Válečné reparace

Nekonečný den

Stála jsem jako solný sloup a objímala Draca s takovou intenzitou až jsem se divila, že ještě může dýchat.
Moje slzy mu smáčely hábit a zbytky řasenky se postaraly o nehezké šmouhy.
Nevydal ani hlásku, jen stál s rukou na mých bedrech a nechal mě dostat ze sebe všechny negativní emoce skrze potoky slz.
„Měla bys jít spát Grangerová."

Zavelel klidným hlasem. Pravděpodobně se bál, abych nezačala od znova brečet a nepromáčela mu hábit až na kost.
Hrdě jsem se odtáhla a hřbetem ruky si otřela unavené a jistě nevzhledně zarudlé oči.

„Děkuji."
Špitla jsem a ozvěna z prázdné chodby opakovala moje slova.
Draco na mě jen kývnul a šel rázným krokem za mnou.
„Omlouvám se za tyhle situace. Nedělám to běžně."
Řekla jsem mezi dveřmi do svého pokoje a nervózně si mnula ruce. Pocit, že musím obhajovat svoje chování a vykreslit se lepší než jsem mě nutil mluvit dál, ač jsem nedala dohromady kloudnou větu.
Malfoyuv arogantní úšklebek  mě instantně rozzlobil.

„Dobrou, Grangerová."
Zavřel moje dveře a já na ně zůstala jen civět. Poslouchala jsem jeho vzdalující se těžké kroky dokud úplně vymizeli.
Pak mě to napadlo.

„Hermiono, jak můžeš být tak hloupá."
Řekl jsem si nahlas do ticha a očima vyhledala šedé nevybalene krabice.
Klekla jsem si na dřevěnou podlahu a začala z krabice vytahovat směs vzpomínkových věcí a šatů.
Nebelvírská šala ve mě vyvolala lavinu vzpomínek. Rychle jsem ji hodila vedle sebe a vytahovala další obsah. Rukavice, čepice, v které jsem vypadala jako hlupák ale líbila se mi. Další kusy oblečení, které nikdy už na sebe nevezmu, dopisy, a konečně jsem prsty na dně nahmatala studenou lahvičku.
Radostné jsem vytáhla lahvičku plnou černé tekutiny.
„Tady jsi. Moje poslední záchrana."
Pevně jsem sevřela lahvičku, kterou jsem  před 3/4 rokem koupila v Obrtlé a přešla ke stolu. Na kus pergamenu jsem rychle načmárala rychlý a výmluvný vzkaz. Měla bych být mimo 8 hodin. Což je zhruba do oběda. V hlavě jsem si nakreslila časovou osu a sestrojila správný text.

„Andromedo, musím se prospat, prosím nebuďte mě."

Hrdě jsem pergamen připevnila připínáček na dveře a zavřela.
Lehla jsem si do postele. Do úst jsem si vpravila celý obsah lahvičky a zadržela reflex pozvracet se. Tenhle lektvar byl odporný.
Myšlenky se rozplynuly v mlhu. Končetiny mi ztežkly jako pod náporem železa.

Mezitím na Malfoy Manoru, zatímco Hermiona tvrdě spala.

Andromeda si nervózně prohrábla neposedné vlasy a znovu zaklepala na Hermioniny dveře, opět bez jakékoliv reakce.
Přitiskla ucho ke dveřím za kterými bylo jen hrobové ticho.
Mrzutě strhla pergamen ze dveří a snažila se najít na písmu jakoukoli známku, že to nepsala Hermiona, aby si obhájila cestu do jejího pokoje, ale opravdu to bylo její písmo.

Andromediny kroky se nesly chodbou společně s Teddyho žvatláním.
Vyšla do druhého patra a nervózně zaťukala na sestřiny dveře.

„Stále nic?"
Zeptala se váhavě Narcisa. Přešla k sestře a konejšivě ji objala kolem ramen.

„Nechci narušit její soukromí, už takhle toho má na sobě hodně."

Vydechla smutně.
Cissa se zadívala z velkého okna, zahradami Malfoy Manoru se rozprostírala neprostupná tma.

