Every shade of hate

I.

•pohled Dana•
„Katrin, je to prvák! Nemůžeš přijít hned první den pozdě."
„Nikam se mi nechce. Jsou to úplně neznámí lidi a nebudu tam mít ani Jess."
„Vysoká není zas tak hrozná. Jen tomu dej šanci. Navíc se tak či tak můžete stýkat během oběda a můžete si pomáhat při učení"
Katrin seběhla dolů po schodech. Věnovala mi jeden pohled, ale hned mi bylo jasné, že je nejistá i přes to, že se nějakým způsobem těší.
„Hele Katrin... ani mě se zrovna dvakrát nechce do školy. Předci jen, studuju tam už třetím rokem."
„Ale nebudu tě mít nablízku. Studuješ úplně jinej obor."
„Já vím. Ale taky vím, že to zvládneš. Katrin, jsi to nejdůležitější co v životě mám a jsi úžasná. Slibuju, že to bude dobrý."
Věnovala mi milý úsměv a objetí.
„Jsem připravená. Můžeme jít."

Katrin jsem vyhodil před školou. Doufám, že to zvládne. Už jsem seděl v jedné ze tříd, když jsem si všiml osoby sedící tři místa ode mě. Nechci aby to byl on. Doufám, že jsem jen příliš paranoidní, ale jestli se vrátil, tak slibuju, že mu udělám ze života peklo.

•pohled Lukáše•
Je super pocit být po dlouhé době zase doma. Dva roky v zahraničí je dost a už jsem potřeboval zase domů mezi své přátele a hlavně za svou sestrou. Kupodivu máme docela dobrej vztah.

Upřímně řečeno jen doufám, že na škole nebudu úplný outsider. Předci jen jsem spíše extrovert.

Mou pozornost upoutal borec kousek ode mě. Přijde mi povědomej, ale splést si ho s někým by bylo docela trapný. Třeba se za pár dní mé domění vyvrátí.

Celý to uteklo nějak moc rychle a já měl domluveno s Jess, že se potkáme před školou až skončím. Když jsem ale vyšel ven, povídala si s krátkovlasou brunetkou. Vypadá přesně tak, jak si ji pamatuju.
„Takže jste pořád nejlepší kamarádky?"
Objal jsem Jess při položení mé otázky. Katrin mi věnovala milý úsměv.

„Jsem ráda, že jsi zpátky. Jess už s tvým návratem otravovala poslední měsíc!"
„Taky tě rád vidím Katrin. Co tady děláš?"
„Čekáme s Jess na odvoz."
„Odvoz už je tady!"

Otočil jsem se a navázal jsem oční kontakt s borcem, kterého už jsem si všiml ráno. Teď už nebyl pochyb, že je to Dan.
„Kde jsi byl tak dlouho? Lukáš už tady je dobrých patnáct minut!"
Znovu se mnou navázal oční kontakt. Projel si mě pohledem.
„Takže už si zpátky?"
„Už to tak vypadá."
Se svou odpovědí jsem mu věnoval i úsměv. Ten mi opětován nebyl, ale přišla reakce.
„Tak Fajn."
Mám trochu pocit, že z mého návratu moc radost nemá. Nechápu proč, dřív jsme si byli blízcí.

Dan holky odvezl a já se vydal domů pěšky. Netuším, co se s ním stalo, ale narozdíl od něj vypadá, že je za můj návrat Katrin ráda. Neviděl jsem ji dlouho, ale upřímně? Je naprosto nádherná. Měl jsem pro ni tak trochu slabost ještě před tím, než jsem odjel. No, mohl bych jí pozvat na jídlo a na film. Třeba to přijme.

•pohled Dana•
Proč se musel vrátit? Byl jsem tak hrozně rád, že už ho neuvidím a teď si sem jen tak nakráčí, jako kdyby se nikdy nic nestalo.
„Proč jsi nevzal Lukáše?"
Jak mám své sestře vysvětlit, že s ním nechci mít nic společného?
„Nepoprosil."
„Proto jsi ho nechal jít pěšky? Co když začne pršet?"
„Tak promokne. Není to můj problém."
I přes její stěžování jsem jí už dál nechtěl odpovídat.

Jess vystoupila před svým domem a já byl rád, když jsme dojeli k nám. Sedl jsem si do obýváku a nevšímal jsem si Katrin, která naštvaně odešla nahoru do svého pokoje.

•pohled Lukáše•
Když jsem došel domů, Jess už tam byla a vařila jídlo.
„To je dost, že jsi tady. Jaká byla procházka?"
„Ušla. Asi to budu praktikovat častěji. Co vaříš? Krásně to voní."
„Jen vývar a dušenou zeleninu s kuskusem."
„Chybělo mi tvoje jídlo."
„Tak si nandej. Mám ještě nějakou práci."
Když odešla nahoru, sedl jsem si k jídlu a vytáhl jsem mobil. Chci využít toho, že už jsem zpátky, takže pozvat Katrin na jídlo a film byla první věc, co jsem udělal. Přijmula to.

Jídlo jsem zase uklidil a šel jsem se nachystat. Je to úžasná slečna a já doufám, že mi dá šanci.

•pohled Dana•
„No tak Katrin. Nemůžeš být kvůli němu naštvaná pořád."
Už tam byla zavřená asi tři hodiny. Najednou se dveře otevřeli. Stála přede mnou jen v kožených kalhotech a průhledném tričku pod kterým měla pouze černou podprsenku. V ruce držela malou kabelku.
„Co to je?"
„To je moje oblečení na rande. Co myslíš, vypadám dobře?"
„Počkej, jak jako rande? S kým?"
„S Lukášem. S kým jiným?"
„No tak to nehrozí. Nikam nejdeš."
„Pozdě. Už je totiž před domem. Takže se asi uvidíme až ráno."
Bez rozloučení odešla.
Tohle už mu jen tak neprojde.

•pohled Lukáše•
Katrin jsem vyzvedl.
„Doufám, že mě nezabiješ za stereotypní pozvání do restaurace."
„Dokud dostanu špagety tak ne."
„S tím se dá pracovat. Pak můžem třeba na nového Avatara, jestli chceš"
„Budu ráda."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Yeeeey! Nová knížka je tady!!