One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

6. Second chance...maybe?

Když jsem otevřela oči, zjistila jsem že jsem opřená o stěnu u Shota v 'pokoji' a jsem zabalená do jeho jemného saka na kimono. Nestěžovala jsem si, bylo to celkem příjemné, celkem hřálo a vůně byla taky uspokojující. Jediné co mi nebylo příjemné byl fakt toho, že jsem zase byla v blízkosti Shota, u kterého vůbec není jestli je důvěryhodný nebo jestli je jen manipulátor. Porozhlédla jsem se že kde ho uvidím a k mému překvapení seděl u svého stolu a něco tam stříhal. ,,Mým signálům asi moc nerozumíš, je to tak?" zeptala jsem se suše směrem k Shotovi. Shoto se zastavil uprostřed stříhání. Podíval se na mě a jeho pohled se do mě vpíjel jak voda do houby po dešti. ,,Máš pravdu, nerozumím jim, vysíláš velmi smíšené signály Izumi" řekl nevinně a vrátil se ke své předešlé činnosti. Já jsem na to raději nic neřekla, protože mi došla slova. ,,Je ti stále zima, děvče?" zeptal se krapítek provokativně Shoto. ,, Ne, není, tvoje sáčko pomáhá" ujistila jsem ho s trochu donuceným úsměvem a tichým smíchem. Chvíli mezi námi bylo ticho, šlo jen slyšet jak Shoto stříhá. Pak mi ale změkl výraz v obličeji s mírným úsměvem řekla tiše: ,,Arigato nasaine, Shoto-kun..." Shoto se podíval nazpátek, mile se usmál a odpověděl: ,,Doitashimashte Izumi-chan" opět se otočil a věnoval se své předešlé činnosti. Zachumlala jsem se do Shotova sáčka trochu víc, protože bylo tak velké, že by se pod něj vešla ještě Emiko. Hlavu jsem otočila směrem k Shotovi a zamyslela se. Asi by bylo dobrý si založit sešit jenom a pouze na Shoto a napíšu si tam všechno co o něm vím. ,,Nad čím přemýšlíš Burokkori-chan?" zeptal se trochu nepřítomně Shoto. Já jsem trochu zčervenala. Opravdu mi teď řekl 'Brokolice'?! ,,Snažím se tě odhadnout, ale jsem z tebe jen víc a víc zmatená. Napřed mí říkáš že mi neblížíš a začneš mě hřát,vlastním tělem, pak mi vezmeš duši, pak se omlouváš jak kdyby ti to mělo vzít život a teď mě opět máš u sebe a téměř si mě nevšímáš, spíš ty tvé signály jsou smíšené" řekla jsem trochu káravě a vyčítavě. Shoto se na mě opět otočil, já se mu zahleděla do očí. Chvíli jsem spolu drželi společný oční kontakt. Pak jsem se ale najednou objevila na Shotově klíně a naše obličeje byly od sebe pouze pár centimetrů. Svou pravou rukou mě chytl za tvář. Já jsem se probrala z transu a zeptala jsem se trochu chladně: ,,Proč mě k sobě pořád voláš i přes to, že jsem ti dala jasně najevo že s tebou nechci nic mít?"

