Marshmallow (CZ)

-11-

Smutně jsem povzdechla a podívala jsem se na poslední igelitový sáček s marshmallowny. Vzala jsem ho ze šuplíku a strčila jsem ho do svého batohu. Rozloučila jsem se s dědou a vyšla jsem z domovních dveří.

Vypnula jsem stereo a vystoupila jsem z auta spolu s posledním marshmallownem v puse. Při jízdě jsem si do pusy dávala rovnou tři v kuse, kvůli nervozitě z prvního dne v práci. O nově vymalované zdi škole se opírali White Bulls, které jsem poznala z dálky. Trey ke mně stál zády, zatímco Jonathan měl na tváři vytvořený poloúšklebek mým směrem.

Zaryla jsem pohled do země a nechystala jsem se zvednout zrak, dokud jsem kolem nich mlčky neprošla. Bohužel mi to ale nevyšlo. V duchu jsem zaklela a podívala jsem se na Treye, který na mě před vteřinou zavolal novou přezdívkou. „Marshmallow?"

Ruce jsem strčila hluboko do kapes tenkého kabátu a přimhouřila jsem oči. Další dva členové na mě koukali s úsměvem na tváři a nevyvolávali ve mně namyšlený a arogantní názor, jako u Treye.

„Co bys potřeboval?" řekla jsem a pěsti jsem měla pevně sevřené v kapsách. Vzpomněla jsem si na jeho arogantní odpověď z minulého dne.

„Rande. S tebou." Řekl jednoduše a vyvolal ve mně blízký infarkt. Nedávala jsem to na sobě nějak najevo, i přesto, že jsem měla sto chutí vypuknout. Žíly ve mně pulzovaly a cítila jsem sucho v krku.

„Ne." Řekla jsem a obrátila jsem obličej od něj. Odkráčila jsem do budovy a nechala jsem za sebou odmítnutého Treye, který to beztak nemohl myslet vážně a kdyby ano, tak nemá mozek. Tak jednoduché.

***

„Počkat, on tě vážně pozval na rande?" Vyjekla Clare a já jsem obrátila oči v sloup. Nebylo zde nic úchvatného, aby zavýskala. Nic nebylo úchvatného na Treyovi, teda pokud se na to někdo díval mýma očima, které byly zaslepené jeho arogantností.

„Ano." Opakovala jsem po sté.

„A ty jsi ho opravdu odmítnula?" opakoval místo Clare Zack a protočil očima. Svalil Clare k sobě, když ji obejmul kolem pasu.

„Ano." Odpověděla jsem suše.

„Víš o tom, že třeba není takový, jak se choval včera. Třeba se mu rozsvítilo nebo... mu někdo řekl, jaká jsi..." řekla Clare tajemně a já k ní přimhouřila oči. Vykulila jsem na ní oči, když mi to došlo.

„Ne, ne, ne." Rozhodila jsem očima a podívala jsem se podezíravě na Clare. „Ty sis s ním povídala o mně?" zeptala jsem se a mé oči se otevřely ještě víc. „ale proč?"

„Ne, teda jo, teda ne takhle. Nemluvila jsem s ním o tobě, ale o plesu, když byl o samotě a nechoval se jako hovado. A víš, jak jsem nedávno mluvila s Jonathanem. Chtěla jsem ti sehnat doprovod na ples a řekla jsem mu, jestli by o někom nevěděl. A on řekl, že něco vymyslí. Asi tím myslel tohle. Nejsem si zrovna jistá." Vychrlila ze sebe a já se nestihla ani divit.

Byla jsem mimo, protože těmhle nenápadným plánům jsem nikdy nerozuměla. Nebrala jsem to ani jako nevýhodu, ale zrovna v té chvíli jsem si přála, abych tomu aspoň trochu rozuměla. Fajn, takže Jonathan si myslel, že můj ideální doprovod bude Trey, nebo jak?

„Odkdy je vlastně povinné mít doprovod?" Zeptala jsem se, vyhýbajíc se reakci na její dlouhou historku.

„Nechceš nám tímhle snad říct, že bys na svůj poslední ples na této škole šla sama, že ne?" Vyděsil se Zack a okamžitě pustil Clare a chytil mě za obě ramena.

„Co je na tom špatného?" Pozvedla jsem obočí.

„Je to - ...Nic, všechno je super." Řekl Zack a vzdal svou snahu vysvětlit mi, co je špatného na tom, že bych šla bez doprovodu.

„Není, s kým budeš jako tancovat? Chceš snad, aby ti přiřadila učitelka toho kluka, s brýlema, který se furt šťourá v nose a jeho holuby z nosu by se tě dotýkaly?" Vyhrkla Clare a tím mi to celé objasnila. A já se začala neskutečně bát.