Aura

24

ø jude ø

Jude protočil očima, když Rain posadil Auru na bobek v obýváku naproti nim, jako by snad měl následovat nějaký pracovní pohovor. Na druhou stranu ho to ale pobavilo, protože nic jiného by od nich nečekal.

Aura jim věnovala zmatený pohled. "Provedla jsem něco?" zeptala se tiše.

Jude se kousl do rtu, aby se nezačal usmívat. Aura mu svou roztomilostí dávala zabrat.

"Vůbec ne," odpověděl Rain. "Jen ti chceme něco říct, víš?"

"A co?"

Rain se krátce podíval na Judeho, pak si povzdechl. Byl nervózní, i když měl mluvit jen se svou čtyřletou dcerou. Jude byl připravený si ho za to později dobírat, protože bylo to pár minut, co v kuchyni tvrdil, jak o nic nejde. 

Jude se ničeho nebál. Za prvé, byly jí čtyři roky. Za druhé, byl si docela jistý, že ho měla ráda. A třeba jí fakt, že je s jejím tatínkem, udělá ještě větší radost.

"Nejde o nic velkého," začal Rain. "Jen ti chci vysvětlit, proč s námi Jude tráví poslední dobou tolik času."

"Mně se líbí, že s námi tráví tolik času," řekla Aura, jako by Rain naznačoval, že je to špatně a proto jí to potřebuje objasnit

"Já vím, ale není to jen tak, víš? To proto, že se máme s Judem rádi a chceme být spolu. Přesně jako bych byl s maminkou, kdyby tady s námi byla." 

Aura si je oba prohlédla. Pak se zadívala na jejich ruce. A řekla to poslední, co by oba čekali. "A kde máte prstýnky?"

Zmateně se na sebe podívali. "Prstýnky?" zeptal se Jude.

"Maminka s tatínkem od Amber ve školce mají prstýnky, protože se mají moc rádi. Sama mi to říkala!" vysvětlila pyšně. Jude se musel kousnout do rtu ještě silněji. Opravdu se mu chtělo smát.

Rain chápavě přikývl. "Ah, tohle. Na to je ještě čas, víš? Prstýnky si lidé dávají až po čase."

"A svatba? Tu prý taky měli, protože se mají rádi! Amber měla moc pěkné šaty, já chci taky pěkné šaty!" pokračovala Aura a Jude se na chvíli odklonil, aby se uklidnil a jen se nesmál. Naprosto takovou reakci od Aury nečekal, ale bylo to to nejlepší, co se mu za poslední dobu stalo.

Rain s ní ale udatně válčil dál. "Svatba je až po prstýncích," řekl. Jude ale v jeho hlase také slyšel pobavení. "Ale slibuju, že jestli svatba někdy bude, budeš mít ty nejkrásnější šaty."

Jude se otočil zpátky. Aura se na ně zazubila radostí, že bude mít šaty. Pak se podívala přímo na Judeho. "A to nevadí, že jste oba kluci?"

To už se uchechtl nahlas. Tohle právě byla jedna z reakcí, kterou čekal jako první. Aura nebyla vystavena žádnému stejnopohlavnímu páru a byla malá na to, aby to sama jen tak pochopila. A jelikož se dívala právě na něj, tentokrát odpověděl on.

"Vůbec to nevadí," řekl jednoduše. "Člověk může mít rád naprosto kohokoliv, víš? Není na tom nic špatného." Doufal tak, že Aura vyroste v člověka, pro kterého to bude naprosto přirozené, ne jako něco, co musí přijímat. 

Aura jemně přikývla, pohled stále na něm. "Takže s námi teď budeš žít?"

Jude zahlédl Rainův úsměv. Udělal mu lehce větší radost. "Ne tak úplně. Ale budu tady často."

Aura začala kopat nohama ve vzduchu radostí. Začala vykřikovat věci, jako že budou každý den stavět bunkry, hrát si s jejími domečky a stájemi, že s ní bude poslouchat pohádku od tatínka na dobrou noc. Nedokázali nic, než se jen smát.