V pasti - Yoongi (2. díl)

9

Šel jsem svižně dlouhou chodbou, která vedla ven. Taehyung měl zase jednu ze svých hodin, já měl chvilku čas. Plánoval jsem venku nasednout na Bleska a strávit svůj volný čas venku v lese. Někdo se ale rozhodl mi to nedopřát.

,,Jungkooku, tady jsi, všude tě hledám." zastavil mě králův hlas. Otočil jsem se. Přišel ke mě.

,,Co potřebujete, králi?"

„Tykej mi." usmál se na mě a o kousek se přiblížil.

,,A-ale vy..."

,,Je to rozkaz." řekl pevně, ale pořád.. Jemně? Zaskočeně přikývnu.

Co se to s ním děje?!

On si mého překvapení všiml a pohladil mě po tváři, svými prsty pak mou hlavu za bradu zvedl výš, abych se na něj podíval pořádně. Nejistě jsem se odtáhl, čímž se jeho ruka svěsila zase podél těla.

,,Co jsi potřeboval, pane?" zeptám se, abych odvedl téma jiným směrem.

,,Oh, ano, jistě, pojď se mnou." otočil se a rozešel se chodbou opačným směrem, než jsem měl původně naplánováno.

Zavedl mě do své pracovny, kde mě vyzval, abych vstoupil první a zavřel za námi dveře. Když zavřel, jeho ruka zůstávala stále na klice a on ke mě stál otočen zády. Já stál sotva dva metry od něj.

,,Jungkooku.. Vše, co děláš, v tom vynikáš. Vše, co o tobě slyším, jsou samé chvály a obdiv nad tvými schopnostmi. Je to až neuvěřitelné, patříš mezi nejlepší z nejlepších a to jsem ještě u nikoho bez skoro žádného výcviku na hradě neviděl. Možná budu mít problém slovy popsat to, jaký vděk k tobě chovám. Ale není to, to jediné, co mám na srdci." teprve teď se na mě otočil. Pak pokračoval.

,,Jsi moudrý, statečný, odvážný, máš všechny vlastnosti dobrého krále. Taehyung ještě na vládnutí není připravený. Co bys řekl na to, že bys měl v rukou moc? Obrovskou moc? Několik možností a vysoké postavení?"

Tohle mě docela zarazilo.
„Vy myslít- Teda myslíš si, že... Já?" vykoktal jsem ze sebe.

„Ne." usmál se a překonal vzdálenost mezi námi. Opět jsem na své tváři cítil jeho dech, teď se mi ale upřeně díval do očí.

„Myslíš, že... M-my?" vykoktal jsem ze sebe snad ještě překvapeněji. Místo kladné odpovědi se usmál. Došlo mi, kam tím míří.

Kurva.*

,,Zamiloval jsem se do tebe Jungkooku."
Další (i když čekaná) rána překvapení.

,,Když si mě vezmeš, staneš se se mnou králem, budeme vládnout spolu a budeme spolu šťastní. Dám ti cokoli co jen budeš chtít, slávu, bohatství, už nikdy ti nikdo neublíží, už nikdy se tě nikdo nebude pokoušet zabít. Všichni se ti budou klanět." mezi tím, co mluvil, mě chytil za ruce a sevřel moje dlaně do těch svých.

Cítil jsem, jak se mi červeň pomalu ale jistě hrne do tváří, na kterých jsem pořád cítil jeho dech.

Sklopil jsem hlavu a překvapeně se díval do drahého koberce na zemi pod námi. On mou hlavu zase zvedl a přesměroval můj pohled na sebe.

Než jsem stihl zareagovat, překonal už tak malou vzdálenost mezi námi a s přivinutím k sobě přiložil své rty na ty mé. Do očí se mi začaly pomalu hrnout slzy. Tohle jsem nechtěl. Nevěděl jsem, jak mu mám vysvětlit, že nepotřebuju to, co mi slíbil, abych byl šťastný. Nepotřebuju moc, slávu, ani bohatství. A už vůbec nestojím o to, aby se mi lidé klaněli. Nechci to. Byl jsem vždycky stejně obyčejný jako oni, proč bych měl být teď "něco víc"? Ten život, který jsem žil, adrenalin, který jsem prožíval denně, se mi svým způsobem líbil. Nepotřeboval jsem změnu. Nepotřeboval jsem podle něj tenhle "lepší život". Nevěděl jsem ale, jak jeho nabídku odmítnout.

On si moje překvapení zřejmně vyložil jinak, protože zatím co mněl jednu ruku omotanou kolem mého pasu, tou druhou si mě za zátylek přitáhl do dalšího, hlubšího polibku. Odtrhl jsem se od něj a ustoupil o metr.

V očích se mi leskly slzy, možná bych řekl, že jsem se na něj díval i mírně vyděšeně, on si toho ale asi nevšiml a už ke mě znovu natahoval ruku.

V tu chvíli se ale do místnosti přihnal Taehyung. Asi bych slovy nedokázal popsat, jak moc se mi ulevilo.

,,Otče, nevíš, kde je Jung-" vychrlil, ale pak si mě všiml. Já rychle zahnal své smíšené pocity, které se ve mě nahromadily kvůli králi a nasadil jsem dlouho trénovaný  mírný úsměv, který se mi podařilo  si udržet.

,,Jungkooku, všude jsem tě hledal. Už jsem si myslel, že dnešek strávíš v lese beze mě." úsměv mi opětoval a naoko naštvaně se zakřenil.

,,Něco jsme řešili, Taehyungu, Jungkook za tebou hned přijde, běž si zatím osedlat koně." řekl král, na kterém jsem poznal nepatrné známky snahy zakrýt své pocity stejně jako já.

Když princ odešel, podívali jsme si zase do očí. 

,,Nabídka pořád platí. Nezahazuj ji bez rozmyšlení. Čekám na kladnou odpověď." řekl jen, než odešel ze své pracovny a nechal mě tam samotného stát.

Poznámka autora:
* Já to sem musela dát, omlouvám se xd

Čekali jste, že bude gay král? Můžete nám hodit dolů do komentů, kdo jste si mysleli, že to bude. Tahle kapča byla o dost delší (přes 750 slov, uf..), chtěla jsem všechno nacpat do jedný kapči. Berte to jako předčasný oslavení prvních kulatin, kterých se dočkáte v příští kapitole. Tam to vidíme na míň slov tak vám to vynahrazujeme tady. Snad se kapča líbila. <3