V pasti - Yoongi (2. díl)

27

Do hradu jsem se vrátil až večer, protože jsem byl celý den s Jungkookem v lese. Doprovodil mě na kraj lesa a pak ještě několik metrů směrem k hradbám, aby měl jistotu, než otočil Bleska zpátky do lesa. Yoongiho jsme po celou dobu v lese nepotkali ani jednou. Nedivili jsme se - může lovit nebo cokoli jiného, při čemž nemá čas na nás.

V hradě mě sloužící hned poslali za králem, že si se mnou chce v klidu promluvit. Dost možná se chce usmířit. Já jsem ale nepřišel. Nechtěl jsem se s ním bavit. Zhnusil se mi. Chtěl znásilnit Jungkooka.

Ano, potom, co zemřela matka, se už nechtěl znovu oženit. Myslel jsem si ale, že to nebude jeho náklonností k mužům o které jsem navíc nevěděl, ale láskou, kterou choval k matce. To mě naštvalo ještě víc. Kdy mi to chtěl říct?! Až by donutil Jungkooka si ho vzít?!

Místo toho jsem zašel do kuchyně, kde jsem si našel Vanessu. Jungkook pro ni napsal vzkaz, který mě poprosil, abych jí předal. Při zmínce Jungkooka se trochu začervenala a usmála se, nadčímž jsem se musel taky nepatrně usmát. Došlo mi, že se ti dva mají rádi, ale nechal jsem si to pro sebe. Jen jsem tiše doufal, že se za ní Jungkook bude moct brzy vrátit. Vanessa je moc milá, krásná a chytrá, budou spolu šťastní. A můj otec jim v tom nebude bránit.

Další den na mě Jungkook čekal u lesa a když jsem vyjel s koněm, otočil toho svého, ale počkal, až ho doženu, než ho taky popohnal do cvalu.

Stříleli jsme po dlouhé době spolu z luku. Trval jsem na tom, protože to byla jedna z mála aktivit, která ho opravdu dokázala odreagovat, což se mi po nějaké době konečně podařilo. Brzy nato se dokonce i usmál. Nechtěl jsem, aby se trápil myšlenkami na mého otce.

Opět jsem byl v lese celý den a už se pomalu schylovalo k večeru.

V lukostřelbě jsem se už dost zlepšil a dneska jsme i soutěžili, kdo se trefí do terče z co největší dálky a co nejpřesněji. Prvně to zkusil Jungkook. O kousek minul střed a šíp se zabodl skoro těsně vedle něj.

,,Aha a kdo je tady nejlepší?" šklebil jsem se na něj škodolibě, ale najednou zpozorněl a zvedl ruku na gesto, že mám být zticha. Pár sekund jen poslouchal.

,,Počkej tady." řekl jsem, dal jsem do tetivy luku šíp a tiše jsem vyrazil, kudy jsem něco zaslechl. Zdálo se mi to, nebo to byl Jackův hlas?

Najednou jsem ho uviděl. Stál asi pět metrů ode mě zády ke mě a nijak se nezajímal o to, jestli je sám nebo ne. Nerušeně se rozhlížel po korunách stromů jako na procházce

Okamžitě jsem natáhl tetivu a namířil na jeho záda.

,,Ruce nad hlavu, Jacku a zkus si na mě něco." pohrozil jsem mu, načež se pomalu otočil, ale nebyl nijak vyděšený. Spíš se spokojeně a zároveň zle usmíval. Ruce měl uvolněně v kapsách.

,,Tak se zase vidíme, Jungkooku." usmál se.

,,Drž hubu. Teď se mnou půjdeš na hrad." natáhl jsem tetivu víc.

,,Já myslel, že tam se už nevrátíš." řekl někdo pár metrů za mými zády.

Yoongi.

Otočil jsem hlavu, ale pořád jsem měl napjatou tětivu na Jacka. Ten byl ale celou dobu uvolněný, a s úsměvem čekal.

Cože?! Co to má sakra znamenat?!

Byl to Yoongi. Ignoroval jsem význam jeho věty. I přes uvědomění, že nás zjevmně sledoval, to, co jsem vyděl, bylo mnohem horší.

Yoongi stál pár metrů ode mě, v ruce držel jeden ze svých nožů a ten tiskl Taehyungovi dost silně na krk. Princ měl zkroucenou ruku za zády.

Taemu se v očích zračil jasný strach a překvapení. Z toho Yoongiho jsem žádné emoce vyčíst nedokázal. Jen jeho oči ho zrazovaly.
Vypadaly... Bezmocně.

Otevřel jsem pusu, že něco řeknu, ale Yoongi mě chladným a prázdným hlasem zarazil.

,,Slož zbraň, Jungkooku. A vzdej se."