V pasti - Yoongi (2. díl)

8

~Flashback~
Yoongi běžel lesem. Musí zmizet. Rychle. Co nejdřív. Schoval se za jednu z křovin. Brzy kolem probíhali nějací neznámí muži.

„Honem! Běžel tudy!"

Chtěli ho chytit.
Důvod? Ten byl prchajícímu černovláskovi neznámý. Nic neudělal. Tak proč ho honí? Nikdy je neviděl. A najednou se ho snaží zmocnit.

Slyšel, jak říkají něco o Jungkookovi a princi Taehyungovi. O Taehyungovi. O jeho nejlepším kamarádovi. O tom, kterého musel opustit. Jak rád by ho teď viděl. Jak rád by viděl svou malou milovanou sestřičku. Svou matku. A otce.

Když bylo zase ticho, vyšel ze svého úkrytu a běžel opačným směrem. Nebo spíš chtěl. Hned ho ale zastavil muž s kuší pár metrů od něj. Hned na něj neznámý zamířil.

„Stůj! Ani se nehni! Jinak tě zabiju!" vykřikl. Yoongi poslechl a pomalu dal ruce nad hlavu. Neměl na výběr.

„Nic jsem vám neudělal! Co po mě chcete?!" vykřikl černovlásek ve snaze se vyprostit, když k nim zbytek cizinců doběhl, oni muži ho dostali do kolen a spoutali. Teď ho dvě ruce drželi za ramena aby se nepokusil o útěk.

„Jen spolupráci, milý Yoongi, jen spolupráci. Nic víc." usmál se jeden z nich.

„Kdo jsi?"

„Můžeš mi říkat Jacku."

,,Co po mě chcete?" zopakoval Yoongi svou otázku a znovu s sebou trhl, čímž ruce na jeho ramenou zesílily stisk, až to začínalo bolet. Na to teď černovlásek ale nehleděl.

,,Jak víš, náš princ Taehyung dostal před nějakou dobou osobního ochránce.." začal Jack a dřepl si před Yoongiho asi půl metru od něj, udržujíc s ním oční kontakt. Přitom úsměv neopouštěl jeho tvář a tvářil se, jako kdyby se bavil s dlouhodobým kamarádem. Yoongi sebou sem tam trhl nebo vrhl nenávistný pohled na muže, kteří se ho zuby nechty snažili udržet ipřes Yoongiho vzdor na místě. Ale mlčel. Chtěl vědět, jaký důvod tyhle muže dovedl k tomuhle činu.

,,Ano, hádáš správně, Jungkook." to jméno Jack vyslovil se značnou dávkou nenávisti, ignorujíc černovláskovu snahu se zbavit pout a několika rukou.

,,Máme s ním zkrátka nevyřízené účty. Ale v lese se s ním těžko vyrovnáme."

,,Proto potřebujete mě." zamumlal si spíš pro sebe Yoongi, na chvilku s sebou přestal trhat a pohled mu sěl na jehličí před ním. Proč by jinak tohle dělali?

,,Ano, přesně tak." usmál se ještě víc Jack.
,,Ty tu žiješ už taky dost dlouhou dobu, v lese se vyznáš, v boji jsi taky dobrý a jsi opravdu chytrý, chytřejší než většina z nás." odmlčel se, ,,Potřebujeme, abys nám pomohl ho i s princem chytit a my je mohli zabít."

,,To neudělám." řekl hned rozhodně mladý černovlásek a zvedl odhodlaný pohled zase na Jacka. ,,Dělejte si se mnou, co chcete, ale tohle neudělám. Nezabíjím lidi. Nezabíjím neviné."

,,Ale Yoongi, uděláš." zasmál se potichu Jack. ,,Uděláš, a jak rád."

,,Nedonutíš mě. Tohle. Neudělám." zopakoval pevně Yoongi.

Na to Jack vytáhl dýku.
,,A co kdyby se tahle dý-"

,,Jestli mě chceš zabít, prosím. Nemusíš to okecávat." skočil mu do řeči Yoongi. Toho posledního, čeho se teď bál, byla svá smrt.

,,Co kdyby se tahle dýka dostala pod krk tvé milované sestry? A nejen jí. Co kdybych zabil celou tvou rodinu?" dokončil Jack větu, kterou původně začal.

Tohle Yoongi nečekal. Tohle byl moc silný úder, aby ho dokázal vykrýt.
Jeho malá sestřička.. Jeho otec.... Matka...

,,Hm?? Co na to řekneš teď?" zeptal se provokativně Jack.

„Jsi podlý vrah!" zvýšil hlas Yoongi, trhl sebou dopředu přímo na Jacka a stihl se postavit na jednu nohu* ve snaze se zbavit rukou a provazů, které ho zde drželi proti jeho vůli, než se na jeho pažích a ramenech objevily další ruce, které ho stáhly zpátky na kolena, kde ho drželi zatímco s sebou neustále trhal, nepřestávaje upírat nenávistný pohled na Jacka.

Ten se jen ušklíbl. Vycítil, že se trefil do černého. A Yoongi to věděl taky. Jack ho zahnal do kouta.
~Konec flashbacku~

Poznámka autora:
* Na té druhé pořád klečí, chápeme se.