Dva jezdci na koních se vraceli pomalou chůzí na hrad. Už se pomalu stmívalo, ale stíhali dorazit na hrad ještě před západem slunce.
„Jungkooku," oslovil svého společníka opatrně Taehyung, „Co se děje?" vyslovil svou otázku, která v něm už nějakou dobu, co jeli takhle vedle sebe v tichosti, hlodala.
Podle princových učitelů vybraného chování by bylo neslušné se snažit zjistit příčinu starostí někoho, kdo si to chce nechat očividně pro sebe, ale Tae si dělal sám starosti, proč Jungkookův výraz najednou nezdobí jeho bezstarostný milý úsměv.
Teď měl zamyšleně svraštěné obočí a to znamenalo jediné - starost. Dost velkou starost, aby vznikl i nepokoj.
„Co by se dělo?" podíval se na něj jeho osobní ochránce a vytlačil úsměv, který se už ale ztrácel v ustupujícím světle.
„Nejsi jako dřív. Teď už víme, že tady nikdo nebezpečný není, něco tě ale pořád trápí. Kde jsou ty tvoje jiskřičky bezstarosti, které jsi míval v očích?" podíval se na něj starostlivě princ, „Co tě trápí?"
Ne, nemůžu mu to říct... Pomyslel jsem si. Samozřejmě že jsem přemýšlel nad královou nabídkou.
Teď se ale přidala nová nedůvěra v Yoongiho. Vůči novým lidem jsem nedůvěřivý, myslel jsem si ale, že se mi tohle varování snaží našeptat jen tahle stará stránka ještě patřící osamocenému zloději a ne věrný šestý smysl. Rozhodl jsem se ale Taemu věřit a věřit tím pádem i Yoongimu. O králi Taemu ale nemůžu říct. Prostě ne.
„Tohle se netýká Yoongiho ani Jacka. Já jen... Teď o tom nechci mluvit, Tae. Řeknu ti to možná později, ale teď ne. Prosím."
Tae na to naštěstí kývl a nic už na to neříkal.
A aniž by si oba něčeho všimli, Yoongi, který šel doteď, skrytý, tiše s nimi a odposlouchával jejich rozhovor, se jako stín odplížil pryč.
ČTEŠ
V pasti - Yoongi (2. díl)
FanfictionBěžel jsem lesem. Jungkookův luk jsem v pravé ruce křečovitě držel, na zádech mi v toulci zůstávali poslední šípy, přesto jsem je nepoužil. Mých pronásledovatelů bylo mnohem víc, nemohl jsem si dovolit se zdržet střelbou. Přidal jsem do už tak rychl...
