Argon

seznámení

Chvíli stojím, jak sloup, ale potom se otočím a odcházím zpátky k našemu spacímu stanovišti. Posadila jsem se na spacák k Rousiným nohám a dívám se do vzdáleného lesa.

Přemýšlím, ale vlastně ani nevím nad čím.... Moje myšlenky se pletou do sebe útěk, muž v divné uniformě a jeho návštěva našeho domu, šedá budova někde v lese a teď k tomu můj otec?! Nechápu, proč mi máma neřekla, že můj otec žije. Vždycky jsem si myslela, že je mrtvej, že umřel při práci ve skupině. Máma se o otci nikdy nemluvila a já se jí nechtěla ani ptát, protože se mi to zdálo blbí ptát se na takové věci a ani mě to moc nezajímalo.

Rous pořád ještě spí. Mám hroznej hlad..... šíleně mi kručí v břichu. A tak se vracím zpátky na místo, kde stojí obrovské kameny na, kterých máma seděla, když jsem odcházela. ,, Zbyl nějakej pstruh?" ptám se nesměle ,, mám hroznej hlad." ,, Jasně, tady máš" podává mi otec pstruha na listu a přidává k tomu přidává úsměv.

Dívám se nepřetržitě na mámu, která se občas podívá i na mě. Vypadá, jako kdyby nechápala, proč se na ni dívám, ale vím, že moc dobře ví, co chci. Vysvětlení..... Máma se nadechuje a s odvážným hlasem se mě ptá : ,, Armen, asi bys chtěla něco vysvětlit...." ,,Vysvětlit ?" ptám se podrážděným hlasem a nutím se k tomu, abych nezačala na mámu ječet.

,, Celou dobu ses o mém otci nikdy nezmínila a teď mi ho představíš, jako kdybych se měla seznámit s nějakou tvou kamarádkou!" vrčím na ni s naštvaným výrazem v obličeji. ,, Armen, chtěla jsem ti říct o tvém otci, ale nešlo to." ,,A mohla bych vědět důvod?" Máma se nadechuje, ale v tom jipřerušuje otec. ,, Já jí to vysvětlím..." začíná otec.

---------------------------------------
Když tě matka čekala pracoval jsem v druhé, méně placené skupině. Měl jsem dlouhé směny, takže jsem se domů vracel kolem třetí hodiny než jsem vyrubal dostatek uhlí. Napadlo mě, proč máme tak málo peněz a potravin, když všichni tolik pracujeme. Začal jsem to probírat s Mikem - Melliesiným manželem. Každou společnou směnu jsme tohle téma probírali a rozváděli do podrobností.

S Mikem jsme vždy pracovali nejhlouběji a, tak jsme si mysleli, že nás nikdo neslyší, ale jednou k nám poslali Randla nového pracanta, který nám měl pomoct kopat, ale místo toho se schoval za sloup a poslouchal naší debatu o podvodech. Nic jsme s Mikem netušili.
Další večer, když jsem chtěl jít do dolu na obvyklou směnu zarazil mě strážce a řekl, že Randel Liesry byl ve Werse a povídal, že jsme se bavili o podvádění lidí, ale že se vše prověří. Zatím musím jít s nima. Mám si sbalit věci do Wersy a bude rozsudek. Vše jsem to řekl tvé mámě a rozhodli jsme se, že bude nejlepší, když uteču. Večer jsme si s Mikem sbalili věci, rozloučili jsme se a šli jsme.
Šli jsme po louce a tu slyšíme zvláštní šustění. Připadalo mi to jako nějakého pohybujícího se zvláštního igelitu. Strážci!!!!! Na poslední chvíli jsem stačil uskočit, ale Mike ne. Neměl jsem na vybranou, musel jsem utíkat. Utíkal jsem až k hranicím. Naposledy jsem se otočil a prolezl jsem mezi dráty.
S tvou mámou jsem byl v kontaktu. Vycvičil jsem holuba, kterým jsme se s mámou dorozumívali. Strážci města řekli, že Mike umřel při lovu a o mě se nikdo nezmiňoval. Máma musela odpřísáhnout, že o útěku nic nevěděla a, protože byla těhotná, tak ji pustili.
S mámou jsme byli v kontaktu. Vycvičil jsem divokého holuba po, kterém jsme si posílali vzkazy.
Gestr Mika uviděl a běžel pro pomoc, ale nestihl to. Mezi tím Mik vykrvácel. Gestr u něho asi půl hodiny seděl a jak pršelo, tak dostal zápal plic.
---------------------------------------

