V pasti - Yoongi (2. díl)

1

Jungkook - normálně
Vypravěč - tučně
Taegyung - tučně+kurzíva
Jungkookovy myšlenky- kurzíva

„Zamiř trochu výš... Dívej se, kam míří hrot... Natáhni tu tetivu víc..." dával mi Jungkook rady, když se těsně za mnou díval v úrovni mých očí na šíp napjatý v tetivě, která se společně s ním třásla díky mé nejistotě.

„Musíš se uklidnit." řekl Klidně.

Zavřel jsem oči, z hluboka se nadechl a vydechl. Otevřel jsem oči a vypustil šíp, který se s jistotou zabodl do středu.

„Dokázal jsi to!" objal mě radostí zezadu a já jen v šoku stál a nemohl uvěřit, jak jsem se z minulé lekce pod Jungkookovým dohledem zlepšil.

Nikdy jsem z luku nestřílel a Jungkook mě to zatím začal učit. Když se odtáhl, sáhl jsem si do toulce pro další šíp, který jsem pak natáhl do tětivi.

Zamířil jsem a vypustil. Šíp těsně minul střed terče. Jungkook mě povzbudivě poplácal po rameni.

---

Stříleli jsme z luku, dokud se slunce nevyhouplo nad obzor.

„Už bychom měli jít." řekl jsem a princ přikývl. Zavolal jsem na Bleska a zanedlouho přiběhl. Nasedly jsme na své koně a popohnaly je klusem k hradu.

Nechal jsem Taehyunga jet přede mnou, ale najednou jsem na sobě ucítil pohled. Po zádech mi přeběhl mráz. Ohlédl jsem se, ale nikoho jsem neviděl. Zase jsem se otočil zpátky, ale zase jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Nebo nás. Dohnal jsem prince.

„Co si takhle dát závod ke kraji lesa?" zeptal jsem se se snahou zakrýt neklid, který ve mě převládal. Jestli je tady nebezpečí, můžeme nu ujet.

Taehyung místo odpovědi pobídl svého koně do cvalu.

„Co je? Chyběl ti pohled na má záda?" zavolal na mě se smíchem, když už byl pár metrů ode mě a já jsem se naposledy ohlédl za sebe. Pobídl jsem Bleska do cvalu a jel za princem.

Musím se sem ještě dnes vrátit.

Nechal jsem ho vyhrát, držel jsem se za ním, abych mohl hlídat prostor za ním. Dojeli jsme k hradu a když jsem před hlavní branou sesedl z Bleska, zašeptal jsem mu do ucha: „Počkej tady na mě.", než jsem se otočil k Taehyungovi a doprovodil ho až do hradu.

„Ty nejdeš?" zeptal se mě, když jsem se chtěl přede dveřmi otočit a vrátit se za Bleskem.
„Já.. Ještě něco musím zařídit." řekl jsem.

„Dávej na sebe pozor." řekl. Dotkl jsem se konečky prstů svého luku, který jsem měl i s šípy v toulci zavěšený na zádech a kývl jsem.

Pak se už naše cesty rozdělily a ta moje vedla zpátky do lesa. Musím to stihnout, než slunce zapadne. Naskočil jsem za hlavní bránou na Bleska, chytil se jeho hřívy a popohnal ho do cvalu. Věděl jsem, jak velké riziko je jít sám, ale nechtěl jsem Taehyunga ohrozit. Mám ho chránit. A to taky udělám.

Jestli je tam někde Jack, hrozí princi nebezpečí. Pomyslel jsem si, než jsem popohnal svého koně do ještě rychlejšího běhu, a brzy nás spolkli prodlužující se stíny lesa.

Poznámka autora:
Takže jsme tady zase s druhým dílem tohohle neúspěšného příběhu, kde jsme tentokrát přidali krapet víc zápletek a tajemství. Snad se knížka zalíbí a později bude mít možná i úspěch.