Carol 2

co se do knihy nedostane :)

Prosinec 1953 Paříž

Rindy se podívala na otce,,, tatínku, proč nemáš rád maminku? "

Harge si ji posadil na stůlpřed sebou.

,,Jak tě to napadlo?"Pohladil ji po vlasech.

,,Protože, když mášněkoho rád, jsi rád, když je někdo šťastný! Nebo ne?" Copakje špatné mít někoho rád? Někoho kdo ti rozesměje oči a s kýmjsi rád, v bezpečí a všude doma?! Jako já s tebou? "Pozorovalaho a v očích poznal tu šedou zář.

,,Víš maličká, ono je totrochu složitější. "
,,Ne, tati není! Je to jednoduché!To vy dospělí, to nechápete! Třeba Sendy si raději hraje sAlicí, ale směje se sní víc, než se mnou a já jsem ráda, kdyžse směje, a tak jsem ráda, když si spolu hrajou. Dospělí jsouopravdu občas hloupí, když si myslí, že štěstí zjískajírozkazem! To přeci je, nebo není. Já se taky neumím pořád smát,někdy je mi opravdu smutno, víš. Když je mi ale smutno, vzpomenusi jak my bylo hezky, když se maminka smála, maličkostem, třeba,když Tereza stríhala andělíčky na vánoční strom – bylikrásní, ale to bylo jedno, ona je stříhala pro ni – na nášstrom,víš, a víš proč? Aby se maminka mohla usmát!" Rindyzůstala potichu a čekala, zda otec pochopí. Tolik jí oběchyběli, ráda by opět obě viděla, mohla se dívat na maminku ajejí zářící oči.

Harge ztratil slova.

Rindy jej chytla za ruku.

,,Copak ty nejsi teďšťastný, když máš někoho, kdo tě umí rozesmát? Někoho, koho umíš rozesmát ty? Někoho s kým jsi to ty a nikdo jiný?!"

Ptala se ho jeho maládcerka. Snažil se pochopit, a zjistil, že mu na to mozek nestačí.

Usmál se na ni, ale onavěděla, že nechápe.

,,Půjdeme ještě nakolotoč?" Změnila téma.

Vydali se tedy zpět doparku.
Všiml si jich hned.

Carol a Tereza stáli kousekod kolotoče u stánku s dřevěnými hračkami a vybírali koně.

Napřed chvíli uvažoval,co je k tomu vede,ale po chvíli mu to došlo, vždyť se blížíVánoc. Nejspíš vybírají dárek pro Rindy.

Rindy si jich všimla také,tázavě na otce pohlédla. Nemohl, ne nyní opravdu nedokázaludělat nic víc, než ji nechat jít.

,,Mamiii!! " Rozeběhla sepřímo k nim. ,,Tereeez!!"

Carol se do očí hrnulyslzy. Rindy? Tady? Harge? Nechápala, ale vše se rozplynulo, kdyžji Rindy vběhla do rozevřeného náručí.

Byla tu, její dcera tubyla.

Terez je pozorovala, bylašťastná, tak jako nikdy, najednou pochopila I ta mlčení, typohledy do dálky. Věděla to nebo spíše tušila, ale nyní vědělapřesně co musí udělat. To ona musí přesvědčit Hargeiho.Jedině ta, udělá Carol bezezbytku šťastnou. Jen tak bude její,jejich život kompletní, není možné aby byl, bez její dcery.

To Carol se všeho vzdala,pro sebe, pro Terez, pro život v pravdě, ale pořád v té celépravdě, chyběla podstatná část Carol, matka!
Terez si nyníbolestně uvědomovala, že tohle byla první část Carol, kteroumilovala, kterou znala, a za to se teď upřímně nenáviděla, nakterou také žárlila. Ale to vše je Carol, žena, která jidovolila, stát se ženou. A nyní je na Terez, aby I tahle část,byla složena do obrazu, ze kterého byla násilně vytržena.