Květina zla ("악의 꽃" 입니다~)

Přiznání dědečkovi

Han senior se posadil do svého křesla a vzal do ruky telefon.
Jen co ho odemkl věděl s kým chce mluvit.
Bez přemýšlení zmáčkl znamení hovoru u jména,než uslyšel zvuk vyzvánění.

Po pár minutách uslyšel známé ,,여보세요!''.....,,Ty bastarde jak jsi mohl?"neudržel senior své emoce na uzdě.
,,Vždyť je to tvůj syn tak.jak jsi mohl na něho vztáhnout ruku?,,na druhém konci vládlo ticho,než se Han starší odvážil odpovědět,, Tvůj vnuk je slaboch a břídil jen jsem ho chtěl přivést na správnou cestu!" Han senior byl doslova němý kam až je jeho syn schopný zajít aby udržel jméno ,,Han,, na vrcholu společenského žebříčku.

,,To si jako fakt myslíš že z něho uděláš chlapa když ho budeš mlátit? Ještě dneska mi pošli jeho věci?"řekl senior vážně až jeho syna zamrazilo.

,,To jako fakt? Fakt si chceš našeho syna nechat u sebe a vychovávat ho?" Han starší se jen chtěl ujistit,protože tím by mu odpadl jeden problém,za což by byl jen rád.

,,Ano,Jisung bude u mě dokud neukončí školu,nechci aby měl tvojí výchovu která je k ničemu."stál si senior pevně za svým rozhodnutím.

Oba muži se ještě chvilku dohadovali po telefonu než senior vzteky hovor ukončil. Sám nechápal co se z jeho syna který měl veškerou lásku a pozornost stalo.
On i jeho žena ho vždy vedli k tomu aby se k lidem choval tak,jak chce aby se oni chovali k němu,proto nechápal jak mohl svého syna takhle ponížit.

Senior byl unavený,položil mobil na stůl a promnul si kořen nosu než se zadíval na fotku která byla jediná na světě a která půjde s ním i do hrobu.
Byl na ní on a o pár let mladší muž, který mu kdysi hodně pomohl a teď senior doufal že se na něho bude moci znova obrátit.
Sice nešlo o obchod jako před léty,ale o to důležitější to bylo.

Znova vzal telefon aby zavolal osobě které věří nejvíce na světě.

,,Zdravím tě Lee. Už je to dlouho ale něco bych od tebe potřeboval !"senior nemarnil ani slovy a ani časem,proto se odmlčel aby dal prostor mladšímu.

,,Hane máš pravdu,už je to dlouho co jsem slyšel tvůj hlas." Lee se odmlčel aby se mu v hlavě vynořila vzpomínka na jejich poslední akci.
,,Co potřebuješ?"zeptal se Lee starší.

,,Ochránit svého vnuka! Už jsem ho přestěhoval k sobě ,ale mám takový divný pocit že mu hrozí větší nebezpečí než je jeho tyranský otec."na druhé straně telefonu bylo stále ticho.

,,Lee ty jsi jediný člověk na kterého se můžu spolehnout."řekl starší než uslyšel jak mladší muž vypustil z plic zadržovaný vzduch.
,,Jestli se nepletu tak tvůj vnuk je Han Jisung."senior to ihned potvrdil,aby Lee mohl pokračovat,,A mluvil jsi se svým vnukem."chtěl znát Lee detaily.
,,Ano řekl mi co se stalo doma,ve škole i o svém rozchodu s nějakou dívkou."vypověděl senior vše co od svého vnuka zjistil o to větší překvapení přišlo, když se dozvěděl že Jisung už pod ochranou je a né jen tak leda jakou.

Senior překvapeně seděl v křesle,telefon u ucha a nechápal jak to jeho kamarád myslí.
Přeci jenom jestli je jeho vnuk pod ochranou tak jak je možné že přišel v takovém stavu.

