-9-

3K 327 7
                                    

Následovala jsem zbytek orchestru do třetího patra, když začalo zvonit na druhou přestávku. Každým dalším krokem na schodech jsem slyšela hlasitou chytlavou melodii. Musela jsem zatínat zuby, abych neudělala blbost a nezačala kývat hlavou do rytmu. Clare šla mezi prvního protestanty a měla kamennou tvář. Zkřížené ruce na prsou jí pouze dodávaly na drsném vzhledu.


Zack stál vedle mě a upíral pohled na zem. Jednou za čas si kousnul ret a vzhlédnul, aby se podíval na Clare. Když uviděl, že se na něj nedívala, tak smutně sklopil pohled zpět na zem.

Neměli jsme žádný plán a mně se ruce nervozitou potily. Šli jsme do třetího patra s jasným účelem je zastavit, ale nikdo neřekl, co jim řekneme. Svíral se mi žaludek z toho, že byla velká pravděpodobnost, že se pouze ztrapníme před celou školou.


Kousala jsem si ret ze strachu, že to na mě hodí Clare, protože to byl její styl. Jakmile něco nešlo podle plánu, propadla panice a nechala to na mě dořešit. Většinou jsem nebyla proti a nějakým způsobem jsem to zvládla, ale věděla jsem, že tohle nebyla obyčejná výměna názorů se spolužačkami nebo nějakým profesorem. Měli jsme se setkat s White Bulls, kapelou která přímo sršela sex-appealem a holky pro ně měly slabost.


Hudba začala být hlasitější a země se pod jejím rytmem otřásala. Melodie mi bila do uší a já jsem zatnula čelist ještě pevněji.


Viděla jsem, jak spoustu studentů šlo přesně směrem k bílému stánku mezi dvěmi učebnami. Dívčí čast této školy běžela k stánku a mohly se přímo prát o místo vepředu.


Z velkých černých beden jsem slyšela chlapecký hlas.


„Tak se uklidněte, na všechny dojde řada!" řekl něžným hlasem a slyšela jsem přes bedny, jak se usmíval.


Clare zůstala stranou a opřela se o zeď. Přežvýkávala mentolovou žvýkačku a vyfukovala bubliny.


Zack se odhodlaně nadechnul a šel jejím směrem. Nemohla jsem je za žádnou cenu slyšet přes hudbu a ječící holčičí dav. Viděla jsem ale, jak jí Zack něco vysvětlovat a ona mu odsekávala. Po několika sekundách zrudla a začala rozhazovat svýma rukama a v očích ji šlehaly blesky.

Hádali se celou dobu a já si povzdechla. Bylo mi jasné, že se usmíří a skončí to šťastně a oni budou dělat, že to vůbec nečekali. Snažili jsme se je vyrušit z jejich hádky, protože to rozhodně nebyl důvod, kvůli kterému jsme sem přišli.


Lidé začali pomalu odcházet a zbyli jsme tam jenom my. Školní orchestr plný hudebního nadání, ale příliš velké stydlivosti. Dívali jsme se na Clare, které už pevně objímala Zacka a doufali jsme, že konečně promluví.


„Chcete naší skladbu?" Vyrušil nás chlapecký hlas, který zněl ještě před chvíli v reproduktorech.


Zavraždila jsem pohledem Clare a odkašlala jsem si. Stoupnula jsem si krok před všechny a začala jsem si v hlavě dávat dohromady smysluplnou větu.


„My, uh – jsme školní orchestr a myslím, že vaše chování je velice nefér. Vlastně si za tím stojíme. Chceme vystupovat na plese a budeme. To, jak jste se zachovali, bylo absurdní a frustrující, mohli jsme se domluvit." Řekla jsem, co bylo na mé mysli.


„Takhle je to větší prdel, slečno...nevím tvé jméno." Odpověděl a já se zamračila.


„Hayley. Hayley Marshallová." Řekla jsem za zatnutými zuby.


„Marshmallow." Ozval se Jonathan a všichni na něj pohlédli.


Hlavní zpěvák se ušklíbnul. „Rád jsme tě poznali, Marshmalow. Jsem Trey." Zamával mi Trey – hlavní zpěvák a odešli. 

Mám druhý účet, kde budu přidávat anglický příběhy - @PandaLov33r

-K

Marshmallow (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat