Дело №17

Pomoc

[Frey]

"Doktorka Frey Weilson?" Zeptal se muž přede mnou. "Záleží kdo se ptá?"
"Steve."
"Steve?"
"Steve Rogers." Jeho jméno mi přišlo povědomé, nesmírně povědomé. Jako bych ho nedávno zaslechla nebo snad četla ale nemohla jsem si ho s ničím spojit.
"Co tu chete?"
"Jak jsem řekl, pouze si promluvit."
"O čem?"
"James Buchanan Barnes. Říká ti to něco?" Řekl muž právě držící moji zbraň. Podívala jsem se na něj a zpět na Rogerse.

Jakoby vše začalo dávat smysl. Steve Rogers, válečný hrdina ze čtyřicátých let, který položil život za záchranu celého New Yorku. Něco málo se o něm psalo ve složce Jamese. Byl hlavní účinkující v misi Невада.

"Kdo vás poslal?"
"To není odpověď kterou chceme." Řekl muž, který se stále nepředstavil. "Co ode mě teď očekáváte?"
"Informace." Řekl Rogers a na stůl hodil pár snímků mě a Pierce v jeho pracovně. "Pracujete pro Hydru, takže jistě víte o kom mluvím." Podívala jsem se na něj a poté na může vedle. "Co po něm chcete?"
"Takže ho znáš." Nepříjemným pohledem jsem sjela může vedle mě.
"Ano." Jakoby se v očích Rogerse leskla menší radost. "Kde je?" Řekl Rogers naléhavě a přistoupil ke mě.

"Nejste trochu naivní pane Rogersi? Opravdu si myslíte že vám vše řeknu?" Řekla jsem a ani o píď se nehnula. "Chceme mu pomoct." Nadzvedla jsem jedno obočí a čekala co řekne dál. "Jistě víte že Hydra není organizace, která by chtěla dobro lidstva. Jste doktorka vy byste ho chtít měla. Nemám pravdu?"
"To že s vámi mluvím není pro mě zrovna bezpečné ani tak pro vás. Mohu vám vůbec důvěřovat?" Řekla jsem a podívala se na muže vedle.
"V zájmu Barnese ano." Řekl muž tmavší pleti.

Prošla jsem kolem Rogerse a posadila se na gauč. Rogers mě následoval a sedl si o něco dál. "Je na základně Hydry." Řekla jsem a nalila si trochu whisky do sklenky ležící na stole. "Tak fajn jdeme."
"Počkej Same." Zastavil ho Rogers a stále mě pozoroval.
"Snad si nemyslíte, že je to tak jednoduché." Řekla jsem a upila trochu ze sklenky. "Nevím jak si Jamese pamatujete ale tím kým byl už dávno není." Podívala jsem se zpříma do očí Rogerse a následně prohlédla na Sama, který se opřel o zeď a ruce si zkřížil na prsou. "Než vám řeknu více mi pověste něco vy. Proč vás tolik zajímá?"

Rogers chvíli přemýšlel a pak promluvil. "Společná minulost. Byl to můj přítel, vlastně ten nejlepší. Jistě znáte celou historii Hydry a tudíž i víte co se stalo."
"To jen díky tomuhle." Řekla jsem a na stůl položila složku № 17. Rogers už se po ní natahoval, ale já na ní položila svou ruku. "Když vám teď pomůžu zajistíte mi následnou ochranu kdyby vše nešlo podle plánu?"
"Když to bude nezbytné. Ano." Řekl Sam. Ruku ze složky jsou dala pryč a hned nato si ji Steve vzal a začal v ní listovat.

"James byl zajat Hydrou v 92 což jistě víte." Rogers jen přikývl a dále se věnoval složce. "Podstoupil prototypem projektu Winter Soldier. Ten byl ovšem předčasně ukončen." Napila jsem s ze sklenky a pokračovala dále. "O par měsíců později projek pokračoval po vaší neúspěšně misi Невада. I když neúspěšná byla pro vás. Pro Hydru dopadla jak nejlépe mohla. Jejich voják se vrátil a tentokrát projek dokončili. Úspěšně do nějaké doby. Postupem času se vymykal kontrole. Součástí projektu Winter Soldier je i kompletní ztráta paměti v oblasti vnímání vlastních vzpomínek."

Teď jsem získala pozornost jich obou. "Avšak čím více misí měl za sebou, tím více se mu vzpomínky vraceli a tak našli relevantní řešení. Mazání vzpomínek pomocí elektrošoků přímo do paměťového centra. Je to velmi bolestivé a bylo i účinné a pokud si stále něco pamatoval jednoduše se zvýšila dávka. Postupem času ani to nepomáhalo."
"Chcete tím říct že si nic nepamatuje?" Pouze jsem přikývla. "Jamese jsem teprve nedávno poprvé ošetřovala. Měl hlubokou bodnou ránu po misi прошлое. Účinkoval jste v ní a hádám že to zranění má také od vás." Oba se na sebe letmo podívali a následně dále poslouchali má slova.

"Abyste věděli s mazáním paměti naprosto nesouhlasim. Pierce mi důvěřuje a proto jsme přestali mazání aplikovat. Chce po mě abych z něj dostala veškeré podrobnosti ohledně této mise."
"Neříkala si že si nic nepamatuje."
"To ano ale v tranzu je člověk schopen si vzpomenou na cokoliv v podvědomí. Něco málo mi řekl, ale nedopadlo to nejlépe." Řekla jsem a vlasy si zhrnula na jednu stranu. Tím se mi na krku odhalily menší modřiny ve tvaru prstů.