Aura

5

ø rain ø

To poslední, co by Rain po návratu domů čekal, bylo to, že najde Judeho a Auru spící v bunkru, který stihli postavit.

Byl trochu opilý, ale už stihl skoro vystřízlivět. Nejprve ho překvapilo, že neviděl Judeho v obýváku, ale pak vešel do pokoje a uviděl obří zevnitř svítící bunkr. Když nahlédl dovnitř, Jude s Aurou spali mezi hromadou plyšáků čely k sobě.

Nejprve ho to rozesmutnilo. Ať už chtěl nebo ne, připomnělo mu to Caroline a že na Judeho místě měla být takhle ona a on se k nim měl takhle vracet každý den. Že nemusel vůbec shánět cizího člověka, který by mohl Auru hlídat.

Pak se ale pousmál, protože ten pohled stál za to. Šlo teprve o druhé hlídání a Jude už měnil jeho pohled na Auru. Jakmile jí změnil pokojíček, hned na něj více mluvila, ať už aby si s ní lehl do princeznovské postele nebo aby mu ukázala nové hračky, které ji koupil, a jak fungují. Teď ho zase překvapilo, že zvládla takhle usnout v blízkosti člověka, kterého moc neznala, protože to by od ní dříve taky neočekával.

Probudil Judeho. Řekl mu, ať se jde vyspat pořádně. Pak vytáhl z bunkru i svou malou princeznu bez toho, aby jí probudil, a uložil ji do postele.

Sám se pak umyl, smyl ze sebe zápach alkoholu a šel si lehnout. Levou část postele, která by byla Caroline, nechával jako vždy volnou, kdyby se Aura v noci rozhodla za ním přijít.

Pravda ale byla, že to nikdy neudělala. Když už se v noci probudila, vylezla z postele a došla k Rainovi, že se jí zdálo něco škaredého nebo že potřebuje na záchod, ale vždy chtěla zpátky do své postele. Rain s ní tedy zůstal, dokud neusnula, a pak se vydal zpátky do své prázdné.

Ráno se probudil jako první, což ho ani nepřekvapilo. V šest byl na nohách a jako první si šel udělat kávu a začal hned pracovat na snídani. Aura byla naštěstí tvrdý spáč a od svých dvou let opravdu spávala tak, že buď vstávala podobně jako on nebo o něco později.

Stejně jako teď. O půl sedmé se šel Rain podívat do jejího pokojíčku. Převalovala se v posteli, ale byla už vzhůru. "Dobré ráno," popřál jí a došel k ní. Sundal z ní peřinu a Aura toho využila jako šanci na útěk. Nejprve v něm vážně hrklo, že se rozběhne k Judemu do pokoje pro hosty, ale zalezla do bunkru. Za chvíli z něj vykoukla. "Kde je Jude?"

Uchechtl se. "Jude spí. A asi ještě dlouho bude."

A v tu chvíli ho napadl geniální nápad. Klekl si před vchod do bunkru. "Co kdybychom ho překvapili, až se vzbudí? Připravíme mu dinosauří lívance."

Tak se mu bez problému povedlo Auru donutit, aby mu pomohla se snídaní, protože za prvé, milovala dinosauří lívance, a za druhé, těšil ji fakt, že jsou pro Judeho.

Rain se snažil nalézat chvíle, jako byli tyto, aby se jejich vztah zlepšil, ale zdálo se, že měla Aura v sobě nějaký blok. A on zase nebyl tak kreativní, aby je nacházel.

Tentokrát ale bylo vše jinak. Smáli se, stříkali na sebe těsto, Rain nechával Auru, aby zkoušela lít těsto do dinosauřích formiček, což způsobovalo nepořádek, a zkrátka to na chvíli bylo, jako by mezi nimi neexistovala žádná propast. Jako by byli perfektní dvojčlenná rodina bez chybky.

Jude vstal něco po sedmé hodině. Rain si ani nevšiml, když vylezl z pokoje, protože Aura se mu zrovna snažila obtisknout na tričko ručičky od čokolády, kterou měla mazat dětským nožíkem na lívance. Pak ho periferně ale zahlédl, především ten jeho široký úsměv, což způsobilo, že se zastavil a Aura konečně dosáhla svého cíle. Obtiskla mu čokoládu na triko. "A máš to!" vypískla vítězně.

"Dobré ráno," prohodil Jude pobaveně. Až v tu chvíli si ho Aura všimla.

