Carol 2

Kapitola 1

1

Stála ve dveřích a rozhlíželase po lidech u stolů. Hrálo tu piano. Světla byla tlumená a hnedji neviděla, skrytou ve stínu u vzdálené zdi, čelem k ní. Carolji také neviděla. Proti ní seděl nějaký muž, kterého Terezaneznala. Carol zvedla ruku a shrnula si vlasy dozadu, jedním letmýmpohybem z každé strany, a Tereza se usmála, protože tohle gesto,to byla Carol a byla to ta Carol, do které se zamilovala a kteroubude vždycky milovat. Teď už jinak, protože ona už byla jiná, abylo to jako znovu se s Carol seznamovat, ale byla to stále Carol anikdo jiný. Bude to Carol v tisíci městech, v tisíci domech, vcizích zemích, kam si spolu vyjedou, Carol v nebi i v pekle. Terezavyčkávala. Pak už se chystala k ní jít a Carol ji spatřila,chvíli hleděla nevěřícně a potom se začala víc a víc usmívata dychtivě na ni mávla, tak jak to Tereza u ní ještě nezažila.

Tereza k ní vykročila.

"Dobrý večer,"přistoupila k jejich stolu.

Muž sedící proti Carol, seotočil po směru Terezina hlasu.
"Andy, toto je mojepřítelkyně Tereza Belivetová," představila ji Carol.

Muž se zvedl, aby si s Terezoupotřásl rukou.

"Andreas Richardson, moc mnetěší, že Vás poznávám slečno Belivetová."

Poté jí gentementsky nabídlžidli.

Carol z ní nespouštěla oči, tašedá něha ji hladila zpoza stolu, na rtech měla úsměv a snad siužívala, jak se Tereza usazovala mírně nejistě.
Terez mělapocit, že se jí točí hlava, že je ve snu. Skutečně to udělala?Vrátila se k ní?

Co je asi čeká v dalšíchdnech? Ale copak na tom opravdu teď a tady záleželo?
Ne, jetady, a je tady s Carol. Jsou tady společně u jednoho stolu a celábudoucnost se tu otevírá.

"Carol mi o vás vyprávěla,prý jste velmi talentovaná dívka." zazněl Andyho hlas vjejím uchu, i když poněkud vzdáleně. Nebyla schopna zatímodtrhnout oči od Carol, ještě chvíli si užívala tu tak známoua tak neznámou Carol.

Poté se otočila na Andyho."Skutečně? Jsem teprve v začátcích," usmála se.

"Jevištní výtvarnice, jeto tak? Máte nyní hodně práce? Ja jsem ředitelem The LivingTheatre na 1st Avenue, napadlo mne, zda bych nemohl vidět nějakouvaši práci," pokračoval Andy.

Tereza znovu pohlédla na Carol,věděla, že se za ní vydám, a ještě mi začala hledat práci. Usmála se, viděla, jak se Carol rozzářily oči, rozžehnul se vnich nádherný plamen.

"Ale jistě, ráda, nějakémám doma a nějaké v divadle, " snažila se dívat na Andyho,ale nedokázala odvrátit tvář od Carol. Na chvíli se jí to přecijen podařilo.

"Skvělé, zavolám vámběhem příštího týdne. A kde Vás vlastně zastihnu? Budete uCarol?" zeptal se, zcela logicky a přesto se Tereze zatajil nachvíli dech. Bude u Carol? Ale jistě že bude, proto přeci běželapřes několik ulic až sem do Elysée. Pohlédla krátce na Carol,která jakoby pohledem opakovala otázku.

"Doufala jsem, že bys tammohla bydlet se mnou...",

Poté rozhodným hlasemodpověděla: "Jistěže, budu u Carol, můžete mi zavolattam."

Pohlédla na Carol a v jejíchočích viděla něco, co nikdy předtím.Vítězství.

Andy se s nimi rozloučil kolemdvacáté hodiny.

Zůstaly tu nyní samy. Tereza aCarol, Carol a Tereza. Dívaly se na sebe a mlčky upíjely svékoktejly z whisky bez cukru a Tereza zvedla v jednu chvíli sklenkusměrem ke Carol.