Co si budeme nalhávat... Jisung je mladý zaslepený trouba,který pro svojí přítelkyni Jiwoo udělá úplně všechno. Je jedno že je dědic jedné z největších firem,jeho přítelkyně je středobod všeho ... Jenže co se stane když ho zachrání Minho a věnuje mu...
Han se s ustaraným výrazem podíval na řidiče, který pevně svíral volant a bylo vidět že nad něčím usilovně přemýšlí. Možná i proto nepřišla žádná odezva a tak to Han zkusil znova.
,,Lee Know jsi v pořádku?"řekl Han trochu hlasitěji aby upoutal pozornost.
Jen co Lee uslyšel hlas svého spolujezdce uvědomil si jak asi teď musí být Han vystrašený. Proto bez toho aby jeho oči opustily silnici řekl klidným hlasem,,Za prvé jsem Minho a za druhé kde bydlíš ať vím kam mám jed." Han se překvapeně otočil,,Minho..to je moc hezké jméno."na mladšího tváří se objevil široký úsměv a pak ze sebe konečně vyklopil i adresu na kterou ho starší bezpečně dovezl.
Lee si prohlížel rezidenci Han s úžasem. Vše bylo tak dokonalé a prostorné a to jen seděl v autě a měl tak výhled na to co bylo venku. Hlavou mu proběhla myšlenka jak to asi vypadá uvnitř. Minho znal jen skladiště kde měl jejich gang základnu a to bylo vše.
Jisung si prohlížel Leeho tvář a začal se trochu stydět i když neměl za co,právě naopak kde kdo mu tohle vše záviděl a proto bylo těžké najít si normální přátele.
,,Lee....teda,promiň...co jsem to chtěl."mladší začal být lehce nervózní a proto se zhluboka nadechl než začal znova mluvit,,Minho děkuji ti za všechno co jsi pro mě dneska udělal. Jsem tvým velkým dlužníkem,ale nechci tě okrádat o tvůj čas a..." Jisung ani nestihl domluvit když mu Minho dal ruku před pusu.
Lee se díval na překvapeného Jisunga a bylo mu do smíchu,chlapcovi oči byly tak velké a krásné ještě když si všiml jak si mladší nervózně pohrává s prsty,díky Bohu svůj smích potlačil a s neutrální tváří konečně po dramatické pauze spustil,,V uličce jsem ti slíbil že tě odvezu domů,ošetřím tě a pak teprve se rozloučíme! A já svoje sliby plním!"než stihl Jisung něco namítnout Lee si odepl pás a začal vystupovat z auta.
Jisung se díval na to jak Minho obchází auto a otvírá dveře u spolujezdce. Ihned na to se před ním objevila natažená ruka,,Tak pojď pomůžu ti."řekl Minho mile. Mladší přijal ruku a začal se nemotorně hrabat ven z auta. Celé tělo ho bolelo od ran které dostal a Lee si toho byl dobře vědom,proto jemně uchopil Hana za boky a posunul ho dál od dveří aby je mohl zavřít.
Ještě než se vydali k domu po štěrkové cestě tak se Minho zeptal jestli má čekat překvapení v podobě personálu. Na to Jisung nesouhlasně pokýval hlavou. Chlapec moc dobře věděl že personál má v osm večer padla a teď bylo něco kolem desáté.
*************
Jisung navigoval Minha až do svého pokoje. Tam ho starší ihned položil na postel a po instrukcích kde najde lékárničku se na malý moment vzdálil.
Han měl tak čas na to přemýšlet co se to s ním děje v přítomnosti Minha. Ještě nikdy tohle nezažil,ale ty pocity byly příjemné. Najednou se ve dveřích objevil Minho se vším potřebným. Lee zvedl pravý koutek úst do úsměvu a rozešel se k posteli na kterou se posadil. Poté otevřel lékárničku a začal z ní vyndavat na noční stolek vše co bude potřebovat. Krabičku odložil na zem,vzal si do ruky tampón s dezinfekcí a více se naklonil nad Jisunga, který se lekl tak až zapomněl malém dýchat.
Všechno to ošetření mohlo proběhnout rychle,ale jakmile mladší uslyšel že si má sundat triko,tak začal boj a dohadování. Mladší protestoval že se nebude svlékat před někým koho zná krátce a starší si zase trval na svém že když už začal tak to i dokončí.
