Дело №17

Zbytek složky

[Frey]

Bez jakéhokoliv odporu přijal do svých úst kus dřeva. Železná konstrukce, která mu obemkla část hlavy, začala vydávat nepříjemný zvuk. V tu chvíli mi bylo jasné o co se jedná. Veškeré údaje na monitoru mi daly za pravdu. S tímto vynálezem, který vlastnila Hydra, jsem naprosto nesouhlasila, což Pierce dobře věděl. Ze začátku si tento přístroj velmi chválil a hájil před všemi. Avšak nebyl bezchybný, proto později bylo použití povoleno pouze s jeho vysloveným příkazem.

Další stany složky o muži jenž teď postupně zapomínal veškeré události posledních pár hodin jsem nepotřebovala. Tohle mi stačilo k pochopení jejich obsahu. Po zdánlivém neúspěchu či nedostačujícím výkonu Barnese mu vzpomínky jednoduše vymazali. Kdybych to vše věděla nikdy bych na jeho léčbu nepřistoupila což si Pierce uvědomoval, ale na Barnesovi mu vysloveně záleželo a chtěl, aby se o něj postaral někdo důvěryhodný. Teď už ale nemůžu z toho všeho vycouvat.

Když křik ceděný přes zatnuté zuby a kus dřeva utihl, bylo po všem. Železná konstrukce se pomalu ztahovala z jeho obličeje. Přístroje se vypnuly, okovy kolem jeho zápěstí se uvolnily. Dva vojáci ho chytili za paže a táhly ho z místnosti pryč.

Už s klidnějším dechem jsem se sebrala a šla jsem směrem Piercovi kanceláře. "Kam jdeš?" Slyšela jsem za sebou Wiliamse. "Frey!"

Před jeho kanceláři jak jinak stáli dva vojáci s nepříčetným pohledem dopředu. Natahoval jsem se po klice když jeden z nich promluvil. "Tam nesmíte."
"Opravdu..." Podívala jsem se na jeho jmenovku. "...Madsne?"
Jeho oslovením jsem ho přiměla se na mě podívat. "Doktorka Weilson. Promiňte." Řekl a poodstoupil dál od dveří. Vešla jsem dovnitř. Pierce mě neočekával, proto mě přivítal udiveným výrazem. "Mazání paměti opravdu? Věděl jste, že to nepřipustím, tak jste to raději zatajil!" Jen mě pozoroval. Ve tváři se mu mísil vztek, který se snažil zamaskovat klidnou tváří.

"Neměl jsem na výběr. Byl to jediné možná řešení, jak ho dostat opět do formy po tolika letech." Jen jsem se pohrdavě pousmála. "Pokud ještě jednou podstoupí procesem mazání paměti, odmítám jeho jakékoliv ošetření."
"To nemůžete udělat doktorko."
"Opravdu?" Váhal nad tím co teď říct. Složil si hlavu do dlaní. "Dobře." Řekl a zpříma se na mě podíval. "Jak chcete. Je od teď ve vaší rukách. O tom které zákroky podstoupí budete rozhodovat pouze vy. Ale pokud neuvidím žádný posun bude nadále podstupovat procesem mazání paměti. A vy si nebudete vybírat své pacienty. Ať se vám to líbí nebo ne doktorko."
Lehce jsem přikývla hlavou na náznak souhlasu. Pomalu jsem se svým krokem přibližovala ke dveřím.

"Něco jste si zapomela." Chvíli se přehraboval v šuplíku a následně vytáhl pár papíru vložených ve složce. "Předtím než vám dám zbytek složky, co jste z něj dostala?"
"Pamatuje si nějakého muže. Nechtěl mu ublížit ale snažil se ho odzprojit to je vše."
"Dobře je to zatím jediné co máme."
Podal mi zbytek složky a rukou naznačil ať jdu.