Carol 2

Kapitola 6

6

Tereza otevřela oči, v místnosti bylo ticho, otočilahlavu, ale Carol vedle ní nespala, kde může být, napadlo ji, kdyžse posadila na posteli a rozhlížela po místnosti.

„Carol?! „Zvolala do tichého bytu.

Nikdo neodpověděl. Vstala a prošla celý byt, jedno bylo jasné,Carol tu nebyla.

Terez stála bezradně v hale. Kde může jenom být? Došla dokuchyně a udělala si kávu.

Sedla si ke stolu a dál uvažovala, to jsem ji tak mocrozzlobila?

„Proč musíš všechno spackat!" Zazněl jí hlavou malýhlásek s pisklavým tónem.

Do očí se jí hrnuly slzy.

Nechápala, co se to vlastně děje, copak ji Carol neobjala, nežusínali?

V hale se rozezněl telefon.

„Ano? „Hlesla tiše do sluchátka.

„Terez, musela jsem dnes dřív do práce, jen abys věděla.Uvidíme se odpoledne, přeji ti hezký den." Carolinin hlaszněl chladně, to Terez na klidu nepřidalo.

„Alespoň zavolala," ozval se ten pisklavý hlas v hlavě.

Oblékla se a vydala se do práce.

Venku bylo smutné uplakané počasí a ona se cítilastejně.

Rozhlížela se po lidech okolo.

Někteří se choulili pod střechami zastávek autobusu, jinítřímali v ruce deštníky.

Terez šla, zachumlaná do kabátu dál směrem k divadlu.

Toho dne byla vlastně ráda, že do zasedací místnosti, kdese zavřela s modelem nikdo nepřišel. Věděla, že má ješte dvadny na zpracovaní téhle scény, a tak se snažila soustředitveškerou pozornost na lepení modelu, což jí vůbec nešlo, kdyžse jí rozsypal po třetí, vzdala to.
Cestou se zastavilaza Andreasem a s omluvou, že se dnes nějak necítí dobře, mohlaodejít z divadla dříve.

Bloumala městem, domů se jí nechtělo, bylo jí smutno,přála by si udělat něco, co by Carol potěšilo, ale nemělatušení co by to mělo být.

„Terez?" Udeřil jí do ucha Carolinin hlas.

„Ty nejsi v práci?! „Stála jen kousek od ní, a přestoměla pocit, že stojí na druhém konci města.

Pozorovala ji, Carol si právě zapálila cigaretu.

Rozhlédla se kolem, stáli před obchodem s nábytkem, kde Carolpracovala.

„Nebylo mi dobře, Andreas mi nabídl, že můžu dřívdomů a pracovat na modelu tam." Řekla omluvně.

„Hm, copak, že ti nebylo dobře? Něco se stalo? Zase jsipotkala Richarda?" Její hlas zněl tak chladně.

Terez si nervózně přešlápla.

„Terez?! „připomněla se Carol a vydechla dým.

Nebyla schopná jí odpovědět, cítila se jako malá holka,která šla za školu, ale to přeci nebyla pravda...!

„Carol, stále se na mne zlobíš?" Podívala se jíz přímý do očí.

Carolininy oči se v ten okamžik proměnili. Stín smutkui tvrdosti zmizel, vystřídala jej něha.

„Ah, ne, já se nezlobila na tebe, možná jen trochu, aninevím, proč mne to tak zasáhlo, nezlob se, má milá, mám tohonyní k přemýšlení moc."