Vzpomněl jsem si na Jungkooka a odtáhl se od Yoongiho.
Jungkook stál na stejném místě, v mírně povolené tetivě šíp a pohled, kterým víc než nedůvěřivě propaloval Yoongiho. Pomalu ho jím i vraždil.
„Jungkooku, tohle je Yoongi. Před několika lety jsme byly dobrými kamarády, ale pak odešel." řekl jsem opatrně a pak jsem se otočil na Yoongiho. „Yoongi, tohle je.."
„Tvůj osobní ochránce Jungkook, vím to, slyšel jsem o vás." skočil mi do řeči Yoongi s mírným úsměvem a pak se s vážným, ale chápavým a vlídným výrazem podíval na Jungkooka.
„Dokážu si představit, jak se teď asi cítíš a jaké máš o mě pochybnosti, ale můžu tě ujistit, že nechci žádné problémy. Chtěl jsem jen Taeho znovu vidět a nahradit mu tu dobu, kdy jsem byl pryč."
Jungkook se chvíli rozmýšlel a pak pomalu schoval svůj luk i šíp na své původní místo na svých zádech.
~Flashback~
Pro mladého černovláska nebylo těžké prince i s jeho ochráncem najít. Věděl o pár jejich místech, kam jezdili nejčastěji nebo o těch, kam zavítali vždy, když stejně jako dnes potřebovali v letním dni schladit.
A proto se nedivil, když brzy uslyšel dusot koní. Od potoka byl několik metrů, vydal se k němu, kde teď byl princ i s Jungkookem.
Neplížil se, jestli si má u obou najít důvěru, nesmí se schovávat. Viděl je, u potoka, Jungkook, který stál k Yoongimu zády, s Taehyungem mluvil o včerejšku. Yoongi stoupl na pár suchých větviček, které pod jeho vahou zapraskaly.
Upozornil na sebe. Přesně, jak plánoval.
~Konec flashbacku~
Poznámka autora:
Nvm, jak to máte vy, ale vždycky, když si tuhle kapitolu přečtu, po té poslední větě z toho flashbacku mi vždycky přeběhne mráz po zádech.
Máte to tak stejně? Napište do komentů. ; )
ČTEŠ
V pasti - Yoongi (2. díl)
FanfictionBěžel jsem lesem. Jungkookův luk jsem v pravé ruce křečovitě držel, na zádech mi v toulci zůstávali poslední šípy, přesto jsem je nepoužil. Mých pronásledovatelů bylo mnohem víc, nemohl jsem si dovolit se zdržet střelbou. Přidal jsem do už tak rychl...