Naštěstí stála na dětské židličce s pojištěním, ze které se nemohla dostat, pokud ji vyloženě Rain nesundal, jinak by se pravděpodobně k Judemu opět rozběhla a i on by skončil od čokolády. Takhle mohla jen nadšeně hopsat na místě a vykřikovat, že pro něj mají dinošauží lívance.

"Pro mě?" zeptal se překvapeně a pohledem skočil na Raina, jako by se ho ptal, jestli je to v pořádku. Jestli u nich může mít snídani.

"Ano, pro tebe," potvrdil Rain. "A jestli odmítneš, Aura to asi nezkousne. Byl to její nápad."

"Nebyl!" vyhrkla.

"Ale byl." Nechtěl, aby Jude věděl, že to on byl tvůrce tohoto nápadu. Sám nevěděl proč.

Jude se posadil na barovou židličku na druhé straně ostrůvku, na obličeji stále pobavený výraz. "Tak to samozřejmě neodmítnu," odpověděl.

Nejprve je jen sledoval, jak dodělávají poslední lívance, ale když viděl Auru, jak se patlá v čokoládě, postavil se a zeptal se Raina, kde má nějaký nůž. Přidal se tedy k nim a pomohl Auře s čokoládou.

O několik minut později pak seděli u stolu, Aura v čele, protože chtěla mít vedle sebe jak Judeho tak Raina. Pochutnávali si na dinošaužích lívancích, zatímco se Aura snad každých deset sekund ptala Judeho, jestli mu chutnají.

Po snídani Rain rychle naházel špinavé nádobní do myčky, zatímco si šel Jude sbalit věci za doprovodu Aury a tří poníků. Když pak sbalený vyšel a Rain ho šel opět vyprovodit, Jude so ještě zeptal, jestli může mít ještě otázku.

"Jasně."

"Když jsem se tě ptal minule ptal na práci... napadlo mě, mám ve škole předmět o investování. Máme vypracovat závěrečnou práci, splnit nějaké úkoly. Myslíš, že bys mi o tom mohl něco říct?"

"Oh, zajímá tě investování?" zeptal se. Jude krátce přikývl. "A už něco investuješ?"

"Ne."

"Proč? U snídaně jsi prohodil, že jsi chudý student. Proč nezačneš?"

"Netroufám si ještě," řekl upřímně.

Rain se pousmál. Samozřejmě takovou odpověď čekal. Taky se na začátku bál a kdyby ho k tomu nedohnaly okolnosti, možná by neinvestoval do teď. "Můžu ti s tím pomoct. Možná budu za dva týdny potřebovat zase pohlídat Auru. Kdybys měl čas, mohl bys přijít dřív, mohli bychom na to chvíli sednout. Ukázal bych ti jak začít. Můžeš si přinést i to, co máš do školy."

Jude se zatvářil nejistě. "Uhm, nevím úplně, jestli mám na to kapitál momentálně."

"Nepotřebuješ kapitál. Sice máš pomalejší začátek, ale jistější. Takhle, co kdybychom zkusili investovat ty peníze, co bych ti jinak dal za hlídání? Uvidíš, když se ti to nebude pozdávat, můžeme klidně skončit. Ale pomůžu ti. Všechno ti ukážu. A třeba nebudeš pak potřebovat pomoct s věcmi do školy."

Jude se chvíli rozmýšlel, ale nakonec přikývl. "Budu věřit, že nejsi někdo, kdo by se mi chtěl pomstít a připravit mě o peníze."

Rain se zasmál. "Ještě uvidíš. Nakonec nebudeš muset hlídat děti a zvířata jako brigádu a ještě mi poděkuješ."

"Já ale hlídám Auru rád," zamumlal Jude, ale už se otočil k odchodu. Rozloučil se s Rainem, naposled zvolal do obýváku na Auru a odešel.

Aura se dívala na televizi na nějaký dětský sobotní program, který nikdy nemohla zmeškat, jinak byl konec světa. Proto taky neskákala po nohách Judemu, když odcházel. Rain se stavil do své pracovny pro notebook, posadil se vedle Aury a rozjel si práci takhle, aby ji nenechával samotnou.

"Co kdybychom šli odpoledne na hřiště?" zeptal se.

"Pšt," umlčela ho bez toho, aby odtrhla pohled od obrazovky. Rain se pousmál. Tohle měla stoprocentně po Caroline.

ø

úzkosti z nekončící rodinné oslavy vám přinesly další kapitolu, poděkujte jim :D