Železné mříže

50 8 0
                                    

[Frey]

"Doktorko Weilson." Oslovil mě čísi hlas. Otočila jsem se za sebe a spatřila muže jenž měl na sobě své obvyklé šedé sako. "Ano?" Řekla jsem a otočila svůj směr k němu. "Prošla jste si pečlivě celou složku."
"Spíše pouze to, co jste mi dal." Nadzvedl jedno obočí a změřil si mě pohledem. "Nejspíš jsem vás podcenil doktorko." Můj výraz ve tváři se nezměnil. "Prozatím vám postačí to co máte." Zastrčil si ruce do kapes saka s čímš se otočil a pomalým krokem začal odcházet.

Já neměla sebemenší důvod zůstat stát a tak jsem se také rozešla opačným směrem. "Abych nezapomněl." Zaslechla jsem za sebou Pierce. "Za dvě hodiny vás očekávám ve mé kanceláří." Aniž bych se na něj zpětně otočila, jsem šla dál se slovy. "Zajisté."

Posadila jsem se za svůj stůl, avšak něco bylo jinak. Složky byly více srovnané. Celkově stůl vypadal více uklízeněji. Přišlo mi to jako by tu někdo něco hledal. Začala jsem rychle prohledávat veškeré šuplíky zda něco nechybí. Ale bylo tu vše. To co hledal očividně nenašel a mně došlo co. Znepokojeně jsem vytáhla složku Barnese. To jediné včera v mé pracovně chybělo. Nejspíš Pierce není jediný kdo stojí o Wintera solidera. Koukala jsem na hodinky, které zdobily mé zápěstí. Měla jsem ještě hodinu do schůzky s Piercem.

Vytáhla jsem z jedné přihrádky složku agenta Dathse. Znovu jsem ji celou prošla. Zda jsem snad já neudělala někde chybu a ta stála agenta Dathse život. Samozřejmě jeho stehy takový nátlak nemohli vydržet, ale přece jenom už to bylo nějakou dobu od jeho zranění a jen tak nějaká rvačka by ho nestála život.

Před Piercovou kanceláří stál voják v pozoru, jenž mi otevřel dveře. "Ano. Přesně tak." Viděla jsem Pierce stojícího u francouzského okna s telefonem u ucha a lehce podrážděným výrazem. "Nemyslím si, že je tohle ve vaší kompetenci." Ani zavření dveří ho nevyrušilo z jeho telefonátu. "To je vaše práce nebo snad ne! V to doufám. " S těmito slovy ukončil hovor a z nádherného výhledu z velkého okna teď své oči směřoval na mě. Jen si mě změřil pohledem. "Pojďte za mnou."

Bez zastavení či řečení jakýhokoliv slov vyšel z jeho kanceláře. Následovala jsem ho, jak řekl a se mnou i jeden z mužů, jenž stál u dveří. Došli jsem do části budovy, která mně byla naprosto cizí. Stáli jsme před mohutnými železnými mřížemi rozdělující místnost na dvě. Na její druhou stranu nás pustil jeden z vojáků.

Jakmile jsme vešli hlouček uprostřed místnosti se rozestoupil na její okraje. To co zakrýval byl Barnes. Seděl na křesle, které bylo celé monitorováno. U obrazovek okolo, stál doktor Gethen. Bývalí jsme kolegové, ale po čase ho přeřadili pryč. Teď už vím kam.

Pierce se postavil před Barnsem a já raději ujala místo o něco dál. "Dlouho jsem vás neviděl doktorko." Zazněl hlas těsně u mého ucha. Byl to Rumlow. Agent s vlastní jednotkou. Sebestředný ale zato velmi zkušený a přesný.

"Kulky se vám očividně vyhýbají velkým obloukem." Odvětila jsem při pohledu na Pierce pomalu dřepíc k Barnsovi. "To máte pravdu."

Pozorovala jsem Pierce něco říkající Barnsovi. Nebylo jim rozumět, ale podle facky, kterou následně dostal nedopadl rozhovor nejlépe. I když se to na první pohled nezdálo Pierce měl jistou sílu, tím způsobil menší oděrku na rtu Barnse.

"Doktorko Weilson." Oslovil mě Pierce vzdalující se ke stěně místnosti. "Momentálně je Barnes ve vašich rukou. Jeho práce je být tím nejlepším super voják což mu poslední dobou dělá problém. Na misi прошлое (minulost) nepodal ten nejlepší výkon. Něco nedopadlo jak mělo a důvod jeho selhání nám může pomoci ve zdokonalování jeho schopnosti, avšak to nám může říct pouze on. Sama vidíte, že je jaksi tvrdohlavý." Při poslední větě se řekla bych trochu nenávistné podíval směrem kde seděl Barnes.

"Vše co z něho o této misi zjistíte přepište do zprávy, kterou následně předáte agentu William Ruthsovi. K napomoci vám bude tady agent Romlow. Bude stát za mříží, abyste měla prostor pro vaši práci. Nějaké otázky?" Podívala jsem se na Barnese. Seděl jak mu bylo nařízeno s pohledem plným bolesti upřeným k jeho dlaním. "Ne." Jen pokynul hlavou s čímš odešel spolu se všemi ostatními.

Дело №17Kde žijí příběhy. Začni objevovat