One side cold, But The other one is warm (TodoDeku)

Vánoční speciál :3

(Tato kapitola nebude mít žádný vliv na tento příběh, ale i tak doufám že si to užijete! Prosím, přečtěte až do konce pro důležitá fakta :3 )

Je 24. Prosince...Což znamená...Že jsou Vánoce! A překvapivě, nám někdo před týdnem na dnešek zarezervoval moc hezkou chatu v Kamikochi, nikdo ale nevíme kdo, tajemná osoba se nepodepsala a ani neuvedla svou adresu, ani jiný kontakt, abychom ji mohli poděkovat anebo zamítnout rezervaci, a pochybuji že se otisk kočičí tlapky dá počítat jako podpis, nebo něco tomu podobné. Čili nám neznámý nedal na výběr, než jsem jet. A když říkám 'my', tak tím mám na mysli Kacchana, Kirishimu, Todorokiho a mě. Další překvapení bylo, když Shoto dostal povolení k vánoční návštěvě světa smrtelníků. A to se ani nemusel o tom rvát s ďáblem... Navíc mi Shoto řekl, že byl ďáběl až podezřele spokojený...

Pekla jsem v kuchyni, oné chaty, jakožto stereotypní žena, a chlapi seděli v obýváku a koukali na nějaké, myslím že action filmy...Nevím to úplně jistě, ale je to možné, neboť jde slyšet střílení z pušek a nadšené výskání a juchání... Abych se popravdě přiznala...Asi jsou mi tyhle zvuky milejší, než cítit to napětí mezi Kacchanem a Shotem...Na míle daleko jde cítit, jak se ti dva nesnesou...Z těch myšlenek jsem si z rozpaků zakroutila snubním prstýnkem na mém prsteníčku. Snad jako kdyby byl magický a mohl mě přenést na jiné místo...Z mých myšlenek mě vyrušila vzpomínka na vánoční pudink... Okamžitě jsem vystřelila z kuchyně, ani nevím jak rychle a pádila jsem na terasu. ,,Kam ten spěch?'' zavolal na mě z obýváku Kirishima s pusou plnou popcornu. ,,Ženské záležitosti!'' odbyla jsem ho. Až moc rychle jsem otevřela skleněné posouvací dveře na terasu a jen v kuchyňské zástěře, teplákách, svetru a bačkorách s motivem Rudolfa vyšla na zasněžené dřevo. Nadzvedla jsem pokličku na talíři s pudingem a dřívkem na nanuk šťouchla do hnědé hmoty na talíři. Ulevilo se mi když jsem zjistila, že z Vánočního pudingu není kus ledu. Pro jistotu jsem však ten talíř vzala, že ho odnesu dovnitř, když vtom mě vyrušilo náhlé zasyčení z blízkého keře. Podívala jsem se na to místo, ale nikoho jsem tam nezahlédla, ani stín se nepohnul, ani větvička nepraskla... ,,Halooooo...?''zavolala jsem směrem ke keři, ignorujíc pocit nesnesitelného chladu. ,,Mě ssssssi nevšššímejte ssssssssssssslečno...'' ozvalo se z křoví. Stála jsem tam jak opařená...zamžourala jsem do tmy...mezi větvemi svítila dvě světýlka, která tvarem trochu připomínala oči, a podle prodloužených sykavek jsem usoudila, že ke mě asi mluví had... Pak jsem to ale vstřebala a šla zpět dovnitř. Dala jsem onen puding do ledničky a vrátila se k pečení. 

