One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

14. Nice dinner...Only one thing...

Došli jsme k bráně a já, jako gentleman, podržel Izumi dveře, aby mohla vejít. Já šel hned za ní a taky jsem zavřel vrata. S mírným úsměvem jsem jí nabídl své mužné rámě, ona ho s roztomilým úsměvem přijala, a jako gentleman jsem jí vedl ke stolu...Měl jsem už celkem hlad a pro výtečnou sobu by jsem klidně nechal samotného ďábla projít exorsismem. Takže jsme došli ke stolu a já s ochotným úsměvem své dámě odsunul židli, aby si mohla sednout. Pak jsem si sedl já a společně trpělivě čekali až nám donesou menu, i když já už věděl co si dám. Během čekání se mě Izumi zeptala: ,,Ta dáma u pultu...tě oslovila 'Todoroki', má to nějaký důvod?" já se na ni podíval a jemně vzal její jemnou ručku do svého pařátu s ostrými nehty. ,,Izumi...Dneska večer bych si s tebou užil naše nádherné rande...Ale po tomhle večeru jsem ti kdykoliv ochotný zodpovědět tvoje dotazy...Je to pro tebe dobrá nabídka?" nabídl jsem jí a jemně jí palcem přejel po nártu její jemné ruky, která se v mé ruce zdála být tak křehká... Izumi s úsměvem přikývla a já se usmál ještě víc. Já k ní opravdu chytám poezii... Pak jsem si ale vzpomněl na Luciferova slova o tom, že se jí nemůžu zavázat a to mě naštvalo. Tahle sranda mě nemůže zajímat míň...Je mi to úplně ukradený...Já s Izumi chodit budu, pokud to teda cítí stejně, i kdyby jsem měl obětovat to, co zbylo z mojí lidskosti... tyhle myšlenky se mi honily hlavou dokud jsem teda neuslyšel Izumi bolestně syknout: ,,S-Shoto..." můj pohled změkl a já se i hned podíval co se děje. Zjistil jsem, že jsem jí nevědomky pod tím náporem vzteku drtil ruku...Chudinka. Okamžitě jsem stisk povolil a starostlivě si její ruku prohlížel... ,,Moc moc se omlouvám...Jsi v pořádku?" zeptal jsem se vyděšeně. Démony není dobré podceňovat...Klidně jsem jí její ruku mohl rozdrtit na padrť...,,Teď už snad jo..." řekla Izumi a usmála se. Já se mírně pousmál a raději její ruku pustil.

