Carol 2

Kapitola 2

2

V místnosti bylo ještě šero, Tereza nechala zatímoči zavřené, byl to tak nádherný sen, zdálo se jí o Carol,o tom, jak spolu začali nový život, z očí se jí hnalislzy, chtěla by takový život, nepřála si nic jiného od doby,kdy pohlédla do těch šedých očí.

Stále s pevně sevřenými víčky uvažovalao nadcházejícím dni, věděla, že musí vstát, že musí naschůzku do ateliéru za Harkveyem dnes v 11 hodin, musí tambýt. Prolétla ji hlavou I ona herečka„GenevieveCranellová,, ne na tu teď myslet nechtěla, přece se jí do myslivedrala, ale pak se vehnala vlna Carol, včera přece šla za Caroldo Elysée, uviděla ji u stolu, jak na ni mává, šli spoluulicemi až k nim„domů,,!!!

Otevřela oči, hleděla do stropu, který rozhodněnepřipomínal její byt, otočila hlavu na polštářia spatřila„Carol,,.. její Carol, byla tam, spala, pramenjejích vlasů přepadával přes její krásný obličej, jakozávoj, spokojeně spala.

Terez plakala, plakala tiše a slzy štěstí se nesnažilazahnat, museli přijít. Ach Carol, prolétlo ji myslí, je toskutečné, jsem tady, jsme tady, spolu, tak, jak jsem o tomsnila.

Jemně pohladila Carolininu tvář, nechtěla ji vzbudit, jen tomusela udělat, aby věděla, že je to skutečné, co vidí,Carolininu vůni, jež cítí.

Odkud si se ozvalo.„Bože moje hlava !,, musela se začítsmát, to se musela probudit Abby v obývacím pokoji.

Nechtěla vzbudit Carol, takhle ne na to měla vymyšlené něcojiného, a tak si rychle oblékla župan a vyrazila doobývacího pokoje.

„Ach Terez, prosím zastřel mne!,, Prosila ji Abby„Já tovčera opravdu přehnala, to je šílený.,, Seděla rozespalá napohovce a pozorovala ji, jak jde k baru.

„Mám v kabelce aspirin, ale k němu ti dám vodu a postavímvodu na kávu, ano,, usmála se na ni.

,, Jsi anděl, jak už mi Carol říkala." Abby se znovu natáhlana pohovku a Terez šla do kabelky pro lék a do kuchyněudělat kávu. Věděla, že na snídani má ještě čas, Carolnejraději vstávala kolem půl deváté. A pohledem na svénáramkové hodinky zjistila, že je 6 hodin.

Přinesla kávu, vodu I aspirin do obývacího pokoje, Abby sdíky vše přijala a o několik minut později opět tvrdě spala.

Terez si sedla k oknu, pozorovala probouzející městoa přemýšlela o dnešním dni.

Bude si muset zajet pro své věci, má už je v krabicích,chtěla se přece stěhovat, jen naložit do auta a přivézt,přemýšlela o Danovi, má mu napsat, jak se příběh vyvinul?Přemýšlela o Richardovi, má mu napsat, že je nechutný onsám a vlastně vůbec nerozumí životu, lásce a vlastněničemu?

Ne to neudělá, ať si žije život, který si přeje, ona mu nicnedluží, žádné vysvětlovaní by k ničemu nebylo. Lidé jako onsoudili I Carol, oni nejsou schopni pochopit, drží se svých norema předsudků. Takoví lidé jim za to nestojí. Svět bude proti nim, ale ony to zvládnou, protože dva zmohou více, něž jeden,jak už jí Carol kdysi řekla.

Pak Terez napadlo, zda nemá být Carol v sobotu v práci,došla tedy do ložnice, políbila Carol na čelo a tapootevřela oči.

,,,Copak je má drahá? Dobré ráno." Terez se usmála a v tusamou chvíli, ji Carol stáhla k sobě, aby se přivítali I jejichrty.

„Jak chodíš do práce v sobotu,, mumlala do polibkůTerez.

,, Já v sobotu nepracuju má milá,, stočila ji pod sebe.

Cítila, jak jejich těla splynula jako kousky skládačky dosebe, vnímala tu něhu I sílu tohoto okamžiku, jako když navodní hladinu hodíte placák, v kruzích se rozlévala touhaI uspokojení, celá její bytost byla najednou v harmonii.Pak vše pohltila tma.