Lee starší věděl na co senior myslí,,To co se Jisungovi stalo mě mrzí a neboj se,ti co ho měli hlídat už dostali trest,ale po pravdě díly tomu co se stalo,už víme na koho se máme zaměřit aby jsme nemuseli hledat jehlu v kupce sena."odůvodnil ihned Jisungův stav.

,,Hane jestli ti můžu poradit jako tvůj dobrý přítel,promluv si se svým vnukem né jako jeho děda ale jako jeho přítel. Třeba ti potom řekne vše co chceš vědět."řekl Lee

I když v ochraně Jisunga měl Lee starší prsty. Nechtěl seniorovi předávat informace které neměl ničím podložené ,přeci jenom byl to úkol jeho syna který sám svému otci určitě neříkal vše.

,, Dobře Lee,vezmu si tvojí radu k srdci a abych nezapomněl. Děkuji ti za mého vnuka nevím na koho bych se obrátil kdybych neměl tebe."pousmál se starší pán když se ze sluchátka ozvalo povzdechnutí,,Hane to já děkuji tobě nebýt tebe tak bych tu nebyl ani já a ani můj drahý syn."oba muži se rozloučili než senior odložil telefon a začal přemýšlet o slovech svého přítele.

Nechápal jak může být jeho vnuk pod ochranou gangu natož,že se o tom Jisung ani nezmínil.

S hlavou plnou myšlenek se vydal do své ložnice kde se posadil na kraj postele lokty si opíraje o kolena.
To co mělo být tak jednoduché se najednou zkomplikovalo.
Senior stále přemýšlel nad tím jak si má se svým vnukem promluvit jako ,, přítel,, aby zjistil jaká je situace.

Nakonec ulehl s myšlenkou,že ráno je modřejší večera.

Druhý den ráno..

Jisung vstal na své poměry poměrně brzy venku byla ještě tma.
Rukou nahmatal vypínač aby rozsvítil lampu na stole ,ihned zjistil jak moc špatný nápad to byl když musel rychle zavřít oči aby neoslepl.
Po menší aklimatizaci na světlo v místnosti se konečně posadil a byl v šoku když uviděl několik zavazadel a krabic před skříní.
Pomalu vylezl z postele a šel se podívat co to je.

Jaké to překvapení a úleva zároveň projela jeho tělem,když zjistil že to jsou jeho věci z domu rodičů.
Najednou se Jisung narovnal jako pravítko když mu došlo o co tu jde.

Sám byl překvapený že ho rodiče tak lehce vyhodili z domu.

Jisung pocítil silné bolesti v žaludku,aby taky ne když prospal i večeři.
Potichu jako myška se vydal do kuchyně s myšlenkou na něco menšího k snědku.

Chlapec se málem lidově řečeno posral strachy když narazil v kuchyni na svého dědu,nečekal že už bude někdo vzhůru.

,,Jisungu posaď se."řekl děda bez toho aby se na svého vnuka podíval.
Ten tak učinil když se během pár vteřin přímo před ním objevilo jeho oblíbené jídlo.

I děda se posadil a s chutí se dal do konzumace své porce.
Han byl trochu zmatený už to bylo nějakou dobu co viděl svého dědu v kuchyni.
Přeci jenom na tohle měl personál,, Kuchař má dneska volno?"optal se Jisung zvědavě.
,,Všichni mají dneska volno! Chtěl jsem tu s tebou dneska být sám aby jsme si mohli promluvit jako děda a vnuk." Jisumg na sucho polkl.

,,Hane neboj se o nic nejde. Jen jeden můj přítel mi pověděl že jsi si našel nového kamaráda."mladší sklopil pohled a věděl že jeho děda něco tuší a tak šel s pravdou ven.
Byl to hodně dlouhý rozhovor kdy se Jisung musel přemáhat aby řekl vše i když neměl jistotu jak na to bude jeho děda reagovat.

,, Jisungu je to tvůj život a je jen na tobě jak a s kým ho povedeš. Jen mi slib že budeš vždy čestný a zdvořilý."chlapec kývl na souhlas než se mu konečně ulevilo že na to tajemství není sám.

Pokračování příště....