Vytáhla jsem poslední plech, dala ho na kuchyňskou linku a unaveně se opřela o kuchyňský ostrůvek, který tu byl.  Zhluboka jsem oddechovala, když tu najednou, mi někdo obmotal svou teplou ruku kolem mých vyčerpaných a ztuhlých ramen. ,,Proč se tak přepracováváš Izumi? Kolik jsi toho cukroví pro pána krále napekla?'' zeptal se mě Shoto a přitiskl si mě k sobě. ,,A-Ani nevím...'' řekla jsem tiše a objala jsem jeho mužné tělo. Zrovna byl ve své lidské podobě, a ještě jsem si na něj úplně nezvykla, vždy nemohu popadnout dech... ,,Odpočiň si miláčku...Nechci aby mé snoubence upadly ruce...Ještě je bude potřebovat aby unesla mou lásku a odchovala moje děti...'' to poslední měl být žert, ale i tak jsem ho majzla utěrkou přes rameno. ,,Ty jeden! Nech si zajít chuť!'' zašklebila jsem se na něj, ale pak jsem ho políbila. On mě začal líbat nazpátek. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli. ,,Nechtěla jsi si to nechat na půlnoc pod jmelí?'' usmál se dobrácky Shoto. ,,Nope...Nepotřebuji nějakou rostlinu, aby mi potvrdila naši lásku...'' zakřenila jsem se a chlubně zvedla ruku s prstenem. Shoto se zasmál a opět mě políbil. ,,Hej! Tak co bude?! Tak jdete si rozbalit dárky, anebo se tam chcete bezvýznamně cucat?!'' zavolal na nás ode dveří otráveně Kacchan. Protočila jsem oči a hodila po něm vařečkou. On se jí, pro něj naštěstí, vyhnul a s bručením opět zmizel v obýváku. Pak jsem se s Shotem ještě chviličku líbala, ale pak už jsme teda šli pod ten stromeček. A samozřejmě, že jsem rozdávala JÁ! Protože podle 'zákona' rozdává dárky ten nejmladší...No a já se s mými 19 lety života, nemohu rovnat s démony, kteří žijí už několik stovek, pokud ne tisíc nebo milionů, let. Takže si moje záda po dnešku budou stěžovat svému psychologovi... 

Seděli jsme všichni na gauči a já jsem se, trochu nervózně, tlemila nad dětskými dupačkami, které jsem dostala a právě rozbalila. ,,Shoto...Vysvětli mi jako...Co s tímhle budu jako kurva dělat...?'' smála jsem se. Ty dvě sklenice bílého mi asi odebraly moji morální úroveň... ,,No...Co asi? Obléct nám do toho naše dítě!'' ''Ale my nemáme dítě...,, ,,Milánku...tak si ho pojďme udělat...'' na to jsem se zasmála ještě víc. Když jsem se ale uklidnila, tak jsem zvážněla: ,,A co takhle...Ne...'' na slovo 'Ne' jsem kladla co nejsilnější důraz. Než ale Shoto stihl něco říct, vložil se do toho Kacchan: ,,Hele...To že ses s Izumi zasnoubil je jedna věc...Jedna věc kterou jsem zkousl...A to ti už není dost? Už ti zasnoubení nestačí  ty nadržený prase?'' osopil se na něj Kacchan a já hned byla opět vstřícná jak voják na bojovém poli. Shoto se viditelně celý napnul. ,,Máš problém s tím, že chci dívce kterou miluji projevit svou lásku?'' řekl Shoto chladně. Zavládlo napjaté ticho, Kacchan a Shoto se navzájem dívali tomu druhému chladně do očí. Chtěla jsem něco říct, ale Kirishima byl rychlejší: ,,Chlapi...Prosím...Jsou Vánoce! Nemohli bychom se prosím vrátit k té úžasné atmosféře která tady doposud vládla?'' řekl s upřímnou smířlivostí. Kacchan si odfrkl a přitulil se ke Kirishimov. Shoto si ke mě sedl, uvolnil se, ale i přes to propaloval Kacchana vražedným pohledem. Zbytek Vánočního večera proběhl v tichosti...S trochu napjatou atmosférou...Ale dalo se to přežít...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravíčko! Ještě jsem nebyla pohřbena! 

Moc se omlouvám že (nevím jak dlouho) nevyšla kapitola...A obávám se, že ještě dlouho se nebudu moct vrátit ke svému běžnému vydávání kapitol...Důvody jsou jednoduché a prosté... Mám to teď v životě strašně hektické, protože se připravuji na talentové zkoušky na uměleckou...

Mohla bych vás poprosit...Že byste mi drželi pěsti? Já bych se na tu uměleckou opravdu chtěla dostat...

A vytřít mému fotrovi zrak...

Navíc navíc!

V říjnu jsem zjistila velmi úžasnou věc!

Jsem demigirl!!!

(Demigirl- člověk, který se částečně označuje jako žena/dívka/holka a částečně jako nebinární)

Moje zájmena jsou ona/oni...Takže se nic prakticky nezměnilo...No...Whatever...

Jo! A taky se víc a víc nakláním k tomu, že jsem nejspíš lesba!

:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Doufám že si užijete letošních Vánoc!

Přeji vám hodně lásky, bohatého Ježíska a skvělé jídlo!

S láskou 

Messiah :3