Co se mu asi honilo hlavou? Vypadal docela naštvaně...Snad je všechno v pořádku... pomyslela jsem si, když jsem si třela ruku, kterou mi Shoto stiskl docela dost silně... Asi budu mít pár modřin...Ale to nevadí...Jsem si jistá že oproti zraněním která mě budou čekat jako hrdinku je to úplný nic... Shoto mi na tu ruku koukal, a chtěl ještě něco říct, ale objevil se číšník a podal nám menu. Shoto si bez zaváhání objednal sobu a japonskou whiskey Nikku. Já jsem si jen tiše objednala macha čaj a prolistovávala u toho menu. Číšník odešel a já si oddechla, podívala jsem se na Shoto a všimla si že se uvolnil. Co ho naplo? pomyslela jsem si. Bylo to z toho jak se na mě ten číšník koukal? pokrčila jsem nad tím rameny a raději se v vrátila k rozhodování mezi ichirakuru ramenem a Tokyo Shoyu ramenem. Po chvíli jsem se rozhodla pro první možnost a se spokojeným úsměvem odložila jídelní lístek. Usmála jsem se na Shota a zeptala se: ,,Jak se má vlastně tvůj bratr se kterým jsi se po tak dlouhé době viděl?" Shoto se zakřenil: ,,Jo...Má se dobře...Jen tě asi úplně nepotěším, ale...Má zálusk na tvého bratra..." u poslední části se poškrábal na zátylku. Já jsem překvapeně zamrkala a pak se ušklíbla: ,,Tak to má dobrý vkus! Co by se mi na tom nemělo líbit?" zeptala jsem se a zvědavě natočila hlavu na stranu. Bylo vidět že byl celý nesvůj, jeho světelné koule místo očí těkaly ze strany na stranu. Pak se ale zhluboka nadechl a odpověděl: ,,Nedlouhou dobu před ním než umřel...se z něj stal uprchlík a nájemný vrah..." a já vykulila oči. ,,Jo...tušil jsem že tohle bude tvoje reakce..." řekl a podíval se dolů. Já tam jen seděla a pokoušela se to všechno vstřebat, ale to jsem úplně nezvládla protože se opět objevil ten číšník, teď už ale donesl Shotovi jeho sobu a skleničku Nikky, mě donesl ten čaj a mile se zeptal: ,,Máte vybráno slečno?" a u toho na mě mrkl. U toho se svým ocasem mrskal ze strany na stranu, nebylo mi to příjemné, ani trochu... Ale jen jsem se lehce usmála a řekla: ,,Jeden ten Ichirakuru ramen prosím..." číšník přikývl a zapsal si to, pak se na mě opět podíval a spiklenecky se usmál. ,,Víte slečno, asi je něco špatně s mým mobilem..." řekl mile ale s laškovným podtónem a mě to bylo ještě míň příjemné, u toho jsem cítila jak se Shoto opět napnul. ,,A-Aha...? A co je s ním špatně?" zeptala jsem se s milým úsměvem, i když nejsem technik. Ten číšník na mě opět mrkl a s úsměvem řekl: ,,No...není v něm vaše telefonní číslo! Mohla byste mi to tam napsat Utsukushi-sa - chan?" a mě z té nepříjemnosti začal svírat žaludek. A nejen to, i ruce se mi začaly potit a v krku se mi objevil knedlík. Naštěstí mě zachránil Shoto: ,,Pardon ruším? Nevím co si jako myslíš že ti odpoví, ale tahle dáma je tady se mnou...Takže se laskavě vrať ke své práci nebo ti zakroutím krkem..." u toho i výhružně vstal ze židle, která zavrzala tak hlasitě, že se všichni přítomní otočili. Číšník stáhl svůj ocas mezi nohy, celý vyklepaný se uklonil a jako zbitý pes odklusal odevzdat objednávku. Shoto zhluboka vydechl a opět se posadil. ,,Omlouvám se...Trochu jsem to přehnal...Ale zkrátka se mi opravdu nelíbilo jak na tebe mluvil a koukal...Já ty démony chtíče opravdu nesnáším..." po poslední si spíš zabrblal pro sebe, ale všechno ostatní řekl s omluvným pohledem a u toho jemně stiskl mou ruku. Já jsem mu s úsměvem přejela palcem po jeho dlouhých prstech s ostrými drápy. On se usmál nazpátek. ,,Nic se neděje, rozumím tomu...Vlastně, ti moc děkuji za záchranu...Ta situace mi byla velmi nepříjemná..." řekla jsem mile a trochu si upila ze svého čaje. Pak už mi donesli jídlo, naštěstí ho tentokrát donesla celkem flegmaticky vypadající číšnice a od toho číšníka co se se mnou pokoušel flirtovat jsme už nešli ani cvaknout propiskou. Shoto spokojeně dojídal svou sobu a já se celá radostná cpala svého ramenu. Po jídle jsme se přecpaní, ale za to šťastní, odkolébali pryč z venkovního prostoru kde jsme se navečeřeli. Shoto mě vedl k nějakému kratšímu mostu, který vedl na ostrůvek kde ve větru elegantně tančil velký a silný strom se stříbrnými listy a světle růžovými květy, které se velmi krásně vyjímali na větvích připomínající větve smutné vrby. Bylo to překrásné...Po ten strom jsme si sedli a já si se spokojeným úsměvem složila hlavu do Shotova klína...

————————————————————————————————————————————————————————————————————————

Kapitola na čas? 😏 To se mi pěkně povedlo!😎

Ale, nalijme si čistého vína...😅

Mám pocit, že tato kapitola nemá hlavu ani patu ze 70%...😅

No nic...Jak se jinak máte?

Já dobře, jsem na odpočinkovém pobytu, s mámou hlídáme fenku jedné její kamarádky☺️

Mějte se krásně, skládejte básně!
Páčko a Kafíčko!

Vaše Lottie🌙