Дело №17

Složka

[Frey]

Fotka již zmiňovaného může působila z cela jinak než on sám před pár minutami. Vypadal šťastně s menším úsměvem na tváři a pohledem někam do dále. Jmenoval se James Buchanan Barnes. Narodil se 10. března roku 1917 v Brooklynu. Roku 1943 byl přijat do armády. Byl přeřazen do Velké Británie.

První stránky složky obsahovaly jeho zdravotní výkony a veškeré ocenění, které během války obdržel. Pak následovala další fotka. Fotka naprosto rozdílná od té předchozí. Měl zavřené oči a jeho tvář působila až nepřirozeně klidně. V kolonce jmen již nebyl James ale Winter soldier. Avšak místo ocenění zde byly názvy misi, které splnil. Některá jména mi byla povědomá, jako například mise vektr.

Jedna z mála misi, která měla na Hydru veliký dopad. Bylo při ní zraněno a zabito více vojáků a agentů něž kdy předtím.

Další strany byly zdravotní výkazy. Jeho tlak a srdeční tep byl naprosto v normě. Jeho silové testy byli lehce nad průměrem. Postupem času jeho tlak a srdeční tep klesal zato síla vzrůstala. Jednalo se o projekt Super-Solider, o který se zajímal sám zakladatel Hydry na jejím počátku. Barnes jim podle záznamů prošel dvakrát. Poprvé se z nějakého důvodu přerušil. Podruhé se podařilo sérum bez problémů infiltrovat do jeho krve. Né vždy se to povede. Winter Soldier byl první kdo uspěl, na to že se jedná o sedmnáctý pokus.

O tomto projektu jsem slyšela již dříve, avšak byli to pouze teorie. Přišel mi naprosto nehumánní, ale i tak mě velmi zajímal. To jak vše funguje je fascinující. Až ke konci složky jsem si všimla že jsou očíslované strany. Celou složku jsem znovu prošla a všimla si, že některé strany chybí. Očividně mi Pierce nedůvěřuje tak moc, jak tvrdí.

Hodinky na mém zápěstí ukazovali pět minut po osmé večer. Zvedla jsem se ze židle a složku uklidila do šuplíku od mého stolu. Přešla jsem k věšáku na, kterém visel můj kabát. S ním hozením přez předloktí jsem zhasla světa a již zavírala za sebou. Něco mi nedalo a otočila jsem se zpět čelem k místnosti. Po chvíli jsem se opět vrátila ke svému stolu, ze kterého jsme vytáhla Barnesovu složku. Až teď jsem vyšla ze své pracovny. I na pozdní čas zde po chodbách chodilo hodně lidí. Vyšla jsem ven z budovy již s oblečeným kabátem a složkou v ruce. Preferovala jsem mít veškeré věci hned po ruce, proto nenosím žádné tašky ale co mohu mám po kapsách.

Ulice byli velmi rušné. Byl pátek což dost vypovídalo o věštím množství opilců, hlasité hudby a zápachu cigaret. Když jsem přecházela přes přechod, někdo do mě strčil ramenem. Z dálky jsem jen zaslechla promiňte.

Došla jsem před vchod do bytovky ve, které jsem žila. Nebylo to nic moc, ale nepotřebovala jsem víc. Často se stávalo že jsem v Hydře zůstávala kvůli pacientům dlouho do noci a hold se nevyplatilo vůbec odcházet.

Vešla jsem dovnitř a vyšla schody, které vedly k mému bytu. Když jsem za sebou zavírala dveře, položila jsem klíče na botník. Sundala si kabát, boty a přešla do kuchyně. Na stůl jsem položila složku a přešla ke chladničce s alkoholem. Vyndala jsem z ní whisky. Trochu jsem z ní odlila do sklenky, kterou jsem ihned vypila.

Celou noc jsem přemýšlela nad Barnsem a nad skutečností projektu Super-Solider. Nedalo mi to spát. Pierce mi něco tajil, něco co by nejspíš vše změnilo.