Aura

14

ø jude ø

Jude celý týden myslel na to, jak vrazil Rainovi do kanceláře a nachytal ho na seznamce.

Ne proto, že měl zrovna on seznamku, což by do něj nikdy neřekl, ale že tam měl muže, když přišel.

Sice starého a pupkatého, ale Jude samozřejmě věděl, že na seznamkách jsou lidi různí. Každopádně to znamenalo, že Raina nezajímaly jen ženy. A že by se nebránil vztahu s mužem.

Nemluvili o tom, že to Jude o něm věděl, stejně jako nikdy nemluvili o Callumovi, se kterým ho Rain zahlédl už vícekrát. Byla to zakázaná témata. Přesto to ale nezakázalo Judemu o Rainovi přemýšlet. 

A nejspíš o něm přemýšlel až moc. 

Jude se rozhodl s Callumem zůstat, zkusit ten vztah. Bylo to pár týdnů a zatím si neměl na co pořádně stěžovat, ale jedno mu přišlo divné. A to fakt, že jeho city k němu vůbec nesílily, jak by očekával. Cítil k němu to zalíbení, ale tím to končilo. I když si stále říkal, že to chce čas, pomalu mu docházelo, že právě ten mu ubýval. A to, co teď o Rainovi věděl, mu v tom vůbec nepomáhalo.

Byl v práci, ostatně jako každé pondělí. Jejich každotýdenní zasedání měli už za sebou, tentokrát ho opět vedl Rain. Jude s ním tedy kromě pozdravu vůbec nemluvil. 

Až do chvíle, dokud se mu neozvalo ťukání na dveře. 

Jude zvedl hlavu a utomaticky se podíval nahoru. A to byla ta chyba. Protože človíček, který vešel, nešahal ani po kliku. Do kanceláře mu totiž vešla Aura.

Hned za ní tedy Rain. Ale toho si zatím nevšímal. "Oh?" vydal ze sebe.

Aura se rozhlédla kolem sebe, dokud se jejich pohledy nesetkaly. "Jude!" vykřikla nadšeně a vydala se k němu.

Tehdy se Jude poprvé podíval na Raina, konkrétněji se na něj podíval zmateně. "Promiň, začala se u auta vztekat a nechtěla odejít, dokud tě nepozdraví. Nevadí?"

Judeho snad píchlo u srdce, protože jinak si ten pocit vysvětlit nedokázal. "N-ne, vůbec," vykoktal Jude. Dívali se na sebe až podezřele dlouho, dokud do něj nedloubla Aura. Ukazovala mu nějakého panáčka z kaštanů, kterého v dětském koutku vyráběli. 

S Aurou se viděl teoreticky každé pondělí. Často s Rainem přijížděli do práce ve stejnou dobu a potkávali se v garážích (Judeho prdítko vedle Rainova SUV bylo opravdu komické). Když už to nevyšlo ráno, odpoledne to byla téměř jistota. Oba totiž odcházeli hned po společné  schůzi, kromě dneška. Jude se rozhodl zůstat déle, aby podělal více práce.

Shodou okolností byl dneska i den, kdy se neviděli ani ráno. Judeho zahřálo u srdce, že Aura nechtěla odjet, dokud ho neuvidí, zároveň ho to ale lehce znepokojovalo. Už ji ani nehlídával, byl jen kolega jejího táty a nemohla se na něj takhle upínat. Ještě když měla problémy, kvůli které s ní Rain chodil k dětské psycholožce.

Jak to tak ale vypadalo, Rainovi to bylo docela jedno. Nijak už neřešil, že se jeho dcera opět upíná na Judeho, i když to ze začátku vypadalo, že tohle scenário bylo pro něj katastrofické.

"Ahoj, princezno," pozdravil ji, protože věděl, že to tak měla ráda. Vzal si od ní panáčka z kaštanů, aby si ho prohlédl. "To jste dneska dělali?"

Aura pyšně přikývla. "Ten je pro tebe!"

To Judeho překvapilo. "Pro mě?" zopakoval, aby se ujistil, a pak se podíval na Raina. Protože on byl její otec, a nebral by si nic, co by se Rainovi nelíbilo.