Aura

bonusová kapitola 5

ø jude ø

Adopce Skye byla hotova se vším všudy za osm měsíců. Ve stejný den, co se i Jude stal oficiálně Auřiným otcem.

Bylo to náročné, rozběhnout takhle dvě adopce najednou. Nastaly určité problémy, které proces se Skye zpomalily, ale nějak extra je to netrápilo. Skye s nimi byla už od svého půl roku v pěstounské péči, netížilo je, jestli ji oficiálně budou mít adoptovanou v září nebo říjnu. Už tak byla součástí jejich rodiny. Už tak ji milovali jako vlastní.

Nejvíce ji milovala snad Aura. Když ji dovezli domů ten první den, opatrně ji dali Auře do náruče, aby si ji pochovala. "Takže tohle je teď má sestřička?" zeptala se.

Rain si sedl vedle ní. "Ještě ne. Ale uděláme všechno proto, aby byla."

Přesto se Aura ujala role starší sestry od prvního dne, co u nich Skye byla. Pomáhala Judemu připravovat lahvičky. Když Rain Skye převlékal, vybírala jí oblečení. Byla jediná, která se radovala, když Skye potřebovala přebalit, protože ji bavilo to sledovat a podávat jim čisté vlhčené ubrousky. 

Jude i Rain se snažili oběma holkám dávat stejnou míru pozornosti, i když Skye jí vyžadovala samozřejmě více. Proto ale byli rádi, že Aura tolik milovala vše, co se kolem Skye dělo a zapojovala se. Brala to jako takový koníček. 

Rutinu měli také jasnou. Rain jezdil do práce pondělky a středy, Jude úterky, jinak pracovali z domu. Tedy, alespoň se o to pokoušeli. Ve dny, kdy byl doma jen jeden z nich, doháněli práci spíše po nocích. 

Ale nevyměnili by to. Ani jeden.

Jelikož Skye byla jejich první dítě v pěstounské péči a ještě k tomu tak malinká, kontroly k nim jezdily ze začátku docela často. Pak se omezily, stále měli v péči ale pouze Skye. Byli s agenturou domluveni, že jiné děti kromě krizových situací k nim momentálně posílat nebudou. A krizové situace nebyly díky bohu časté a tak ještě neměli šanci žádnému dítěti pomoct.

První krůčky udělala Skye pár dní po jejích prvních narozeninách. Poprvé promluvila něco jako 'táta' v  třinácti měsících. O tři měsíce později pak byla oficiálně jejich. 

Ten den, co celý ten proces dojel do cíle, přišla Aura s panem Borůvkou za Skye, která seděla na koberci a čmárala neurčitě voskovkami do omalovánek vedle Judeho, který se snažil dohnat práci. Sedla si naproti ní a pana Borůvku jí podala. "Na. Teď už je tvůj."

Jude se na ni překvapeně podíval. Pan Borůvka byl její nejoblíbenější plyšák od toho, co ji znal. "Dáváš Skye pana Borůvku?" zeptal se.

S úsměvem přikývla. "Když už je ode dneška oficiálně moje sestra, tohle je dárek na přivítanou."

Jude se otočil na Raina, který v kuchyni vyvařoval velkolepou večeři na oslavu. Už také stál jak zkamenělý a sledoval, jak Aura předává Skye její nejoblíbenější hračku.

Skye si pana Borůvku vzala. Zatřásla s ním a zasmála se. Pak ho hodila po Auře zpátky. "Ne, ten je tvůj!" protestovala Aura. "Nech si ho! Já už ho nechci!"

Rainův smích se najednou ozval mnohem blíž a najednou dřepěl vedle Judeho. 

"Jsi si jistá, Auro? Zrovna pan Borůvka?" zeptal se jí. "Dává ti ještě šanci si ho vzít zpátky."

Aura přikývla. "Jo, jsem si jistá. Já už jsem stejně na něj velká."

Jude si představil těch deset plyšáků, se kterými spala, a musel se zasmát. Nic ale neříkal.