Nasedli jsme na mého koně a vyrazili na hrad. Přemítal se, kdo je ten, co se schovává pod rouškou noci.
Můj proud myšlenek přerušil Blesk, který se zastavil před branami. Sesedli jsme z něj a jeho hříva na to brzy zmizela v temném lese stejně černém jako on sám.
,,Hej! Kdo jste?" zeptali se nás stráže, kteří střežili brány a připravili si zbraně. Taehyung k nim pomalu klidně přistoupil blíž a sundal si kapuci.
,,Jsem princ Taehyung a tohle je můj osobní ochránce. Zdrželi jsme se a nestihli jsme dorazit před západem slunce." řekl s klidným výrazem. S omluvy a poklonami nás pustili dál a brzy jsme vešli do hradu.
,,Večeři jsme zmeškali a já mám hlad. Postaráš se o to?" zeptal se princ naoko pyšně, pak se ale jeho rty roztáhly do úsměvu.
,,Hned to bude, Vaše Výsosti." vysekl jsem mu hlubokou poklonu a zamířil si to do kuchyně, kde jsem nám nakradl nějaké to jídlo a vyrazil do princovy komnaty.
Pak se ale zpoza rohu objevila postava se svícnem. Král.
,,Aa, Jungkooku, už jste se vrátili. Díky bohu, měl jsem o vás strach." usmál se a přišel ke mě. Já mu úsměv opětoval. V duchu jsem děkoval, že jsem nakradené jídlo schoval do kapes.
,,Omlouvám se, pane za zdržení, byla to moje chyb-"
,,Ale Jungkooku," skočil mi do řeči. ,,Já ti přece nic nezazlívám." řekl jiným tónem hlasu, který jsem neznal a přiblížil se s úsměvem ke mě ještě blíž. Dotkl se lehce prsty mého hřbetu ruky. To stačilo k tomu, abych mírně ustoupil.
,,D-dobře, děkuju." usmál jsem se s trochou nervozity.
,,Jsem ti vděčný, že mého syna tak chráníš. Jde ti to." pochválil mě a sevřel mou dlaň do své dlaně.
,,Děkuju, je mi ctí chránit korunního prince."
Přistoupil ke mě ještě blíž, že jsem cítil jeho horký dech na své tváři. Pomalu se přibližoval a možná bych i řekl, že sěl pohledem na moje rty. To mě plně probralo z trandzu.
,,U-u-už bych měl jít." ustoupil jsem a tím jsem ho zastavil v pohybu. ,,Princ na mě čeká. Dobrou noc." popřál jsem mu ještě než jsem se mu vytrhl a rozešel se spěšně dál spletitými chodbami najít tu, co vedla k Taehyungově komnatě.
Nevšiml jsem si však, jak si král pro sebe potichu zaklel.
ČTEŠ
V pasti - Yoongi (2. díl)
FanfictionBěžel jsem lesem. Jungkookův luk jsem v pravé ruce křečovitě držel, na zádech mi v toulci zůstávali poslední šípy, přesto jsem je nepoužil. Mých pronásledovatelů bylo mnohem víc, nemohl jsem si dovolit se zdržet střelbou. Přidal jsem do už tak rychl...
