V tranzu

61 8 1
                                    

[Steve]

"Máš to?" Zeptal jsem se a více si přimáčkl kšiltovku k obličeji. Zpoza kožené bundy vytáhla složku. "Nemyslím si ale, že ti nějak pomůžou." Jen jsem ji věnoval podrážděný pohled a usadil se k zapadlému stolu v koutě baru. Natasha se rozhlédla kolem a pak si sedla na druhou stranu stolu.

"Co to bude?" Zazněl jemný hlas z mé pravé strany. "Jednu vodku." Řekla Natasha. "Raději dvě." Rychle dodala když uviděla můj výraz na fotky ukrývající se ve složce. Byl na nich Alexander Pierce spolu s nějakou ženou, která se lehce nakláněla nad stolem s velmi neklidným a naštvaným výrazem. "Sakra." Řekl jsem a složku pohodil na stůl. "Neříkala jsem to. Pierce poslední dobou začal být více opatrný. Proč asi."

Oba jsme moc dobře věděli proč. Nejspíš mu dochází že po něm jdeme ale také určitě ví že za námi nestojí celý S.H.I.L.D. ale že vše děláme na vlastní pěst.

"Tady." Podala nám žena dva panáky vodky a opět odešla obsloužit další hosty. Bez otálení jsem ho uchopil a ani nezaznamenal horkou pálivou chuť v krku, kterou mi vodka způsobila, když jsem začal mluvit. "Kdo je ona?" Poukázal jsem prázdnou sklenkou na neznámou ženu.

"Doktorka Frey Weilson, narozena 17. října ročník 94."
"Může nějak ohrozit náš plán?"
"To nevím." Vypila také obsah panáku a barmanku poprosila ještě o jednoho.

[Frey]

Opodál stála menší stolička. Postavila jsem ji naproti Barnesovi a posadila se na ní. "Nevím zda si na mě pamatujete, ale jsem doktorka Frey Weilson." Jeho modré oči bloudili po mé tváři, avšak bez odezvy. "Dobře." Snažila jsem se stále konverzovat.
Lehce jsem se naklonila ke stolu vedle a z něj vzala menší baterku. "Teď se na mě podívejte." Posvítila jsem mu do očí. Jeho zorničky se zdály v pořádku.

Až teď mě upoutala jeho osvalená hruď pomalu se nadzvedajíc v tempu jeho dechu. Břicho mu však zakrýval obvaz lehce prosáklý krví.

"Nechci vám nějak ublížit Jamesi, ale to co bude následovat vám nemusí být příjemné. Jakmile se nebudete cítit dobře tak přestaneme ano?" Pozoroval každý můj pohyb tváře než odpověděl. "Co chcete?" Poprvé jsem uslyšela jeho hlas. Byl jemný a drsný zároveň, taktéž lehce chraplavý.
"Chci vám pomoct."
"Proč lžete?"

Na jeho otázku jsem neodpověděla. Zajisté měl tak trochu pravdu. Nebyla jsem tu za účelem mu pomoct, ale jen z něj dostat informace, které Piercovi neposkytl a tak se je snaží získat pomocí mě.

"Zavřete oči a uvolněte se. Pouze vnímejte můj hlas." Opřel se do železného křesla a udělal, jak jsem řekla. "Cítíte jak vám tělem proudí krev. Jak se uvolňují všechny svaly a ze zad vám padá obrovská tíha."

S každým mým slovem se zdál více uvolněný, avšak i tak trvalo déle než nechal svou mysl naprosto otevřenou. "Jamesi co se stalo na misi minulost." Bez odezvy. "Jamesi co se stalo na misi minulost?" Řekla jsem ještě jednou bez víry v to že snad odpoví ale opak byl pravdou.

"Byl...byl jsem na mostě."
"Dobře. Co vidíte kolem sebe?"
"Auta, rozbité kusy skla, také cítím zapálený benzín."
"To není vše Jamesi že ne. Co vidíte dál?"
"Je tam muž a...a snaží se mě uhodit."
"Jak vypadá?"
"Nevidím mu do tváře."
"Jamesi zkuste se více soustředit."
"Nemůžu. Nevidím mu do tv..."

Přestal mluvit. Jeho tep se na monitoru rapidně zvedl. Adrenalin v krvi přesáhl standard. "Jamesi?"
V jeho tváří vznikali neklidné grimasy, jenž mě znepokojovali. "Jamesi vzbuďte se." Lehce jsem se dotkla jeho železné ruky. Netrvalo dlouho a otevřel oči. V mžiku se postavil a jeho železná ruka, která ležela na opěradle již svírala můj krk nepřiměřenou silou.

Snažila jsem se z jeho sevření dostat. Jeho modré oči však mé snažení zastavili. Jen hleděl do mých očí jakoby v nich hledal odpovědi na jeho otázky. Jeho pohled neustal dokud ho Rumlow a ostatní agenti ze mě nestrhli a nepřipoutali do železného křesla.

Moje tělo padlo na zem se záchvatem kašle. "Pomůžu ti." Řekl něčí hlas. Nikdy nebylo těžší zvednout hlavu než teď. S velkou námahou jsem ji lehce pootočila a uviděla Williamse. Nevím jak se zde ocitl ale pomohl mi dostat se zpět na nohy. Stále mě podpíral i když jsem se opřená o zeď. S problémem dýchat jsem pozorovala Barnese a hlouček lidí pobíhající okolo něho.

Дело №17Kde žijí příběhy. Začni objevovat