One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

15. What...The f-...?

V klidu jsme seděli pod Stříbrným topolem a já jsem naplněn radostí vískal Izuminy vlasy. Tohle rande jde mnohem líp než jsem se domníval že půjde. Až teda na toho číšníka kterého bych nejradši zmlátil tak moc, až by prosil samotného Ďábla o milost. Podíval jsem se spokojeně na Izumi která spokojeně ležela na mém klíně, a vypadala u toho tak spokojená a šťastná. Já sám jsem tak překypoval štěstím...Tak velkým, jaké jsem za posledních několik stovek mého života nezažil...Jo jsem si plně vědom toho...Že se pomalu ale jistě hluboce zamilovávám do Izumi...Ale nevadí mi to...Je to opravdu skvělý člověk... pomyslel jsem si. ,,Na škále od jedné do desíti, kolik bys dal tomuto rande?" podívala se na mě Izumi se spikleneckým úsměvem. Já jsem se usmál nazpátek: ,,1000...Tak moc úžasné je tohle rande..." Izumi to viditelně trochu zaskočilo...Na to pak zrudla a nervózně se zahihňala: ,,To je...Hodně velké číslo..." Já jsem se na ni jen usmál a pak jí opět vtiskl jemnou pusu na čelo. ,,Jsi tak překrásná...Zevnitř i zvenku..." vyslovil jsem ten sladký kompliment a ona se začala červenat ještě víc. ,,D-Děkuji...Ty jsi taky...krásný..." vykoktala ze sebe. Ale bylo vidět že si není úplně jistá v kramflecích...Já to však neřešil a přitiskl jsem si ji k sobě. Její tělo tak příjemně hřeje...Ona je tak úžasná...Takhle bych mohl zůstat celý den...honilo se mi hlavou a u toho jsem se mile usmíval. ,,Proč se tak usmíváš?" zeptala se Izumi a podívala se mi do očí. V jejích emeraldových očí se jí odrážely hvězdy na simulaci nočního nebe, které je na stropě Pekla...Asi aby tomu přidávalo na příjemné atmosféře... ,,Nemohu se usmívat na zdroj mé radosti?" zeptal jsem se a zazubil se jak malý kluk. Izumi zrudla ještě víc...Už to vypadalo že jí začne téct krev z nosu...Já jsem zasmál. A ona se zasmála taky...Pak jsme tam ještě chvíli jen tak seděli v tichosti, ale pak už jsme šli, protože Izumi má druhý den školu a ona tam nechtěla vypadat jak chodící mrtvola...

V tichosti jsme šli po mostě ruku v ruce...Nebo spíš ruku v pařátu...A užívali si té nádherné společné chvíle...V půli mostu do mě ale někdo vrazil, málem jsem z toho spadla na zadek...Ale dotyčný nebyl ignorant a než mu Shoto mohl něco říct, začal se ten dotyčný omlouvat: ,,Moc se vám omlouvám! Já vás vůbec neviděl- Huh?! Izumi?! Co tady děláš?" vzhlédla jsem a uviděla jsem...KIRISHIMU?! Samým překvapením jsem oněměla. Kirishima je démon?! Jak to že nic nevím?! Nejsme kámoši...? pomyslela jsem si, zatím co jsem si ho měřila od hlavy k patě. Byl mnohem vyšší než obvykle, jeho kůže byla šedorudá a tu samou bravu měly i jeho rohy...Do toho byl oblečený v černému kimonu. Je tady snad taky kvůli té slavnosti. Chvíli jsme se navzájem měřili pohledem, pak ale přišel i někdo další...Někdo nečekaný... ,,Ei? Tak jdeš anebo ses někde zapomněl ty- Deku?! Co tady děláš?" vedle Kirishimy se objevil Kacchan, taky v kimonu...Taky je démon... Další takový... pomyslela jsem si popuzeně. Chvíli jsem kmitala očima z Kacchana na Kirishimu, a z Kirishimy na Kacchana... ,,Co to do prdele je? Jak to že kurva nic nevím?" vmetla jsem jim do tváře a všichni tři na mě hleděli jak pero z gauče... Normálně nenadávám. ale tohle je ta chvíle kdy jsem se nemohla ovládnout... Pak zase bylo ticho... Kirishima chtěl něco říct, ale jen otevřel pusu jako koi kapr a pak ji zase zavřel... Po chvíli mi došla trpělivost: ,,Zítra...Vy dva a já...Po vyučování ve školní knihovně...Máte co vysvětlovat..." pak jsem se otočila a pokračovala jsem v cestě po mostě. Bez toho, aniž bych řekla 'Ahoj'. Shoto šel za mnou...Nemusel ani nějak přidávat na rychlosti, dohnal mě po třech krocích... Panovalo mezi námi ticho...Já byla frustrovaná a Shoto to vycítil... Když už jsme se blížili k východu z areálu kde se slavnost konala začala jsem se z ničeho nic cítit ospale...Už jsem se jen tak tak udržela na nohou jak jsem byla unavená...Ale z čeho? Z té únavy jsem se musela zastavit...Zívla jsem si ale jaksi jsem se nedala zpátky do chodu... Shoto se na mě podíval a zeptal se: ,, Nebude lepší když tě zbytek cesty ponesu? Mě to vadit nebude..." došel ke mě a dal mi svou levou ruku na moje rameno, u toho se mile usmál... Neusmívá se najednou nějak často? Já jsem se na něj podívala a unaveně se usmála: ,,To zní fajn..." řekla jsem unaveně, ale vděčně. Shoto se usmál ještě víc a jemně si mě vzal do náruče, ve stylu nevěsty. Já si položila hlavu na jeho rameno a o chvilku později jsem byla v limbu...

