Válečné reparace

První noc

První noc v Malfoy Manoru byla více než příšerná. Teddy skoro nespal a já také ne.
Ráno jsem se se stále mrzutým Teddym vydala do kuchyně pro šálek čaje pro mě i pro Andromedu.
K mému překvapení dům s prvními slunečními paprsky působil o něco vřelejším dojmem, velká okna do zahrady jež lemovaly celou chodbu propouštěli do jinak tak tmavého domu mnoho světla.
Stálé jsem nemohla z hlavy vyhnat včerejší Narcisiny slova o jejím manželi. Věděla jsem, že Narcisu zbavili obvinění hned, nemusela ani před soud a za Draca svědčil Harry, ale i tak.
„Dobré ráno."
Narcisa už v kuchyni připravovala bohatou snídani. Dnes vypadala o poznání lépe.
„Dáte si čaj ? Vypadáte, že by se vám hodil."
„Budete hodná, děkuji."
S úsměvem jsem se posadila na židli a v náručí houpala plačícího Teddyho.
Narcisa předeme položila talíř plný výstavních lívanců a hrnek čaje.
„Narciso, já si udělám snídani sama, děkuji."
Necítila jsem se v její přítomnosti úplně komfortně.
„Mohu si ho vzít, ať si v klidu vypijte čaj ? "
Věděla jsem, že bych neměla, ale byla jsem opravdu unavená a Andromeda ji věří, tak proč ne já. Nedůvěřivě jsem se na ni podívala a opatrně ji předala Teddyho.
„Dobře, držte ho takhle." 
Opatrně jsem ji dala do náruče Teddyho a ten jako zázrakem přestal plakat a začal se usmívat.
„Máte magické ruce."
Řekla jsem s úžasem a sledovala jak si ji Teddy se zájmem prohlíží. Musela mu připomínat Andromedu, proto se jí nebál. Andromeda byla bohužel podobná více Bellatrix, ale i s druhou sestrou sdílely mnoho podobných rysů.
Vypila jsem celý čaj a nakonec neodolala výborně vonícím lívancům.
„Máte to výborné."
Řekla jsem s plnou pusou.
„Děkuji, Draco je dřív zbožňoval."
Na okno zaťukala sova. Zvedla jsem se židle a převzala od ní vzkaz.
„To bude asi pro.. a tak není."
Kdo mohl vědět, že bydlím tady jsem tu sotva den.
Otevřela jsem ručně psaný dopis úhlednými písmeny.

Zdravím Vás slečno Grangerová,
jak jste se zabydlela ve vašem novém domově? Doufám, že je vše v naprostém pořádku.

PS: vím, že je to krajně nevhodné, ale nezašla byste dnes večer se mnou na čaj nebo na máslový ležák?
Marvin.

Dopis jsem si četla stále dokola a nemohla jsem tomu uvěřit. Marvin mě zve na čaj. I přes veškerou stoupající agresi vůči Zlatému triu mě zve na čaj jako jeho bývalou členku.
„Copak to máš?"
Nakoukla mi přes rameno Andromeda. Chtěla jsem dopis rychle schovat, ale nemám nikoho s kým bych se o tom bavila, tak jsem ji nechala celý si ho přečíst.
„U Merlina, on tě zve na rande."
Vypískla Andromeda jako bláznivá puberťačka.
„Asi, nebo bude chtít vyprávět o zážitcích s Harrym."
To bude určitě ta pravděpodobnější varianta.
„Ale ne, odepiš mu."
Posadila jsem se zpět na židli a v ruce držela dopis.
„Asi ne."
Andromeda se zasmála.
„Už je pozdě, napsala jsem mu, že ve 3 hodiny ho budeš očekávat."
Vztek se mě vařil, ale nic jsem neřekla. Vím, že to se mnou myslí dobře. Kolikrát mě vídala jak nade mnou čarodějové potajmu ohrnovali nos a nazývaly mě mudlovskou děvkou.
Mysleli si, že mě Harry s Ronem maji jen na sex a já se na nich potrebujiu zviditelnit. Co jiného by se dalo dělat při hledání viteálů. Vůbec si nikdo nedokázal představit jak moc to všechno pro nás tři bylo náročné.
Na začátku mi to bylo líto, kolikrát jsem kvůli tomu i plakala vždycky jen tajně, ale Andromeda to pokaždé poznala.

Znovu jsem si prohlédla svuj odraz v zrcadle, který mi byl tolik cizí. Kudrnaté vlasy jsem měla sražené do týlu a sepnuté ozdobnou sponou s kouzelnickými rytinami, kterou mi vypůjčila Andromeda. Moc podobných věcí jsem nevlastnila.
„V tomhle přeci nepůjdeš."
Pokrárala mě Andromeda.
„Proč ne? Jsou moc hezké a jednoduché."
Dlaní jsem přejela přes jemnou látku černých šatů.
„Hermiono, měla si je na pohřbu. Nehledě na to, že jsi krásná, vezmi si nějaké kratší, tyhle tě dělají zbytečně starší."
Řekla už vstřícnějším tónem Andromeda. Teddy, kterého měla v náručí ke mě natahoval své malé ručky.
Automaticky jsem si ho převzala a zatočila se s ním na místě.
Zaujatě si prohlížel můj obličej, nebyl zvyklý, že bych měla sražené vlasy. Většinou mě za ně rád tahal a zamotávala si do nich své malé prstíky.
„Ale ne, Teddy."
Shlédla jsem na nevábný páchnoucí flek na svém rameni.
Andromeda se rozesmála na celé kolo.
„Teddy má asi podobný názor na tvé šaty."
Probodla jsem Andromedu pohledem.
„Vezmi si tyhle."
Přičarovala ke mě své šaty. Světle růžové koktejlky zhruba do půli stehen mi příjemné obemky boky a výstřih ač byl hluboký nepůsobil nikterak vulgárně. Vlastně mi to docela slušelo.
Nervózně jsem přecházela před krbem z jedné strany pokoje na druhý.

Neměla bych si vzít ještě kabát, přece jen je už dost chladno. Mám ještě 5 minut.

Jakmile jsem se rozešla do svého pokoje uslyšela jsem zvuk letaxu.

Otočila jsem se za zvukem a nervózně se usmála. K mému překvapení stál před krbem Draco v potrhaném hábitu.
„Ahoj."
Řekla jsem nervózně a snažila se zamaskovat zklamání.
Letmým pohledem mě sjel od hlavy až k patě a na pozdrav kyvnul hlavou.
Než zmizel ve dveřích zavolal na mě poslední slova.
„Prší."
Než jsem se stihla cokoliv říct zmizel ve dveřích.