Stála jsem v tmě, byla mi zima, protože jsem tam stála jen v košili, která mi byla velká a taky jsem z nějakého důvodu měla vyhrnuté rukávy, a kalhotkách... Kde to jsem? pomyslela jsem si a chtěla jsem zavolat, ale z mých úst nevyšlo ani 'ň'. Slepě jsem se pomalu šourala před sebe. Nevěděla jsem kam jdu ani jestli tady něco je ani kde to jsem. Najednou jsem se už nemohla pohnout, tak jsem se zastavila a chvíli stála na místě, v tu chvíli ale z ničeho nic vystřelili ze země řetězy a u věznili moje zápěstí ve svém železném stisku. Strašně jsem se polekala a snažila se z těch kovů dostat. Bylo to ale skrz naskrz marné, asi protože se ještě nikdy v celé historii sám člověk z pout nedostal bez toho aniž by po ruce měl klíč anebo kovovou sponku...Takže jsem to vzdala a začala trochu panikařit...Z mých úst nevycházela ani hláska, neměla jsem po ruce ani rozmotanou svorku a byla jsem bůhví kde, neznámo jestli je to sen, anebo doopravdy únos...Už to vypadalo že se rozbrečím, ale pak jsem se zhluboka nadechla, sedla si a snažila jsem se co nejvíc uklidnit...Ale...Není to tak...trochu divné že, holka která podstupuje trénink na to, aby se mohla stát odvážnou hrdinkou chytne paniku po tom co se probudí ve tmě její zápěstí jsou sevřena v poutech? Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát...Bylo to opravdu úsměvné... Pak se ale ozval nepříjemný, mužský smích a já hned opět vystřelila na nohy. ,,Musím uznat, že takové myšlenky v hlavičce jako té tvé...Jsem opravdu nečekal..." smál se onen mužský hlas a já se rozhlížela kolem jako kdyby jsem čela odkud na mě ten kdosi zaútočí. ,,Kdo je tam?!'' vyjekla jsem, asi až přehnaně nahlas. Pár červeně zářících očí se ukázal nad mou hlavou. Můj strach se znásoboval ze setiny na setinu. Podívala jsem se do těch červených očí, na to mě hned zalil ledový pot. ,,Tvá nejhorší noční můra...'' odpověděl mi mužský hlas chladně. Než jsem stihla něco udělat, 'podlaha' pod mýma nohama zmizela a já padala do tmy. Nade mnou se ještě ozval ten zlomyslný smích. Chtěla jsem křičet, ale nešlo mi od sebe odlepit rty. Padala jsem, rychleji a rychleji...a pak...Jsem se probudila...Byla jsem ve svém pokoji na internátu...Můj dech byl rychlý, pokoušela jsem se rozdýchat tu noční můru co jsem měla. Unaveně jsem si opřela čelo o svou dlaň...Cítila jsem se mizerně, jako kdyby mi před chvílí někdo nebo něco vysálo všechnu energii. Ale i přes to vše jsem cítila malý kousek štěstí. ,,Noční můra?" zeptal se hlas ze tmy mého pokoje. Hned jsem narovnala hlavu. Ve stínu mé skříně stál Shoto a díval se na mě. V té tmě šli vidět jen jeho zářící oči. Jen jsem trochu otupěle přikývla. ,,To mě mrzí...Jsi v pořádku?" ptal se dál Shoto. Mírně jsem se usmála: ,,Jsem...Děkuji za optání..." řekla jsem jemně...Ale...V hloubi duše jsem věděla že lžu jemu i sobě... Najednou se Shotova ruka objevila pod mou bradou a jemně mě donutila se podívat nahoru, do jeho očí... Ta jemná modř a příjemná žlutá není ani trochu jako ta agresivní červeň očí z mého snu... pomyslela jsem si a usmála se na něho víc. On se usmál zpátky. Sice jsem to nemohla ve tmě vidět, ale šlo to poznat podle toho, že se koutky jeho očí mírně nadzvedli. Nedalo mi to, a tak jsem se přitulila k němu a zavrtala se do jeho přátelského objetí. Proč je mi u něj...tak dobře? pomyslela jsem si. Bylo mi u něj tak dobře, že jsem, i přes narůstající mizerný pocit, v jeho náruči usnula...
——————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————
Bylo poledne a znuděně jsem seděla v lavici. Dnešek se táhl pomaleji než šnek a já dnešek chtěla mít už za sebou. Nechtělo se mi jít do knihovny a být na Katsukiho zlá za to, že se mi nesvěřil s jeho pravým původem. On očividně taky ne, protože dneska do školy na nepřišel a na intru nebyl. Určitě měl k tomu nějaké své osobní důvody...Však...Kolik lidí by asi reagovalo aspoň trochu přijatelně, kdyby jim jejich nejlepší kamarád z dětství řekl, že je vlastně démon? zamyslela jsem se ale pak mě to trklo. Katsuki mi to nejspíš neřekl...Protože se bál, že by se to pak rozkřiklo...Je opatrný...I když to mohl při nejhorším uhrát že je to jeho druhá super schopnost...To by šlo...Ale zase...Co kdyby někdo přišel na to, že je to jeho pravý původ a ne jen super schopnost? To už by byl problém...
ČTEŠ
One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)
FantasyFem!Deku AU Todoroki je démon, který posedl panenku vyrobenou samotným Luciferem, má za úkol odměnit ty, kteří se o něj dobře postarají a potrestat ty, kteří budou na něj zlý, dělá to tak už stovky, možná tisíce, let. Jednoho dne ho u popelnic najde...