S mírným úsměvem jsem se díval jak mi Izumi usnula v náruči. Ve spánku vypadala doslova jako anděl. Dal jsem jí jemnou pusu na tvář a pokračoval v cestě... Já jsem opravdu zamilovaný...Díky ní cítím ve své hrudi takový velmi příjemný a hřejivý pocit...A asi jsem blázen...Ale asi jsem i cítil moje mrtvé srdce tlouct...Nejspíš jen na chvilku...Ale i tak to pro mě bylo dost důležité a úsměvné... Při těch myšlenkách jsem se díval na Izuminy rty...Tak moc jsem je chtěl políbit...Tak moc jsem je chtěl ochutnat...Ale držel jsem se na uzdě...Jednak jsem ještě na veřejném místě...A druhak si ještě úplně nejsem jistý jestli to cítí stejně... To že se červenala na můj kompliment a vtípek ještě neznamená že je do mě zamilovaná...Raději se stáhnu a v klidu si počkám na nějaké znamení z její strany, že je to v pořádku abych ji políbil na rty... Když nad tím tak přemýšlím...Asi by jsem měl i omezit ty polibky na čelo a teď i tvář... pomyslel jsem si a trochu si za to vynadal v duchu. Došel jsem na molo kde Cháron měl uvázanou loď a u toho se mi naskytl pohled na to, jak Cháron hraje karty se sirénou. Už z dálky bylo slyšet jak se Cháron spokojeně chechtá...Bylo jasné že podvádí a jeho triky fungují...Došel jsem k lodi zrovna když dohráli a siréna naštvaně zasyčela, protože prohrála a Cháronova poznámka: ,,Tak...A můžeš to zabalit panenko..." taky úplně nepomohla...Siréna ještě jednou zasyčela a pak skočila zpět do řeky Stix...Její žalostné skučení bylo slyšet ještě v dálce...Cháron se uchechtl a otočil se na mě, chvíli bylo ticho ale pak se opět uchechtl: ,,Co je panáčku? Tvoje panenka usnula tak nemáš co na práci?" já jsem spolkl zavrčení a chladně řekl: ,,Převez nás přes řeku...Zpět k bráně do světa smrtelníků..." Cháron se zasmál a chamtivě nastavil dlaň...Chtěl abych mu zase zaplatil...V této chvíli to už ve mě celkem vřelo...Takže jsem po něm naštvaně hodil celý měšec zlaťáků takovou silou, že ho to trefilo do hlavy a povalilo na palubu lodi. ,,Mammon aby si tě uvázal na řetěz..." řekl jsem jedovatě a nastoupil na loď s Izumi v náruči... ,,Pozor na jazyk mužíčku...Jsem o hodně starší a mocnější než ty...Raději zatáhni drápy a chovej se slušně..." řekl jízlivě Cháron a ujmul se pádla...