Aura

bonusová kapitola 1

o 2 roky později

ø jude ø

Aura byla nemocná. 

To se nestávalo vůbec často. Jude snad nikdy neviděl dítě se silnější imunitou jak ji. Ale občas si to nejspíš vybrat musela. 

Jelikož s ní minule zůstal doma Jude, tentokrát to padlo na Raina. Jude se tedy cestou z práce stavil v nemocnici v lékárně, protože když volal Avě, co mají dělat (byla taková jejich poradna přes telefon), řekla mu, ať se staví, že pro něj všechno připraví a bude ho to čekat v lékárně.

Ohlásil se tedy u pokladny. Všichni ho tam už samozřejmě znali, protože od té doby, co Luna začala chodit s Rainovou sestrou, sblížili se tak nějak všichni. I Jude s Avou. Občas ji chodil navštívit. A taky tu byl samozřejmě známý jako ten, co skočil pod auto, aby zachránil Rainovu dceru. 

Vyzvedl si tedy nějaké pastilky do krku a vykašlávací sirup. Když odcházel, záhlédl Avu, jak chodí s brečícím miminkem po chodvě.

"Avo!" zavolal na ni, aby si získal její pozornost. Doběhl k ní. "Ale ale, koho to tady máš?" zeptal se. "Můžu?" podíval se na Avu. Ta přikývla a Jude pohladil miminko po tvářičce.

"Nechce se vůbec uklidnit," povzdechla si.

"Kde jsi takovýho prcka vůbec nabrala? Pokud si pamatuju dobře, nejsi porodní sestra," pousmál se.

Ava posmutněla. "Přijela asi dvacet minut zpátky i s maminkou. Maminka je v ohrožení života. A nemůžeme najít nikoho, koho bychom mohli kontaktovat."

Jude lehce zamrzl. Nemělo by ho to překvapovat. Nemocnice byla plná tragických příběhů. "Co se stalo?"

"Víš, je to docela komické vzhledem k tomu, co se stalo tobě pár let zpátky. Protože tuhle maminku také smetl opilý řidič. Na poslední chvíli stihla odstrčit kočárek s touhle princeznou pryč a tak ji zachránila."

Jude shlédl na holčičku v její náruči. Polil ho zvláštní pocit. "A-a jak že je na tom ta maminka?" zeptal se koktavě. 

"Špatně," špitla Ava. "Už dvakrát ji museli oživovat. Nevím... Nevypadá to dobře."

Jude odložil sáček s léky pro Auru na židli vedle nich. "Můžu?" zeptal se Avy a natáhl ruce. Chtěl ji zkusit uklidnit, zkusit ji pochovat. Bylo to pár sekund, co ji uviděl, ale byli součástí podobného příběhu. Cítil, že možná on by jí pomoct mohl.

"Drž jí hlavičku," zamumlala Ava, když mu ji předávala. Jude si ji pomalu přebral. Nikdy tak malé miminko nedržel. 

"Jak se jmenuje?" zeptal se tiše, zatímco ji začal houpat. Tak se to dělalo, že? Zdálo se mu, že to někde viděl. 

"Skye," odpověděla Ava, zatímco je sledovala. Jude si ji lehce přechytl. Místo, aby ji držel v náruči, přitiskl si ji na hruď a palcem ji lehce hladil po hlavičce. Ava se usmála. "Dalšího prcka s Rainem neplánujete? Vypadáš připraveně."

Jude se pousmál. "Zmínka už tu byla. Znamenalo by to samozřejmě i to, že se musíme vzít a naplánovat svatbu není jen tak. Takže myslím, že na to řeč za chvíli dojde."

Jako zázrakem se Skye v jeho náruči začala uklidňovat. Ava se na něj překvapeně podívala. "To jsi jak udělal?"

"Nemám nejmenší tušení," řekl upřímně. Ještě chvíli ji držel a lehce se s ní houpal, dokud nebyla stoprocentně klidná. Dokud na jeho hrudi neusnula. 

"Můj bože, děkuju ti. Nemohla jsem ji vůbec uklidnit," vzdychla Ava, když si od něj brala miminko zpátky. Jude z ní nemohl spustit oči. Z těch malých ručiček, nevinného pohledu. Modlil se, aby nepřišla o rodinu, aby to její maminka zvládla.