Květina zla ("악의 꽃" 입니다~)

Znova se setkali

Minho byl rozvalený na své posteli s pohledem zabodnutým do stropu a přemýšlel nad tím co se dnešní noc stalo.
Přišlo mu nezvyklé Jisungovo chování,přeci jenom je to budoucí dědic jedné z největších firem a on se rozplakal nad obyčejnou zdrobnělinou svého jména.
Čekal by že chlapec bude chladný, namyšlený, odměřený nebo něco podobného jenže opak byl pravdou.

Min se z ničeho nic posadil a nahl se k nočnímu stolku pro laptop.
Jen co stroj uvedl do provozu zadal do vyhledávače Jisungovo celé jméno.
Během vteřiny se mu ukázala snad stovka odkazů,některé stránky si i přečetl,ale kromě žvástů nic zajímavého, proto najel do sekce obrázků.
A ejhle přímo před ním na monitoru byl sám Jisung ve své kráse.
Na některých fotkách byl s rodiči na firemních akcích,jinde ho objektiv zachytil během obyčejných činností až se dostal k fotce která byla pořízená asi před školou soudě podle všech těch uniforem.
Na fotce byla skupina vysmátých dívek z nichž jedna byla Jiwoo a asi dva metry od nich stál Han se sklopeným pohledem.

Lee Know se díval na chlapce a bylo mu ho líto. Vůbec nechápal jak se s takovou mrchou mohl dát dohromady a štvalo ho to.

,, Dáš si panáka?"ozvalo se od dveří,,Kurva,do prdele.... Felixi...málem jsem z tebe měl infarkt!"Min se držel za srdce a z těžka oddechoval,,Ty vole můžeš být rád že nejsem jako Seungmin....jinak bys byl už dávno mrtvý!" Felix i s dvěma skleničkama přišel k posteli a posadil se podávajíc jednu Minhovi.

Ihned pohledem zabloudil k monitoru ,,To je Jisung? Nevypadá moc šťastně. A jinak pro tvůj klid i k Seungminovi jsem se dostal bez problémů. A když mě Bangchan třeba pošle abych ho vzbudil tak to dělám jednoduše,pošlu tam našeho nováčka Jeongina."oba chlapci se na sebe podívali než se začali smát na celé kolo.

,,Chudák Jeongin."utrousil Min. Felix nad tím jen mávl rukou ,,No co musí si zvyknout a tohle je nejlepší tréning. A teď! Co ty a Jisung,jako sorry,ale nestává se často aby jsi někomu věnoval takovou péči." Felix se na svého kamaráda podíval s výrazem detektiva, který se snaží dostat přiznání z podezřelého.

Minho odložil laptop,kopl do sebe panáka a svalil se na postel,,Felixi já nevím jak to říct,ale něco mě na něm upoutalo. Vždyť on statečně běžel zachránit tu blbou tašku,ignoroval to že mě jeho holka svádí,pak se rozbrečel jen proto že jsem mu řekl,, Jisungie,, a nakonec mě poprosil abych s ním zůstal a tak nějak ho nemůžu dostat z hlavy."i Felix do sebe kopl panáka a s klidným svědomím řekl ,,Tomu se říká láska na první pohled Bro." Minho se na něho podíval jako by to mělo být naposled a zběsile začal kroutit hlavou ,,Ne,ne,ne to není možné já jsem Lee Minho. Jednou převezmu místo po svém otci a všechno bude na mě,nemůžu se zamilovat do někoho jako je Han!" Felix mu položil ruku na rameno,,Za prvé....ty jsi nikdy neslyšel že ve dvou se to lépe táhne a za druhé... navrhuji test!".....

Minho se na svého kamaráda podíval s překvapeným výrazem,,Jaký test?"hned na to se Felix naklonil k Leemu a těsně u obličeje mu řekl,,Zítra se s ním znova potkáš! Když mezi váma nic nebude nechám vás být,ale když jo,je to jasný a přijde na řadu plán jak dostat Hana od té potvory!"

Felix ještě dobrou hodinu vysvětloval Minhovi co a jak než se oba vydali ke spánku.

Další den ráno:

,,Pane Jisungu je čas vstávat!"klepala na dveře hospodyně.
Han líně otevřel oči a začal rukou šátrat po posteli.
Jen co zjistil že je postel prázdná,otevřel oči,rychle se posadil a začal skenovat místnost.
Díval se snad všude ale jedno bylo jasné,,Minho tu není,,chlapec svěsil hlavu mezi ramena a už měl tušení že dnešní den bude stát za hovno,proto rychle odpověděl že se už chystá aby měl klid.

Poté proběhla každodenní rutina,koupelna,snídaně, rozloučení s personálem a odjezd k Jiwoo.

Jen dnes to bylo jiné aniž by si toho dívka všimla.
Vůbec jí nepřišlo divné že jí Han nedrží dveře a že během cesty mlčí.
Za to Jiwoo byla ve své živlu. Celou cestu mluvila o tom statečném klukovi, který musel Hana dovléknout až k autu a následně je rozvést.

Jenže Han byl myšlenkami úplně jinde.
Celou cestu myslel na Minha. A kladl si otázky ,,Proč to všechno dělal? Proč odešel?,, ale hlavní byla ,,Uvidí ho ještě?,,...

Han byl takhle mimo celý den až do konce vyučování.
Před školou se rozloučil s Jiwoo která měla svoje plány s kamarádkama a následně se vydal ke svému autu.
Když nasedl do auta konečně si mohl od všeho vydechnout a to hlavně z důvodu,že dnešní den byl poslední den učení a před ním byl víkend plný klidu a odpočinku.

Chlapec byl odhodlaný opustit parkoviště u školy ale jeho auto ho zradilo.
Pokaždé když se Han pokusil nastartovat,jeho auto jen škytlo a chcíplo.
Frustrovaně si položil hlavu na volant a přemýšlel co bude dělat,dokonce pomalu začal usínat jenže zvuk ťukání na okno ho probralo.
Jisung nevěřil vlastním očím koho to vidí když zvedl hlavu.

,,Minho?"zaznělo z jeho úst než se jeho tvář rozzářila......

,,Co tu děláš?"Hanovi hrál na tváři radostný výraz a zároveň jeho srdce poskočilo asi tak o metr jen co zahlédl staršího tvář.

,,Nestartuje?"byla Leeho jediná otázka,než ucítil teplo které polévalo celé jeho tělo a proto se radši vydal prozkoumat motor.

Han otevřel kapotu aby se Minho mohl podívat co s autem je.
Trvalo mu to jen pár minut než kapotu zavřel a řekl Hanovi že ho radši odveze.

Mladší vyndal klíčky ze zapalování,odpoutal se a přesedl do auta které mezitím Lee připravil.

Najednou se oba dva ocitli ve stejném autě,tak blízko vedle sebe...

Lee se snažil soustředit na cestu ale i tak pohledem zabloudil k Hanovi jestli je v pořádku. A jak bylo vidět Han dělal to samé,co minutu se díval Leeho směrem a pokaždé když byl přistižen jeho tváře nabraly slabý červený odstín.

Najednou Han prolomil ticho,,Mino proč jsi byl u mojí školy, když zrovna končím?...."

Minho rychle zamrkal ,,Měl jsem práci poblíž a tak jsem si řekl že se podívám jestli jsi v pořádku!"starší se snažil tvářit jako by říkal pravdu a podle Hanova výrazu mu to i vyšlo.

Pokračování příště...