Aura

35

ø jude ø

Jude si přál, aby pro něj Rain každý den vymýšlel program a on tak nemusel myslet na to, že ho už za tři dny čekal soud. Jenže pomalu se začínal bát, že by nepomohlo ani to.

Bylo pondělí, takže samozřejmě jeli všichni tři do práce a Auru nechali v dětském koutku. "Půjdeme odpoledne zase na hřiště, jo?" slíbil jí, když se začala mračit, jako by do dětského koutku nechtěla. "Musíme s tatínkem teď pracovat."

Aura nepatrně přikývla a jedna z vychovatelek ji pak odvedla. Jude se narovnal. "Dneska to bylo těsný," prohodil Rain. "Přišlo mi, že málem chtěla udělat scénu."

"Jo," potvrdil Jude, "ale odpoledne půjdeme na hřiště a bude to fajn."

Rain se pousmál a vtiskl mu polibek na spánek. Pak se rozešli směrem do jeho kanceláře.

Jude si všímal, jak se Rainovo chování za poslední dny mírné změnilo. Byl kolem Judeho opatrnější, hlídal si, co řekne, více ho objímal a dával mu lehké polibky kdykoliv, kdy mohl. Musel si všimnout, jak to Judeho uklidňuje, i když se Jude snažil o opak. Snažil se dělat, že se nic nedělo, že ho to nějak neovlivňuje.

Když došli k Rainovi do kanceláře (Jude kvůli tomu celému dočasně přišel i o kancelář), Jako první si na svém počítači rozjel jejich systém. Rozkliknul Rainův časový rozvrh. A podivil se, když ve čtvrtek neměl jediného klienta. "Oh? Proč ve čtvrtek nikoho nemáš?"

Rain si uklízel papíry na stole, aby měli vůbec prostor kde pracovat. Zaťukal si na čelo. "Snad máš ten soud, ne?"

"Jdeš se mnou?" zeptal se překvapeně. Sám nevěděl proč, ale nečekal, že Rain si kvůli tomu vezme i volno v práci. A podle jeho dosavadních informací tam měl být jen Ben za firmu.

"Samozřejmě," uchechtl se, jako by to nebylo naprosto jasné.

"Ben tam ale už bude za firmu," namítl Jude.

"Já tam nejdu za firmu. Jdu tam pro tebe."

Jude z toho byl chvíli vykolejený. Samozřejmě, že šel Rain s ním. Nemohl od něj čekat ani nic jiného, přesto si to myslel. Byl úplně mimo. Snažil se do svého problému netahat další lidi, a proto nejspíš usoudil, že Rain s ním nepůjde. Že mu třeba jen hned zavolá, jak skončí.

Rain si všiml jeho pohledu, kdy byl duchem jinde. Přešel k němu a položil mu ruku na rameno. "Jude? Samozřejmě, že jdu s tebou. Co sis myslel?"

Jude se předklonil a schoval si hlavu do dlaní. "Já ani nevím, co jsem si myslel," zamumlal potichu. "Jsem úplně mimo, promiň. Děkuju, že půjdeš se mnou," řekl, aby tohle téma ukončil.

Nedokázal si představit, jak bude Rainovi pomáhat s prací v úterý nebo hlavně ve středu. Vždyť bude nervozitou nepoužitelný.

"Dopadne to dobře," řekl mu Rain. "Uvidíš."

Celé dopoledne připravoval Rainovi podklady na zasedání, na které nemohl. Jeho práce, to že pomáhal Rainovi, byla vlastně částečně tajná. Jen Frank s Benem věděli oficiálně o všem, co dělal, třeba že i připravoval podklady pro schůzi, na kterou stejně nemohl. To ale spíše kvůli ostatním zaměstnancům, aby si nemohli stěžovat, že někdo, koho čeká soud, se dále podílí na tak citlivých tématech.

Stále je věděl. Byl to on, kdo Rainovi pomáhal všechno připravit. Bylo to takové jejich malé tajemství.

Kolem oběda byl hotový a tak si zrovna dali pauzu na oběd. Zasedání bylo naplánováno na půl třetí, a tak do té doby pomáhal Rainovi s prací ohledně klientů, především těch, které měl na starost dříve on a Rain si je převzal.