„Je tam zavřená už 19 h. Pochopí to, že jsme o ní měli strach."

Sestry spěšně seběhly schody a zastavily se přede dveřmi. Teddy se hlasitě smál. Nechápal o co jde, ale natřásání se v náručí čarodějek se mu líbilo.
Narcisa třikrát silně zaklepala na dveře.
Opět bez odezvy.

„Hermiono, půjdeme dovnitř."
Chvilku počkaly a nakonec zmáčkly kliku. K jejich překvapení se dveře otevřely.

„Lumos."

Mávla Andromeda hůlkou z níž vytryskl plamen světla aby mohla najít na zdi vypínač, byla šťastná, že jim zůstali alespoň tyhle malá kouzla.
Rozsvítila světlo a na velké posteli spatřila štíhlé tělo Hermiony.
Těžký vzduch v pokoji nasycený alkoholovým oderém ji přesvědčil, že vyspává kocovinu.
Odhrnula čarodějce kudrnaté vlasy z obličeje a hned ji bylo jasné, že je v tom něco jiného.
Krůpěje potu, jež ji pokrývaly čelo a stahující se mimické svaly v obličeji, jako kdyby se jí zdály zlé sny.

Cissa mezitím otevřela okno a chladný noční vzduch se dostal do pokoje a nahradil těžký vydýchaný vzduch.

„Hermiono."
Zatřásla s ní opatrně Andromeda.

„Hermiono, vzbuď se."

Zatřásla s ní znovu a zesílila sevření.
Andromeda propadala panice, nemůže přijít ještě o ní.
Narcisa s Teddym v náručí přešla k posteli a zkusila to stejné jako její sestra. Taktéž bez sebemenšího úspěchu.
Hermiona dýchala, ale nebyla schopná se vzbudit ani nabýt vědomí.

Narcisa se rozhlédla po pokoji, který dřív patřil jejímu synovi. Postel ve které ho uspávala, léčila když se necítil dobře. Teď byla obsazena Hermionou.
Na nočním stolku ji zaujala mezi knihami povalující se lahvička.

Vzala ji do ruky a zadívala se proti světlu, zbytková tekutina v barvě temnoty se líně rozlila na dně.

„Andromedo, musíme počkat na Draca."
Sestra, která se tolik podobala na její sestru jež zemřela ve víře ve špatné ideály se vyděšeně podívala a pohledem přeskočila na lahvičku.

Andromeda přičichla k lahvičce a musela se zašklebit.

„Když ji vezmeme ke sv. Mungovi. Bude z toho mít problém. Tohle teď patří mezi zakázané lektvary."

Konstatovala Cissa, Andromeda se posadila na postel vedle nehybného těla, lokty si zapřela o kolena a hlavu si schovala do dlaní.

„Vůbec nevím co s ní, od války je roztěkaná, nespí, používala skoro denně bezesný spánek, než jsem jí to zatrhla a stejně na ni poznám, že ho použila."
Vzala Hermioninu ruku do své a propletla si s ní prsty.
„Ve dnech kdy ho nebrala začala pít, aby jí to otupilo úplně stejně."
Setřela si zbloudilé slzy z tváře.

Jakmile se rozplynul zeleny dým latexu uviděl před krbem nervózně pochodovat dve čarodějky, ta která mu byla blíže svírala nemluvně.

„Co se tady děje ?"
Zeptal se nervózně Draco a rozepl si hábit a nervózně přeskakoval pohledem z jedné na druhou.
„Hermiona, použila pravděpodobně nějakou formu Věčného spánku."
Teatrálně zamávala flakonkem Dracovi přímo před očima.
Vzal si lahvičku a se svraštělým obočím prohlídky obsah.
„Teď nejde vzbudit."
Dodala tiše Andromeda.

___
Ahoj moji čtenáři. ❤️❤️
Chci vám prvotně poděkovat za čtení příběhu a budu ráda za každou vaši konstruktivní kritiku.

Dnes jsem přidala náhled třetí osoby, co si o tom myslíte?