Дело №17

Oboustranný agent

[Frey]

Ráno jsem se probudila s lehkou kocovinou. Bolest hlavy byla neúprosná, ale prášek mi o dost pomohl. Rychle jsem se oblékla, pobrala složku se zbraní a zamkla dveře od bytu. Neměla jsem času nazbyt.

Došla jsem před základnu Hydry, jenž byla v centru Washingtonu. Dost nápadné místo, ale jak se říká pod svícnem bývá největší tma.

V moji pracovně jsem si odložila veškeré věci, posadila se za stůl a aniž bych stihla cokoliv udělat se celou místnosti rozezněl zvuk klepání na dveře. "Dále." Dveře se pomalu otevřeli a z nich vyšel Wiliams. "Posílá tě Pierce? Nebo snad Rogers?" Řekla jsem druhou větu trochu potišeji a zpříma se mu podívala do očí. Strach, který v něm teď panoval byl velmi dobře znát.

Rychle zavřel dveře a pár kroky stál přímo před mým stolem. "Ticho!" Sikl na mě pronikavým tónem. "Takže to vážně jsi ty." Postavila jsem se a on se ke mě rychlým krokem přiblížil a chytil za zápěstí. "To ty ses mi hrabal v kanceláři a hledal tohle." Volnou rukou jsem praštila složkou Barnese o stůl. "Sakra si oboustranný agent!"
"Řekl jsem že máš být zticha!"
"Máš strach?" Na to odpověděl pevnějším a drtivějším stiskem mého zápěstí. "Že bych mohla vše říct Piercovi a ten by tě bez milosti nechal zabít, nebo snad umučit k smrti?" Vytrhla jsem se z jeho sevření a on se na mě pouze díval.

"Včera jsem měla návštěvu. Sám Rogers a Wilson osobně. Říkali, že mají někoho přímo v Hydře. Což si ty nemám pravdu?" Nic neřekl, avšak byla vidět úleva v jeho tváří. "Teď jsme na stejné lodi Wiliame."
"Co tím chceš říct?"
"Pomohu vám s Barnesem. V jeho stavu by nebyl schopný se odtud dostat. Mohu mu pomoct se dát více méně dohromady. Zbytek je na vás."
"Víš co tohle vše obnáší. Není to pro tebe až moc riskantní Frey?"
"Riskantní bylo začít pro Hydru vůbec pracovat. Natož ji následně zradit." Jen naklonil hlavu mírně na stranu. "Proč to vlastně děláš? Mohla si dál pokojně pracovat pro Hydru s dobrým platem, zkušenostmi a úctou, jenž tady k tobě každý dřímá."
"Rogers umí dobře promlouvat do duše."
"To jo." Uchechtl se.

"Doktorko Weilson." Ozvalo se zpoza dveří, které se stejně rychle otevřeli, tak jako Pierce vycházející do místnosti. Zarazil se když vedle mě viděl stát Wiliamse. "Agente Ruthsi."

Jediný pohled a jemu bylo jasné, že má odejít. Zavřel za sebou dveře a Pierce postupoval dále do místnosti. Doufala jsem, že náš rozhovor s Williamsem neslyšel, ale kdyby ano jeho přístup by byl naprosto jiný.

"Za chvíli přivedou Barnese a proto doufám, že splníte co jste slíbila doktorko. Již není moc času nazbyt čím dříve z něj uděláte opět poslušného vojáčka tím lépe pro nás všechny. Vyhověl jsem vám ohledně mazání paměti tak očekávám, že teď vyhovíte vy mně. Za týden ho čeká další mise tudíž vám zbývá sedm dní. To je dost času nemyslíte?"

Sedm dní je absurdní limit. Nevím zda jsem schopna mu pomoct za tak krátkou dobu, ale Pierce moc dobře věděl, že je to dostačující čas na obnovu Winter Soldiera v té nejlepší podobě. Neměla jsem jinou možnost než přikývnout. Najedou se ozvalo ťukání na dveře. "A máte ho tady." Řekl až překvapivě radostně.

Nejdříve vešel první voják, který se zastavil před Piercem. A za ním následně šel James. S prázdným výrazem, ale jakoby se v něm něco pohlo když mě spatřil. Ten pocit, však rychle vyprchal. Za ním vešel poslední voják, který zůstal stát u dveří.

"Necháme vás pracovat Doktorko." Řekl než se otočil k odchodu. Oba vojáci ho ještě dovedli k lůžku kde ho pažemi donutili sednout. Spolu s vojáky následně odešel z mé pracovny a zavřel dveře.