I feel it too {Y/N x Todoroki}

🔹Přespávání🔹

Chtěl se převléct a bez problémů si sundal přede mnou triko a já totálně zčervenala. 

Shoto: Otočíš se prosím ty rajče.

Y/N: J-jo jasně promiň.

Čekala jsem než se převlékne, bohužel jsem slyšela až moc dobře. Otočila jsem se a měl na sobě jen kraťase na spaní.

Shoto: Doufám že nevadí, je mi vždy horko večer. Normálně spím nahý, ale jsi tu ty.

Já se jen nad tou představou zčervenala a zakryla si obličej rukama.

Shoto: Uhm... promiň

Y/N: To nic.

Zamumlala jsem do dlaní. Shoto mi je odstranil a položil mě na postel. Přišpendlil mě na postel pod něj.

Y/N: Shoto, můžeš prosím na to jít pomalu.

Shoto: Chtěl jsem tě jenom políbit, jestli mohu.

Y/N: Asi jo.

Políbil mě a pustil mi ruky. Já jednou sjela z jeho krku na jeho hruď a vypracované břicho. Nemohla jsem ho přestat osahávat, byl dokonalý. Odtáhl se ode mě a strčil mi ruku pod tričko na spaní. Já mu ruku ale zastavila velice rychle a zakroutila hlavou.

Shoto: Zavři oči a věř mi prosím elfko.

Y/N: No dobře.

Ruce jsem položila nad hlavu a čekala co bude dál. Shoto mi zdvihl trochu nahoru tričko. To mi zdvihl, tak že mi šlo vidět jen břicho, které mi jemně líbal a já se už jen pod tímto prohýbala.

Shoto: Dobře, líbí se ti to?

Y/N: Moc

Shoto: To je opravdu vše co řekneš?

Já jen kývla hlavou a jen se tomu trochu zasmál, lehnul si vedle mě a zhasl lampičku. Nezapomněl mě obejmout zezadu a poté mi hodně jemně pošeptat tyhle slova.

Shoto: Dobrou elfko.

Y/N: Dobrou Shoto.

Ráno

Já se probudila a bylo přesně 6 ráno. Páni to jsem se docela trefila, snažila jsem se pomalu vstát a nevzbudit Shota a taky se podařilo. Potom jsem zmizela do svého pokoje se převléct do běžeckého. Vzala jsem si i sluchátka že se trochu uvolním a zaběhnu si nějakou trasu. Když jsem vylézala tak u schodů čekal Shoto oblečený v kraťasých a červeném tričku.

Shoto: Dobré ráno krásko.

Y/N: Dobré ráno krasavče.

Vzali jsme se za ruky a mohli jsme jít společně běhat, před kolejemi jsem se zeptala Shota zda mu nevadí že budu mít sluchátka. Navrhl že si zase jedno vezme a poběžíme vedle sebe.

Y/N: Poběžím za tebou, neznám to tu moc.

Shoto: Dobře, tak doufám že mě budeš stíhat.

Nad tím jsem se jen usmála a běželi jsme při východu slunce areálem. Shota jsem stíhala úplně v pořádku. Když jsme přiběhli ke kolejím, tak jsem byla trochu zpocená, stejně jako Shoto, ale nijak výrazně zadýchaná jsem nebyla.

Shoto: Jsi v dobré kondici.

Y/N: Musím ne?

Mrkla jsem na něj a on se jen mile usmál. Šli jsme se osprchovat a znovu si zopakovali ráno v bufetu ve škole.

Shoto: Umíš tu matiku?

Y/N: Eeeeh sakra, to píšeme dneska?

Shoto: Ano dneska, chceš s tím pomoct to vysvětlit? Máme ještě chvíli čas než začne matika.

Y/N: Ano prosím.

Přisedla jsem si k němu a on mi to začal vysvětlovat docela pomalu, ale srozumitelně že jsem to zvládla pochopit bez problémů. 

Shoto: Jdeme pojď.

Chytil mě za zápěstí a běželi jsme do hodiny k Aizawovi na matiku.

Aizawa: Tak jsme tu všichni, rozdám vám test a máte na to hodinu a půl jenom. Takže se snažte.

Jen si mě změřil se Shotem pohledem a dal nám testy. Test jsem měla do půl hodinky hotový, nevěděla jsem co tam všichni teda píšou, ale bylo to jednoduché docela. Vstala jsem jako první a vysloužila jsem si pár divných pohledů, stejně jako Shoto, který šel hned za mnou.

Aizawa: Dobře dej mi to, hned ti to opravím. Hmmm.... Dobře ....

Čekala jsem než se táta rozhodne mi říct známku.

Aizawa: Za A, jen je tu tahle mála chybka.

Já se podívala a jen se praštila do čela a nechala to radši tak.

Aizawa: Kdo to má může jít kam chce, ale další hodinu budeme venku.

Šla jsem si sednout na místo a čekala jsem na Shota. Taky dostal za A, jak jinak. Škola mu opravdu moc dobře šla. Vyšli jsme ze třídy a přemýšleli co teď. 

Y/N: Pojďme se připravit na trénink.

Shoto: Dobře, tak pojďme.

V šatně jsme se každý převlékli a potkali se na hřišti. Já se protahovala zatím stejně jako Shoto. Pak přiběhli za námi ostatní spolužáci.

Jiro: To jak si dala? Však kdy ses učila?

Y/N: Bylo to docela jednoduché a učila jsem se ráno se Shotem.

Jiro: Máš na ní dobrý vliv jen tak dál.

Y/N: Dobře přestaň.

Po našem rozhovoru nás Aizawa odvedl do tělocvičny, kde jsme měli trénovat se skálami? Všichni se nějak rozprostřili a Shoto šel napřed.

Y/N: Tati?

Aizawa: Ano?

Y/N: Co tu mám dělat, když nemám žádnou moc kterou bych na to použila?

Aizawa: Ty budeš mít speciální úkol. Posaď se vedle mě a zkus úplně vypnout zvuk okolo. Zaměř se na své myšlenky a nech plout jenom ty.

Y/N: Dobře zkusím to.

Snažila jsem se a najednou jsem nic neslyšela, vůbec nic. Jen tok mých myšlenek, nic jiného jsem ani nevnímala. Nechápala jsem, jak jsem to vůbec udělala. Po chvíli jsem otevřela oči a znovu vše slyšela, bez jakýchkoli problémů. Táta si ke mě dřepl a podíval se na mě, sáhl mi na uši a poté jsem viděla na jeho prstech krev. Byla jsem docela vyděšená a couvla o kousek od něj.

Aizawa: Nepanikař, není to z toho, ale řekl jsem Urarace, aby po tobě něco hodila, jestli jsi opravdu soustředěná nebo ne.

Y/N: Opravdu mi ale nete-

Aizawa: Ne neboj.

Pohladil mě po vlasech a dal mi na menší škrábnutí náplast. Vypadalo to, jako kdyby to předpovídal.

Aizawa: Tak jo, necháme je cvičit a půjdeš zase proti mě. Ať vím že jsi nevyšla ze cviku.

Y/N: To já nikdy, máš- No jasně že se ptám.

Vzala jsem si od něj dva nože, které jsem používala při našich "soubojích" mezi sebou. Předtím mě dost šetřil, ale myslím si že teďka to bude mnohem brutálnější pro mě držet krok. Ale jak se říká, všechno jde když se chce.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Špetka peprnosti s učením a tréninkem a je tu nová kapitolka dámy a pánové. ^^