Když se Jungkook u dveří od hradu otočil, musel jsem se ho zeptat, kam má namířeno těsně před západem slunce.
„Ty nejdeš?" neudržel jsem v sobě dlouho otázku.
„Já.. Ještě něco musím zařídit." řekl on.
„Dávej na sebe pozor." řekl jsem.
Musel jsem zjistit, kam se chce vydat takhle pozdě, když má být na hradě. V bezpečí. Kdybych se ale vyptával dál a snažil jsem se ho přemluvit, abych mohl jít s ním, ještě by si nakonec zkontroloval, že za ním nepůjdu.
Proto, když se otočil a vydal se k bráně, jsem dlouho na nic nečekal a vyrazil za ním. Vyšel jsem tajnou boční bránou, kde nestojí stráže a už jsem viděl Jungkookovu siluetu mizící i s jeho koněm v lese.
Vydal jsem se za ním. Než mi zmizel z dohledu, všiml jsem si, že běží směrem k místu, kde jsme stříleli z luku.
Šel jsem za ním a opatrně jsem se kradl lesem. Jungkook mi už dávno zmizel z dohledu, panovalo zde ticho. Šel jsem docela daleko a mezitím slunce zapadlo a všechno se postupně ponořilo do tmy.
Obdivoval jsem Jungkooka, jak se tady dokáže tak rychle pohybovat, sám jsem ne sčetněkrát zakopl. Najednou se do stromu těsně vedle mě zabodl šíp.
,,Hej! Kdo jsi? Odhoď zbraně! Máš proti sobě luk!" vykřikl někdo za mnou. Lekl jsem se a odhodil meč.
Šíp, který byl zabodnutý ve kmenu stromu vedle mě zřejmě patřil jemu, musel jich mít víc. A já poznal z hlasu, že je dost daleko, abych byl v nevýhodě.
,,Všechny!" řekl pevně a já si pro sebe v duchu zaklel. Po chvíli zaváhání jsem svou dýku pustil vedle sebe na zem. Snad to bude stačit. Kdyby se něco stalo, potřebuju ji mít co nejblíž.
,,Dál!" zaslechl jsem za sebou další rozkaz, asi mou zoufalou šanci zachránit se prokouknul.
,,Dej ruce nad hlavu! Dělej!" nařídil mi. Radši jsem ho poslechl.
,,A teď se otoč. Pomalu.."
Bál jsem se.
Co když to je někdo od Jacka? Co když to je samotný Jack? Zabije mě? Zabije Jungkooka? Co se mnou bude?
Měl jsem sklopenou hlavu, kapuce mu bránila zahlédnout, kdo se pod onou černou látkou schovává. Zvedl jsem pomalu hlavu...
„Taehyungu? Co tady sakra děláš?! Proč nejsi na hradě?!" vykřikl...
„Jungkooku!" ignoroval jsem jeho otázky a skočil mu kolem krku, že stihl jen tak tak odhodil luk s šípem a o dva kroky ustoupil, abychom nespadli. Když se vzpamatoval, Povzdechl si a objal mě taky.
„Na hradě mi všechno vysvětlíš, teď odsud musíme vypadnout. Něco mi říká, že tu už není bezpečno."
ČTEŠ
V pasti - Yoongi (2. díl)
FanfictionBěžel jsem lesem. Jungkookův luk jsem v pravé ruce křečovitě držel, na zádech mi v toulci zůstávali poslední šípy, přesto jsem je nepoužil. Mých pronásledovatelů bylo mnohem víc, nemohl jsem si dovolit se zdržet střelbou. Přidal jsem do už tak rychl...
