Carol 2

Kapitola 4

4

Zvonek dveří se rozezněl halou.

,, Jdu otevřít, " řekla Carol a zamířila kvchodovým dveřím.

,,Abby! Dane! Vítám vás. " zněl její jasný hlas.

Terez vstala ze země a zamířila za Carol do haly.

Dan, Abby I Carol se na ni otočili.

,,Krásný podvečer, " vítala se s oběma Terez.

Abby I Dan stáli a pozorovali Terez a Carol.

,,To je tak krásný! " Neodpustila si Abby.

,,To mi povídejte. " Vydechl Dan.

,,Ale, notak, pojďte přeci dál!" Mrkla Carol naTerez.

Všichni čtyři tedy zamířili do obývacího pokoje.Terez chtěla jít do kuchyně, začít chystat pohoštění, kdyžji Carol popadla jemně za paži.

,,Tohle, je tvůj podvečer, moje malá hvězdo,nabídni jim něco k pití, já jdu do kuchyně. " Zašeptala ji vpolibku.

Terez, mírně překvapená, na okamžik stuhla.

,,Dáte si něco k pití? " Vydechla nakonec k hostům,jež se usadili na pohovce.

,,Máte gin? " Zeptal se Dan.

,,Pro mne prosím také." přidala se Abby.

Terez připravila pro všechny gin, věděla,že ten sidá Carol ráda, a ona ráda, to, co Carol.

Podala nápoje Abby a Danovi, Carolininu postavila naodkládací stolek a sama se svou usadila vedle nich.

Carol se po chvíli objevila s podnosem zákusků, sýrůa nějakého pečiva v rukách.

Terez ji pomohla vše uspřádat na stolek.

Pak se všichni chopili svých nápojů.

,,Tak, tedy na tebe, drahá Terez." Prohlásil Dan.

,,Všechno nejlepší!" téměř zakřičela Abby.

Všechny sklenky se dotkly a vytvořili líbezný akord.

Terez se cítila trochu nesvá, nebyla na takové oslavyzvyklá, bylo to opět, něco nového, ale byla šťastná, stačilopohlédnout na Carol, s její nádhernou jiskrou v očích, opěttak vítěznou, něžnou a zároveň divokou.

,, Tedy, musím uznat, že jsem si vůbec nevědělrady, co by ti udělalo radost...." začal Dan, ,,nakonec jsem siříkal, že tohle se bude hodit určitě a tohle, by se mohlo líbit.Mrknul na Terez, podávajíce jí dva balíčky, v modrém balícímpapíru.

,,Dane, já přeci nic nepotřebuji! Vše, co jsem sikdy přála, už mám. " Podívala se na Carol, na svoji zářícíOrion.

Carol ji s láskou pozorovala, neříkala nic, ale Terezchápala, její šedý záblesk v očích.

,,Děkuji, " převzala dárky, a dala se dorozbalovaní prvního, za pohledu zbylých účastníku této oslavy.

Pod vrstvou modrého papíru objevila knihu o hystoriiČeskoslovenska. Ne, nemýlila s v Danovi ani trochu, znal jí lépe,než leckdo jiný, věděl, jak moc, si přála nalézt odpovědi nasvoje otázky, které mířili k otci, o kterém věděla tak málo.