One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

1. Meeting for first time

Kdyby to někoho zajímalo, proč jsem Lucifera popsala, tak jak jsem ho popsala, tak jsem to udělala podle jeho,údajného, znamení zvěrokruhu, což je Lev. Pokud jsem tím nějakého Lva urazila tak se moc omlouvám. Btw, nebudu spoilerovat, ale to co udělal s Todorokim, udělal prostě protože je to Ďábel, a na Ďábla pozemský pravidla neplatí, takže si asi může dělat co chce (aspoň si to teda myslím). Mimochodem, Lev mi na samotného Ďábla celkem sedí🙃, kdyby to někoho zajímalo. Jo a! Deku má v téhle knize vlastní super schopnost, však uvidíte😉, užijte si kapitolu😊
————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Normálně - Izumi/Deku (Pro lepší představu jak vypadá jsem nahoru dala obrázek z Pinterestu ^^)
Tučně - Todoroki

O několik tisíc let později...

Díval jsem se na hořící dům mého bývalého opatrovníka. Byl velmi špatný. Nebylo mi u něj dobře. Měl kočku, které mě předhodil jako kdybych byl nějaká odporná myš. Je to unavují, pořád se koukat jak lidi co se o mě špatně starali umírají v mých rukou, zatím co ti dobří stárnou ze dne na den. Moc jsem na smrtí mého bývalého opatrovníka netruchlil, nezaslouží si to, to jsem se za těch několik tisíc let naučil. Teleportoval jsem se přes svou schránku 'plyšové' panenky pryč. Moc jsem nad mým dalším místem nepřemýšlel, což se mi vymstilo, protože jsem dopadl mezi odpadky a popelnice někde v uličce. To je trošku trapné pomyslel jsem si. No, ale co už, snad mě někdo najde rozhodl jsem se nakonec. Uběhl nějaký ten čas co jsem tu ležel mezi pytli s odpadky a nikdo se během toho času neukázal, leda tak pouliční kočka, kterou jsem zastrašil, nemá mě očichávat jak svou kořist. Najednou se ozval nemoc hlasitý hrom a rozpršelo se. To mi ještě scházelo. Trochu moje schránka zmokla, takže byla mokrá a já začal mrznout. Řekl bych že až na do morku kostí, ale ty technicky vzato nemám, takže to nejde. Ještě chvíli nehybně ležím ve své schránka a mrznul jsem, to však než jsem si všiml že se k popelnicím blíží nějaká dívčí postava.

,,Tak se měj Deku-chan! Zase zítra!" zavolá na mě moje kamarádka Ochaco když vychází ze školy. Já jsem se pro sebe usmála a vyndala jsem se ze skříňky boty. V tom na mě někdo zezadu bafne: ,,Baf!" já poskočím o otočím se. ,,Do háje Kacchane! Tohle mi dělat nemůžeš, co kdybych tě vyhodila do vzduchu a zapálila?!" vyjekla jsem jak šílená. Kacchan se tomu jen tiše směje a za ním se objeví Eijiro, jeho přítel. ,,Zase tě škádlí?" zeptá se dobrácky Eijiro a já mu to odkývnu. ,,Vy jste teda číslo" zasměje se Eijiro a otočí si k sobě Kacchana aby ho mohl políbit. Vezmu si tašku a řeknu: ,,Tak pojďte vy hrdličky" řeknu když se rozejdu ke vchodu a oni se muchlují. Otráveně se od sebe odlepí a vydají se mým směrem. Všichni tři se vydáme ze školy. V klidu jdeme po ulici ke svým domovům a u toho si povídali o všem možném. ,,Tak co Deku? Už se ti někdo líbí?" zeptá se mě provokatérsky Kacchan a já zrudnu jak rajče. ,,N-n-ne" vykoktala jsem. ,,Katsu, netrap chudáka Izumi" zastal se mě Eijiro, za což jsem mu byla velmi vděčná. V tom se ale rozpršelo a já jsem si uvědomila že nemám deštník ani pláštěnku. Kacchan naštěstí deštník měl, takže ho držel nade mnou a Eijirem jako ochranný štít. ,,Arigato nasaine Katsu" řekne mile Eijiro a políbí ho. Kacchan se začne červenat jak největší uke v celé historii Japonska. Kacchan začně Eijira hubovat, aby ho takhle přede mnou neztrapňoval a ještě nějaké jiné řečičky, já je ale nevnímám. Zmizela jsem z toho světa a odešla do toho svého. Když mě to omrzelo tak jsem si začala prohlížet okolí. Pohled mi spočine do vedlejší uličky mezi popelnice kde leží něco bíločerveného. V tom se zastavím. ,,Co se děje?" zeptá se mě Kacchan který do mě zezadu vrazil, protože jsem šla před nimi.  Já mu však neodpověděla. Něco mě táhlo jak magnet do té uličky mezi ty pytle s odpadky a popelnice, jako kdyby mi někdo našeptával abych tam šla a zvedla tu bíločervenou věc. ,,Hej, tak jdeš nebo ne?" zeptá se mě ještě trpělivě Kacchan. Já mu neodpověděla a prostě se vydala do té uličky. ,,Je v pořádku?" otočí se Kacchan na Eijira. Já už je neposlouchala. Šla jsem jak zhypnotizovaná. Jelikož jsem šla bez deštníku, tak jsem byla po chvíli celá mokrá, ale mokrá uniforma mě momentálně netrápila. Došla jsem k popelnicím a podívala se mezi ně, kde ležely pytle s odpadky, to však nebylo jediné co tam leželo, mezi pytli, ležela, panenka. Nejsem blbá abych sahala holou rukou na něco, co leží mezi odpadky, tak jsem silou své mysli nechala vznést panenku do vzduchu. Panenka byla trochu ušmudlaná a sem tam byla nějaká ta dírka, ale jinak byla v dobrém stavu. S levitující panenkou za zády jsem se vydala zpátky za klukami. ,,Co to do tebe vjelo šprtko?!'' zeptal se mě trochu hlasitěji Kacchan. Já jsem otevřela pusu, že mu odpovím, ale vyšlo ze mě ani písmeno. Eijiro se mě zastal: ,,Nech to pro zatím být Katsu, nevidíš jak je promočená? Co kdyby jsme pokračovali v cestě aby Izumi nenachladla?'' Kacchan jen přikývl a já si zase stoupla k nim pod deštník. Opět jsme se rozešli a Kacchan si po chvilce jen tak prohodil: ,,Tu panenku neseš jako dárek pro Emiko, nebo je tvoje?'' a abych byla upřímná, ještě jsem nad tím nepřemýšlela. ,,Mám pocit...'' začala jsem ''Mám pocit, že by jsem jí Emiko dávat neměla...,, řekla jsem zničehonic tiše. Kacchan jen přikývl a opět si začal povídat s Eijirem. Došli jsme k paneláku ve kterém bydlím a já se s kluky rozloučila. Vešla jsem dovnitř a po schodech se vydala nahoru. cestou do bytu jsem se párkrát za sebe ohlédla. Od okamžiku co jsem nechala tu panenku vznést, mám takový pocit, jako kdyby jsem si sebou přizvala nějakou osobu, aby šla se mnou a teď mi byla v patách...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak, tady máte první kapitolu! Kdo je Emiko se brzy dozvíte, buďte prosím trpělivý😉 Uvidíme se u další kapitoly jiné knihy zase ve středu😁

Vaše Lottie🌙☕️