Po skoro půl hodině byl Minho konečně hotový,dalších pár minut mu trval úklid kdy na sobě stále cítil pohled mladšího a o to víc ho bolelo že musí odejít. ,,Tak Jisungie jsi doma,jsi ošetřený a já už půjdu. Nechci aby jsi měl kvůli mě problémy." Lee zvedl svůj pohled k mladšímu a rázem se zarazil,když uviděl jak se na něho Jisung kouká. Minho došel k posteli a naklonil se nad mladšího,,Jisungu jsi v pořádku?"ve tváři staršího byla znatelná starost. Han stočil pohled jinam než se první slza přihlásila o slovo,, Já...."mladší se bál to říct nahlas...,,Nechci tu být sám!"vypadlo z něj nakonec.
Han si rychle osušil hřbetem ruky mokré tváře a začal znova děkovat. V tom ho ale Minho chytil za tváře a zadíval se mu hluboko do očí ,,Chápu že jsi mi vděčný ale proč brečíš?"starší byl odhodlaný zjistit důvod tohodle projevu.
Jisung se styděl říct pravdu ale zase na druhou stranu, když tak nad tím přemýšlel Lee se na něho mohl vykašlat,ale neudělal to. Přesně tohle mladšímu dalo sílu promluvit. ,,To je kvůli tomu jak jsi mě oslovil ,,Jisungie,, tak mi neříkali ani rodiče když jsem byl malý." Han začal znova natahovat,dokonce odvrátil tvář od staršího aby ho neviděl znova brečet kvůli takové blbosti...
Jenže najednou ucítil jak se matrace více prohla a to ho donutilo se otočit. ,,Jisungie pojď sem! Zůstanu tady dokud neusneš!"mladší byl překvapený když viděl Minha jak leží na jeho posteli s náručí dokořán. Han nevěděl co si má o Leeho chování myslet,ale moc dobře věděl,že nechce být sám. Ne po tom co se stalo.
Se studem se položil na Minhovu hruď a schoulil se podél jeho těla. Minho začal mladšího jednou rukou hladit ve vlasech a druhou mu položil na hřbet ruky. Netrvalo to moc dlouho a mladší zaspal jak malé děcko po pohádce.
Lee sledoval mladšího ještě pár minut než sám zavřel oči,aby usnul tak jako nikdy předtím. Najednou byl jeho spánek tak klidný,žádné noční můry,žádné vzpomínky na minulost....Prostě nic.
Minho cítil teplo chlapce a byl spokojený... Možná si i přál aby to tak bylo navždy....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jen co to bylo možné tak se Minho vymotal ze sevření mladšího a vydal se před dům. Tam vyndal mobil a zavolal na číslo které by dokázal odříkat i ze spánku.
Mobil dvakrát zapípal než se ozval známý hlas,,Kde tě mám vyzvednou?" Minho rychle řekl adresu poté hovor ukončil a šel svému odvozu naproti.
Uběhlo pár minut než u něho zastavilo auto. Lee nastoupil,připoutal se a čekal až přijde výslech. ,,Copak jsem to slyšel?"byla první věta kterou Minho uslyšel ještě před tím než se auto rozjelo na základnu. ,,Bang Chane určitě jsi slyšel že jsem měl těžkou noc,tak mě nech být! Možná že až se vyspím tak ti o tom něco řeknu,ale jen možná." Lee si položil pohodlně hlavu o okénko a předstíral spánek i během toho co se jeho kamarád Bang Chan dost hlasitě smál.
,,Že by byla na obzoru láska?"mumlal si Chan pro sebe aspoň do té doby než dostal pěstí do ramene. ,,Tak promiň,ale když mi kluci říkali co se stalo. Musel jsem se zeptat."dodal Chan se smíchem.
Mezitím Minho hlasitě vydechl a bez toho aby otevřel oči dodal,,Chane já nevím...Myslíš že by to bylo možné?"....Chan na malý moment přestal sledovat silnici a zadíval se na svého kamaráda.
,,Minho i my jsme jenom lidi co mají city!"po tomhle nastalo v autě ticho. Minho v klidu odpočíval s myšlenkou na mladšího a Chan se věnoval řízení.
BangChan si v hlavě přehrával to,co mu Changbin řekl a nezbývalo mu než doufat že jeho starší bratr konečně našel někoho kdo mu ukáže že láska je skutečná ..
Přeci jenom i Lee Min Ho byl jen kluk který se narodil do zvláštní situace,ale přeci jenom si zasloužil okusit i to co ještě nepoznal......A to byla pravá láska...
Zasloužil si zažít ten pocit že ho někdo miluje,že se o něho někdo strachuje i to že ho někdo vítá po akci s otevřenou náručí....
