One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

9. Tired, but feeling better

,,Zase to přehnal, že? On poslední dobou přehání pořád! Však neboj, já ti pomohu se toho zbavit...I démoni občas potřebují cítit v rukou něco tak malého a křehkého jako je smrtelník, jeho dech a puls..."

Už to bylo několik týdnů, po tom co mě Shoto obral o duši, můj stav se ale nezlepšoval, proto jsem s mámou dneska jela k doktorovi, ten ale nic nenašel. Asi protože chybějící duši v těle člověka zkrátka doktor nenajde! řekla jsem si v duchu frustrovaná. Přitiskla jsem se na dveře a svezla jsem se po nich na zem. ,,Jsem z toho všeho unavená..." řekla jsem do ticha a šera svého pokoje. Dneska je zataženo, proto bylo šero. Můj pohled padl na Shota, pozorujíc mě z postele. ,,Na co ty koukáš?" zeptala jsem se ho nepříjemným tónem hlasu. Povzdechla jsem si a opřela si čelo o svá kolena. ,,Už dost...už je toho...moc" řekla jsem tiše. Povzdechla jsem si a přemýšlela, co se se mnou děje, někdo ale zaklepal. ,,Izu? Jsi v pořádku?" ozval se za dveřmi hlas mého táty. ,,Teď ne, jdi prosím pryč..." odehnávala jsem ho místo odpovědi. ,,Tak jo, kdyby ale cokoliv, můžeš se svěřit" řekl mile táta a odešel. Já se podívala do stropu. Chvíli jsem jen tak civěla, ale pak jsem nějak usnula...

————————————————————————————————————————————————
Ráno jsem se probudila v posteli. Někdo mě musel přenést, nevím ale kdo, a asi mi je to jedno. Posadila jsem se a promnula si oči. Když jsem se ale rozhlédla málem jsem dostala infarkt. U mých nohou seděl Shoto a díval se na mě. ,,Jsi v pořádku? Včera jsi vypadala velmi frustrovaně" já jsem sklopila pohled: ,,Ne, nejsem v pohodě..." vydechla jsem. Shoto se na mě soucitně podíval, přisunul se a objal mě. Na chvíli jsem se zasekla, ale pak jsem se uvolnila, a bych byla upřímná, necítila jsem se tak vyčerpaně. Vlastně jsem se cítila celkem šťastně. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se Shota, protože mě to zajímalo už od doby co jsem ho dneska ráno viděla sedět na mé posteli.

,,Přišel jsem tě zkontrolovat, tvé trápení mě mrzí" odpověděl jsem jemně a začal ji hladit po zádech. Izumi nic neřekla. Konečně ji držím ve svých rukou...chybělo mi to řekl jsem si spokojeně. Během těch několika týdnů v 'domácím vězení' se moje náklonnost k Izumi ještě zvětšila a nestydím se za to. ,,Hele, jsem ještě trochu unavená, nevadí ti kdybych se v tvých rukou ještě trochu prospala?" zeptala se mě z ničeho nic Izumi. ,,Vůbec ne, udělej si u mě pohodlí" odpověděl jsem s ochotným úsměvem. Izumi mi tedy usnula v rukou a já si ji u sebe spokojeně držel. Chvíli jsme tak zůstali, pak ale někdo zaklepal a já musel zmizet. Do pokoje vstoupil její bratr. Podíval se na ni, zakroutil hlavou, přikryl ji peřinou a zase zmizel ve dveřích. Jen co se za ním zavřeli dveře, vrátil jsem se k Izumi, prostě jsem s ní chtěl být. Byl jsem bez ní už dost dlouho. Opět jsem si ji k sobě přitiskl a už ji nepustil.

