Při prvních pár sekundách jsem se držela s tátou, ale pak se to moc nedalo. Shoto si toho všiml a moc se mu to nelíbilo. Takže zakročil tím že přede mě vytvořil ledovou zeď.
Aizawa: Nemáš se do toho co plést Shoto.
Shoto: Nevidíte jak je pořezaná?
Ukázal na mě a táta nic neřekl, protože to bylo pro nás normální. Shoto přišel ke mně s lítostí v očích.
Y/N: Nemáš se čeho bát, tohle jsme trénovali i o prázdninách, takže jsem zvyklá.
Shoto: Ale já ne-
Ale v tom ho táta vzal do svých obvazů a vnesl ho do vzduchu.
Aizawa: Snaž se Y/N. Máš 5 minut než ho rozmáčknu.
Shoto: Nedělej to, ublíží ti.
Y/N: TICHO!
Vykřikla jsem tak nahlas, že se to rozneslo po celé tělocvičně, tudíž se všichni otočili a nechápali co se děje.
Aizawa: Jestli někdo zaútočí krom Y/N, Shoto umře během sekundy, rozumíte?!
Vykřikl na ostatní, kteří chtěli jít něco udělat. Podívala jsem se na Momo a poprosila jsem jí tím o jeden z jejích nástrojů. Podala mi dvě dýky a já se mohla pustit do boje.
Aizawa: Mám tu stopky, máš přesně 5 minut. Takže 3....2...1... teď.
Já ale stála a zavřela oči, soustředila jsem se jen na tátovi útoky. Šli na mě přesně 4, které jsem bez problémů zvládla. Pomalu jsem se přibližovala a cítila jak se tátovi zrychlil tep, jako kdyby se mě bál. Už jsem byla skoro u něj, ale udělala jsem otočku, které si nikdo ani nevšiml a držela mu dýku u krku a druhou u boku. Otevřela jsem oči a oddechla jsem si.
Aizawa: Výborně, zbylo ti ještě 3 minut a 26 sekund. Je to tvůj rekord.
Y/N: Super, teď ho pusť.
Sjela jsem vyčerpáním do sedu a Shota pustil opatrně na zem. Ten ke mně hned přiběhl a zdvihl si mou hlavu. Viděl něco nečekaného, všichni se nad tím zhrozili i Shoto. Já si dala ruku těsně před oko, abych zjistila zda je to ono a taky bylo. Jen jsem se tomu zasmála.
Y/N: Neboj nic mi není.
Aizawa: To se jí stane vždy, když se extrémně soustředí.
Usmál se na mě táta a pokynul ať se všichni seřadíme. Shoto mi s Iidem pomohli na nohy a drželi mě celou dobu, i když nemuseli.
Aizawa: Tak pro dnešek končíme, někteří si odbyli svůj individuální trénink. Ostatní určitě ví jak na tom jsou, takže makejte. Rozchod.
Y/N: To je dobrý kluci já to zvládnu sama na kolej.
Iida: Ani náhodou, třesou se ti nohy.
Shoto: Přesně, takže si nevymýšlej.
V tom co jsme chtěli jít mě Bakugo zničeho nic vzal do náruče a šel směrem na koleje.
Shoto: HEJ!
Bakugo se jen s úšklebkem otočil a já se praštila do čela. Byli jsme na půl cesty do kolejí a Shoto byl skoro těsně za námi, aby si mě hlídal.
Bakugo: Pořád ti svítí oko víš o tom?
Y/N: Co oslepuje tě to, tak mě pusť zbytek zvládnu sama.
Bakugo: Ani náhodou, jsi vyčerpaná elfko.
Y/N: Kde se vytratilo to slepá.
Bakugo: Buď zticha.
ČTEŠ
I feel it too {Y/N x Todoroki}
FanficKvůli tomu že jsi přišla o rodiče ve velmi v brzkém věku se tě ujal tvůj strejda, který učí na jedné ne zcela normální škole. Je to škola pro nadané a pro ty, kteří mají nějakou zvláštní schopnost a chtějí chránit zbytek lidí, kteří se neumí tak jed...
