Carol 2

Kapitola 5

5

Pokojemse již prodíralo ranní slunce, když Tereza otevřela oči.Otočila hlavu, aby zjistila, kolik je vlastně hodin.

Ručičkyna Carolinině budíku ukazovali 8 hodinu. Terez tedy vstala azamířila do kuchně, připravit kávu a toasty, Mezitím, proběhla koupelnou i ložnicí.

Kávabyla hotová, toasty také, Terez oblečená, věci ve vstupníhale.

,,Carol,„ zašeptala do jejího ucha, ,, bude čas vstávat! „ Políbilaji na čelo.

,,Touž je ráno?! „ Otevřela oči Carol. ,, Kolik je hodin?"Zadívala se na Terez.

,,Jepůl deváté, ale měli bychom sebou hodit. Nechtěla bych přijítpozdě." Posadila se k ní na postel.

,,Má milá, neboj, to stihneme. „ Políbila ji na ústa Carol azmizela v koupelně.

O10 minut později obě stály na sluncem pohlcené ulici.

,,Krásnýden, má malá hvězo. „ Říkala právě Carol, když si Terezkontrolovla aktovku, zda na nic nezapomněla.

,,Krásnýden, Orion, uvidímě se odpoledne.! „ Rozlučili se u vchodudomu, a každá zamířila svým směrem.

Terezprocházela ulicemi New Yorku, pozorovala lidi kolem sebe, hledalainspiraci. Na chvíli se zastavila na rohu ulice, pozorovala muže aženu, o něčem se přeli, ale Terez byla moc daleko, abyrozuměla jejich slovům, sledovala tedy jen jejich gesta.
Napadloji, že on evidentě byl něčím pobouřen, zatím co ona, sesnažila vysvětlovat a bránit, Terez napadlo, proč vlastnědochází mezi lidmy k nedorozumění? Špatná komunikace?

Zamračilase a pokračovala v cestě k divadlu, přemýšlela nad včerejšímvečerm, hlavně nad částí večera, kdy zůstali s Carol sami.

Carolbyla smutná a i když Terez nyní chápala více, než před tím,kdy začal, tenhle ,,nový,, život, něvěděla co s tím, bylabezradná, ano věděla, co by měla udělat, ale jak ? Copak ,,ona,,může jen tak přijít do domu Hargese a žádat pravidelné vídáníse s Rindy, pro Carol?! Ne, na to není připravená, ani trochu.

Pokračovalav cestě, když do někoho vrazila.

,,Terezo?!Co ty tady děláš? „ Zazněl ulicí hlas, který okamžitěpoznala.

Richard!

,,OhRicharde, omlouvám se, já tě neviděla. Jak se ti daří?"Zastavila se.

,,HmmNo, vlastně, co jsem se tě zbavil, opravdu skvěle! „ Zazněljeho hlas ulicí.

„ Prosím?!"Slyšla jej, ale to, co řekl, a jak to řekl, jí hlubce zasáhlo.Najednou, cítíla pocit nebezpečí, který před tím neznala.Neuměla si nyní vysvětlit proč, ale věděla, že tohle,nevěstí nic dobrého.

,,Říkaljsem, že co jsem se zbavil tak nemocného člověka, jako jsi ty, je mi opravdu skvěle !

Aco ty a tvůj ,, přelud,,?!" Řekl to tak chladným hlasem, vočích bez výrazu, až se Terez polekala.

Snažilase chovat přirozeně, .. ,,Nevím, o čem, to vlasntě mluvíš, ale mám se dobře, děkuju."

Nechtělaříkat víc. A Richard se dále neptal. Oba pokračovali ve svécestě.