,, Armen, ten muž, kterému jsi otevřela byl podhlavní strážce. Když by se něco stalo Ewindovi dělal by hlavního strážce on." říká mi máma po dlouhém vysvětlování mého otce.
,,Co chtěl ?" ptám se, ale v tom přichází Rous..... ,,Chtěla bys pstruha Rous?" ptá se máma. ,, Jo, dám si ráda." odpovídá Rous a mne si rozespalé oči.
Chápu, že když je tu Rous náš rozhovor nemůže pokračovat. Tento text není pro Rousiny uši. ,, Půjdu sbalit spacáky." říkám ochotně, protože se trochu stydím za to, jak jsem na mámu štěkala. Cestou ke stanu kopám do různých šutrů a šišek.
Balím spacáky a dávám je do batohu.
Schovávám medvídka do batohu, který nesla Rous. Až mám sbaleno nevím ani proč, ale sednu si a dívám se na mé prsty. Asi po půl hodině se vracím ke kamenům, kde jsou už i ostatní nachystaní k odchodu.
,, Můžeme jít ?" ptá se otec. ,, Myslím, že jo." odpovídám normálním hlasem.
Vyrážíme do listnatého lesa, který je prosvícený dopoledními paprsky slunce. Míříme směrem k šedé budově....
Přemýšlím, jestli Rous o otcovi věděla. No jo, asi jo, protože se ani nedivila, když přišla ke kamenům a otec jí podával vařenou rybu. Prostě mámin způsob řešení, já jsem vždy ta, které se nikdy nic neřekne. Všichni kolem mě mají informace jenom já nikdy nic nevím.
Jdeme asi tři hodiny. Jsem úplně vyčerpaná. Asi po hodině a půl cesty jsem si všimla, že jdeme mírně na šikmo, ale nic jsem nenamítala.
Otec nabídl, že si můžeme na chvíli odpočinout. S Rous jsme si sedly na kmen pokáceného stromu, střídáme si lahev s vodou a popíjíme.
Otec si sundává batoh ze zad a otevírá ho. Vytahuje nějakej stočenej papír. Mapa..... ,, Zatím jsem nakreslil podrobnou mapu této Divočiny." říká táta a čeká pochvalu. Já nic neříkám ale za to máma se nemůže samou chválou zastavit.
,,Co je v té plechové budově?" ptám se jako, kdybych chtěla jen začít nějak komunikovat, ale ve skutečnosti mě to docela dost zajímá.
,, Aaaaaaa......" otec neví, jestli mi to má říct. Je si nejistý a tak se podíval na máma a ta jednoduchým pohybem hlavy přikývla. ,, Provádějí tam pokusy s různými druhy rostlin a vyrábí z toho různé druhy prášků s různým účinkem. ,,Jak to víš?" ptám se táty. ,,Něž jste sem přišly pravidelně jsem je chodil sledovat." Začínám se přehrabávat v batohu. ,,Tady..." podávám modro-bílý prášek. ,, Kde jsi to našla....?" ptá se otec ,,to je aspirtum." ,, Bylo to v mouce, kterou jsme dostaly na sklizni."
,,Člověk je po tom víc přístupnější nebo něco tak...." ,, Jak to víš?" ptá se táta.
,,Prosím, řekni mi, že jsi to neochutnala!" ,, No.... tohle ti říct nemůžu." tátovi strnul výraz na tváři.