V pasti - Yoongi (2. díl)

25

Začalo svítat. Jarní hřejivé sluneční paprsky začaly dopadat na koruny stromů hlubokého lesa.

A jím právě opatrně procházel Yoongi. Před chvílí opustil chalupu, v níž Jack netrpělivě čekal, až o tolik mladší černovlásek rozhodne, kdy je nejvhodnější uskutečnit útok.

Yoongi doteď prince a jeho ochránce dlouho pozoroval a s nikým z Jackových mužů se nepodělil o závěry, které se mu tvořily v hlavě jeden za druhým. Ale dnes už bude muset rozhodnout, kdy a jak zaútočit.

Proto se dnes musí postarat o to, aby nebyl Jungkookem nalezen, což Yoongimu dá hodně práce, jelikož se rozhodl, že bude ryskovat a vydá se k potoku, kde se dnes měl Taehyung s Jungkookem sejít.

Vždy, když se s Taehyungem a Jungkookem rozloučil, sedával každou noc na kraj lesa ze strany, kde byl hrad a sledoval prapory na jeho věžích a světla v místnostech, které se jedna, po druhém, shasínaly.

Byla to chvíle jen pro něj.

Tam mohl být tím, kým chtěl.
Milovaným starším bratrem, dobrým přítelem, i synem, který by za něco stál.

Jen tam seděl a díval se na hrad, přemýšlíc nad smyslem svého života a nad lidmi, jejichž osudy brzy změní.

Jack již brzy zákeřně zneužije jeho schopnosti, ale Yoongi přemýšlel, co se bude dít potom.
Co bude dělat, až se jejich cesty po tomhle všem rozdělí.

Už by se nikdy nedokázal svému otci podívat do očí. Nikomu ze své rodiny. A vzpomínky a výčitky ho možná vyženou i ze země. Někam daleko.

V lepším případě se bude točit v jednom velkém kolotoči, než ho jeho svědomí vyžene na okraj skály, ze které ho samotná nenávist k sobě samému donutí skočit...

Yoongi zatřepal hlavou. Musí se přece zaměřit na to, co předešlou noc viděl a slyšel.

Seděl na tom místě stejně jako jindy, tentokrát se světla hradu dlouho neshasínala - Taehyung slavil narozeniny. Yoongi věděl, že ten den oba nevylezou z hradu. Proto na ně dopoledne ani odpoledne nečekal.

Když se ale schylovalo k ranním hodinám, dolehl k němu hluk z hradu. Yoongi zpozorněl a poslouchal.

Najednou nějaká postava vyběhla z hlavní brány a hned za ní druhá, ale tu zastavili stráže hned u brány.

Domyslel si, že to je princ. Osoba venku z hradeb zahvízdala.

Z lesa vyběhl černý kůň, jen několik metrů od Yoongiho, který už byl ale skrytý a sledoval děj před sebou. Jungkook, o kterém se Yoongi domníval, že prchající osoba je, na něj naskočil a otočil do lesa.

„Jungkooku!" vykřikl Taehyung a Yoongimu se potvrdila jeho doměnka.
Jenže proč by Jungkook utíkal?

„Jungkooku, počkej! Vrať se! Promluvíme si! Prosím!" křičel dál princ, ale Jungkook začal ujíždět cvalem směrem do lesa.

Yoongi si vytáhl nože a stěžklo mu srdce.

Nevěděl, co se stalo, ale asi to má co dočinění s Jungkookovou dosavadní nervozitou. To, co ho doteď dělalo tak nesvým asi právě vyvrcholilo a možná teď kvůli tomu utíká. Což by znamenalo, že ho už Yoongi nikdy nemusí vidět. Jungkook teď možná utíká ze země a proto by už Yoongi neměl příležitost a zhatily by se jeho plány. Proto ho teď musí zabít.

„Zítra ráno u potoka! Budu tam, Jungkooku!" zavolal ale znovu Taehyung a Yoongi se s děkovnými myšlenkami zase stáhl a nechal Jungkooka zmizet v lese.

Došlo mu, že když tohle Taehyung řekl, předpokládá a ví, že Jungkook neutíká nadobro, takže tam bude taky.

Yoongi odkopl nepatrný kamínek, který se mu dostal pod nohu a zhluboka se nadechl čerstvého ranního vzduchu, aby se uklidnil.

Potřebuje klid na vymýšlení plánu na útok, ale chtěl poslouchat rozhovor těch dvou, kdyby se mu něco hodilo do plánu, protože se mu Jungkook zdál po celou dobu, kdy spolu trávili čas v lese, ne svůj.

Doufal tedy, že se tedy dnes konečně dozví, co Jungkooka celou dobu tak znepokojovalo. Bylo to jasné, všiml si toho i Taehyung a když si opět před nějakou dobou Jungkook s Taehyungem mysleli, že jsou sami, chtěl se ho na to zeptat a Jungkook ho odbyl s tím, že mu to poví jindy.

A to "jindy" bude určitě dnes.

Došlo mu, že lepší příležitosti se mu už asi k lepšímu efektu plánu nedostane, než teď, když se děje něco, co Jungkooka očividně dokáže vyvést z míry - je slabší, než dřív. Ne o tolik, ale pořád tak, aby to Yoongimu bohatě stačilo.