————————————————————————————————————————————
Probudilo mě zvonění mého mobilu. Nechtělo se mi ale musela jsem se vymotat z Shotova objetí. Dolezla jsem k nočnímu stolku a vzala mobil do ruky. Volala Ochaco. Zvedla jsem to a s pokusem o tón že už jsem dávno vzhůru jsem pozdravila: ,,Ahoj Ochaco-chan, děje se něco?" "Vlastně...Jo! Děje!,, ,,Tak co se děje?" "Víš jak už se naše group nesetkala už celou věčnost???,, Budu dělat že jsme se neviděli tři dny zpátky... ,,No? A co s tím?" "Noooo, přemýšlela jsem a přišla jsem na to!,, To mě tedy celkem zajímalo co zní vypadne. ,,Místo setkání je v parku, jestli nepřijdeš do deseti minut, budeš eliminovaná!" s tím mi to Ochaco položila a já hned vyskočila z postele. Shoto se na mě podíval jako 'Co to sakra děláš?'. Já ale na vysvětlování neměla čas. Vzala jsem si oblečení a běžela do koupelny se převléct. Poté jsem si vyčistila zuby, vzala si mobil a klíče a s lehkým 'Ahoj' směrem k mé rodině jsem vyběhla z domu. Doběhla jsem včas. Viděla jsem Tsui s Tokoyamim, Kacchana s Eijirem, Iidu, Ochaco a ještě nějakou holku se světle modrými, skoro bílými vlasy a šedýma očima. Doběhla jsem k nim a Ochaco mě hned sjela: ,,Máš 32,41 sekund zpoždění, dlužíš mi zmrzlinové mochi" i když jsem chtěla něco říct, tak jsem nemohla, neboť jsem se z toho maratonu snažila popadnout dech. Naštěstí jsem ho popadla a otráveně to Ochaco odsouhlasila. Ochaco se spokojeně usmála a pokračovala do čela skupiny. Procházeli jsme se parkem, smáli se a celkově si užívali a povídali si. Asi to zní božsky, ale já si to tolik nemohla užít, neboť jsem byla neustále unavená a neustále zakopávala o vlastní nohy. Náš společný čas skončil někdy podvečer, všichni šli domů, ale já ještě zůstala, byla jsem strašně unavená. Sedla jsem si proto pod strom, že si chvíli odpočinu. Jen si chvíli odpočinu, a půjdu domů, jen si odpočinu...a půjdu domů...jen si...odpočinu... Namlouvala jsem si, ale pak jsem usnula...

Po Izuminým odchodu jsem se prakticky nehnul z místa. Seděl jsem na její posteli a čekal na její návrat, abych ji zase mohl obejmout. Nejsem posedlý, jen mě těší jí objímat. Dlouho se však nevracela, tak jsem se ji vydal hledat. Došel jsem do parku a začal jsem procházet všechny kouty které mě napadly. Cestou jsem narazil na květiny, tak jsem si řekl že by mohly být dokonalé, proto jsem si jin nasbíral dost na věneček který jsem cestou pletl pro Izumi. Když jsem ho měl hotový a Izumi jsem ještě nenašel, tak jsem ho očaroval kouzlem, které by mělo Izumi ulevit od nestálé únavy a slabosti. Ještě chvíli jsem ji hledal, ale pak jsem ji našel spící pod stromem. Usmál jsem se pro sebe a došel k ní. Věnec jsme jí jemně nasadil na hlavu a chvíli počkal dokud se neprobudí. ,,Vstávat Šípková Růženko, jde se domů" zasmál jsem se dobrácky a teleportoval nás k ní před dům. Dostala se do bytu, rodiče jí daly kázání za to že je tak vylekala, hlavně tedy její táta, navečeřela se a umyla. Já na ni poté už čekal u ní v pokoji. Už v pyžamu se dostavila do svého pokoje, já rozpřáhl ruce, aby mi do nich mohla vklouznout, což udělala. Já ji pevně objal, a ona se mi v rukou rozplakala. Chudinka, musí toho mít dost...

——————————————————————————————————————————————————————————————————
Ahoj! Tady je další kapitola, snad se líbila😁 Hele, nevím jakým směrem se tento příběh začíná ubírat, ale Ok, carry on. Jinak, dneska jsem konečně měla kontakt a klukem! Šli jsme spolu ven, prošli jsme se dvě hodiny po sídlišti kde oba bydlíme, takže super! Btw, NESHIPUJTE mě a jeho, mezi mnou a jím je jen KAMARÁDSTVÍ.

Mějte se krásně, skládejte básně!
Páčko a Kafíčko!

Vaše Lottie☕️