Neodpověděl jsem hned. Chtěl jsem si ještě chvíli užít tenhle překrásný pohled na Izumini oči. Pak jsem se ale zatvářil vážně, chytl jsem Izumi za tvář i druhou rukou, přitáhl si její tvář blíž, takže naše čela se dotýkala a tiše jsem odpověděl: ,,Protože...ty jsi první lidská bytost se kterou jsem pořádně mluvil a celkově s ní měl nějaký kontakt a prostě...jsi mi padla do oka a mám pocit...že...mám po několika tisících let mám možnost...mít někoho rád a mít kamaráda..." na konci jsem se mírně usmál a nervózně dodal: ,,Kamarádku...v tvém případě..." Izumi nic neříkala. Pak ale zkonstatovala: ,,Komunikace asi nebude tvá silná stránka, že?" já se nervózně zasmál: ,,Ne..." Izumi přikývla a mírně nepřítomně se usmála: ,,Tak to jsme dva" pak se ale opět zatvářila vážně a jemně mě chytla za zápěstí. Její oči se do mě zabodli ještě víc a řekla: ,,Dobře Shoto, vyhrál jsi, dám šanci tomu tě poznat a pak se rozhodnu jestli ti dám druhou šanci, platí?" já se vděčně usmál: ,,Platí, děkuji moc" "Velké šance si ale nedělej, já mám trochu problém někomu věřit potom co mi udělal něco co se mi úplně nelíbilo" já jsem chápavě přikývl. Svoje ruce jsem přemístil na její záda a přitáhl jsem si ji k sobě do objetí. ,,Můžu tě takhle chvíli mít u sebe?" zeptal jsem se trochu nepřítomně. ,,Ano, můžeš...ale žádný funny business" "Neboj, nic na tebe nezkusím" zasmál jsem se trochu. Upravil jsem Izumi mé sáčko aby v něm byla v teple a pohodlí. Pak jsem se vrátil k stříhání látky. ,,Co vlastně děláš?" zeptala se Izumi po chvíli. ,,Šiju panenku" odpověděl jsem prostě. ,,Jakou?" ptala se zvědavě Izumi. Na to jsem se nervózně poškrábal na zátylku. ,,Takovou, aby...vypadala jako ty" přiznal jsem nervózně. ,,Na co ji budeš používat?" zeptala se chladně Izumi. ,,Jen si ji ušiju a dám ji mezi ostatní, jako památku na tebe, nic víc, přísahám!" slíbil jsem nervózně. Izumi se na mě podezřívavě podívala ale pak jen řekla: ,,Raději tohle neporušuj" já jsem si oddechl a přísahal jsem že to dodržím. Izumi se ke mě opět schoulila a já se opět vrátil k šití. Pak ale Izumi zmizela, chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale pak jsem si uvědomil že se nejspíš už probudila.

,,Izumi? Drahoušku? Jsi tu s námi?" budila mě někde v dálce máma a já jsem otevřela oči. Uslyšela jsem jak si máma oddechla. ,,Promiň zlatíčko, jen jsem se chtěla ujistit že jsi neumřela ve spánku, a taky jsem přišla říct že už jdu do práce, táta, Tomura a Emiko už jsou dávno pryč, tak aby ses nelekla, navařila jsem ti, máš to pak v ledničce" vysypala na mě máma všechny informace které mohla. Já jen nepřítomně přikývla. Pak jsem si ale všimla že si mě mamka neustále prohlíží. ,,Co se děje mami?" zeptala jsem se. ,,Izumi, čí je to sako na kimono?" já jsem se na sebe nechápavě podívala. Celkem dost mě překvapilo že jsem na sobě viděla Shoto sáčko. Opět jsem se podívala na mamku a nervózně jsem se zasmála. No Izumi, co teď uděláš? zeptala jsem se sama sebe ironicky. ,,Ty se s někým tajně vídáš?" zeptala se trochu naštvaně mamka. ,,Ne, ne ne! To ne! To si u mě zapomněl...jeden kluk ze třídy! Na oslavě sakur! Náhodně jsem to našla ve skříni, byla mi zima, tak jsem to na sebe hodila, vrátím mu to!" mlela jsem páté přes deváté. Mamka to naštěstí ale pochopila, rozloučila se a odešla. Já jsem si oddechla a opět si lehla. Dneska asi výhradně proležím pomyslela jsem si. Pak jsem si ale všimla že mám na mobilu nepřečtený zprávy od Kacchana.

————————————————————————————————————————————————————————————————————————

Tady to utnu! Doufám že se kapitola líbila a nebyla to nuda. Uvidíme se zase jinde! Čaugo!

Mějte se krásně, skládejte básně!
Páčko a Kafíčko!

Vaše Sunny☀️