Marshmallow (CZ)

-28-

V rukou jsem držela dárek od Johnathana a byla jsem celá napnutá. Byla jsem jediná bytost v tomto domově. Seděla jsem na své posteli, na které jsem spala naposledy pravděpodobně před měsícem. I přesto jsem uvítala její měkkost a chlad. Už to bylo několik hodin, od té doby kdy mě sem dovezl Zack s Claire. Odmítla jsem, aby se mnou Claire zůstala, protože jsem věděla, že oba potřebovali čas pro sebe a cítila jsem, že bylo už na čase nechat smutek jít.

Trey se o jeho odchod postaral jedním lusknutím prstů.

Cítila jsem jakýsi klid, který mě obklopil v noci, když jsem se probudila na Johnathanovým ramenu. Byl to ten zářicí Johnathanův klid, který se roznášel celým pokojem, když tam byla jeho přítomnost. Bylo překvapující, že to přetrvávalo, i když jsem nebyla v jeho přítomnosti.

Byl tady jeho dárek.

Zabalený. Jako na Vánoce.

Vánoce se už pomalu, ale jistě blížily, ale já cítila tu natěšenost na ten den, přesně v té chvíli. Držela jsem v rukou neznámou věc, jako kdyby to byl královský klenot. Bála jsem se, že by se to mohlo v jakémkoliv pohybu rozlámat na kousky.

Z gramofonu hrála deska Elvise Presleyho, kterého babička naprosto milovala a ztotožňovala ho jako boha Hudby. Vždy se pomalu rozhoupala při každé jeho písni. Děda se k ní přidal a vždy jí tiše do uše zašeptal „Jako za mladých let." A babička se vždy tiše zachichotala. Bylo to jejich malé tajemství. Jejich kouzelný milostný příběh.

*Flashback*

Byl jeden z těch obvyklých večerů u Marshallů, kdy byla puštěná hudba a všichni seděli u malého společenského stolku. Tyto dny byly většinou v pátky a soboty. Sdíleli jsme si všechny zážitky během uběhlého týdne a smáli jsme se vipným vzpomínkám.

Dostala jsem od babičky noty k nové písni na klavír. Jmenovala se ‚Can't help falling in love with you' od Elvise Presleyho. Zakoukala jsem se do not a pokusila jsem si noty zazpívat.

„Ano! Ano! Přesně to je ono!" zakývala do melodie, kterou jsem pobrukovala, než jsem ji zkusila zahrát.

„Víte, já a dědeček máme k této písni obzvláště silné pocity. Myslím, že je vhodná doba, vám o tom říct. Bylo to naše tajemství už od té doby, kdy se to stalo. Ani moje maminka o tom nevěděla."

Poslouchala jsem a zároveň jsem pozorovala noty a přitom hrála první kousky melodie.

„Dědouši, vyprávěj. Ty máš ten začátek přece nejradši." Vybídla dědu a ten se zasmál.

„Bylo to tak, že vaše babička se snažila sbalit mě. V té době balení znamenalo ještě samý úsměv a pozitivum kolem sebe. Chlapci tehdy chtěli každou dívku, která měla na sobě dostatečnou vrstvu pořádněho masa a líbila se jim děvčata, které si i rády zakopaly do brány. Tady já jsem si v nějaké volné dny taky rád začutal do toho míče a vím, že se babička ráda chodívala dívat. Jedno horké odpoledne, kdy jsme měli všichni obrovské kobliky v podpaží a smažili jsme se jako klobásy, jsme opět hrály kopanou. Připojili se i nějaké holky, ale ty mě nezajímaly, protože to byly dobré kamarádky. Díval jsem se na jediné divačky, které tam byly, což byla tady babička a její nepřítelkyně. Byly tam i nějací chlapci, kteří se postarali o hudbu, bez nijakých nástrojů. Prostě jenom zpívali, pískali a tancovali kolem.

Babička byla přenádherná. Měla na sobě takové světlé modré letní šaty, které jí šahaly pod kolena. Vlasy měla sepnuté a vypadala nebesky krásně, i když bylo počasí, takové jako bylo. A ona se najednou zvedla a došla k těm chlapcům, kteří zpívali.

A začala zpívat."

Věnoval babičce speciální úsměv.

„A ta píseň byla přesně tato. A váš děda se to odpoledne, když dal jeden gól – a věř mi, že jsem jásala, jako nikdy – se zastavil u té skupinky, kdy jsme zpívali. A řekl – pamatuješ si, co si řekl, dědouši?"

„řekl jsem ‚Slečno, zpíváte tak nádherně, že si připadám jako v nebi. Ani vlastní pot necítím!' a podal jsem ti ruku, že?" mrknul ma babičku.

„Ano, miláčku. A pak jsi mě vzal na kolečkové brusle, že? Večer jsme se oba dva propašovali oknem ven a vyrazili jsme do sálu. A k našemu překvapení po hodině začala hrát i naše píseň. Bylo to něco nevídaného, protože v tom sálu se hrály převážně rychlé hitovky, na které se člověk rád pohyboval na bruslích. A ty brusle měly čtyři kolečka, to byla sranda! To vám řeknu!

Od té doby jsme se setkávali pouze večer na kolečkových bruslích, i v zimě jsme občas zašli, i přes zaracha."

„Tancovali jsme na tu píseň i na maturitním plese, kde jsme si tam oba klekli na kolena a poprosili o tu píseň." Dodal děda.

Ten večer jsem se snažila ze všech sil se naučit ty noty, a nějakou dobu to opravdu trvalo, ale povedlo se. Chtěla jsem tu skladbu zahrát na jejich výročí svatby, ale k tomu jsem se už nikdy nedostala.

*End Flashback*

***

Rozbalila jsem vánoční papír a to, co jsem uviděla mě příjemně zahřálo u srdce. Našla jsem tam kazetu. Bylo na ní napsáno: Pro Marshmallow. Šťastné a Veselé, Marshmallow.

Usmála jsem se na tu kazetu. Z tašky jsem si vytáhla walkman, ze kterého jsem vyndala starou kazetu, a pak jsem do něj vložila Johnathanovu kazetu. Lehla jsem si na postel a v obou rukách jsem držela sluchátka. Zavřela jsem oči a nasadila jsem si sluchátka na uši a stiskla jsem Play.

První, co jsem slyšela byly tóny kytary a elektronických kláves. Hlas patřil zpěvákovi a byl zvláštní. V dobrém slova smyslu. Věděla jsem, že to nepatřila ani jednomu z White Bulls. Zalíbil se mi text a melodie, které občas stoupala, když začal zpěvák zpívat. Líbil se mi ten přízvuk.

Líbila jsem mi ta písnička ještě více, když jsem si uvědomila, že to byla skladba, kterou chtěl Johnathan, abych si ji poslechla, jenom já.

Obyčejný člověk by to bral pouze, jako kazetu, ale pro mě to bylo něco, jako životní dar. Jako kdyby mi poskytnul vodu. Znamenalo to pro mě hodně. Cítila jsem se speciální, za každou notu, kterou jsem slyšela. Vnímala jsem text i melodii u srdce.

„Marshmallow. Přeji ti krásné Vánoce. Skladba se jmenuje ‚Let her go'. Nevím jsi pochytila refrén, ale myslím si, že ano. Mluvil o tom, že nechal svou dívku jít, jenom tak věděl, že ji miloval. Chtěl jsem tím jenom říct něco, co jsem v sobě už dlouho držel. Vím, že bych se neopovážel ti to říct do očí, nebo ti to napsat. Tak ti to teď nahrávám, na kazetu...

Chci, abys byla v životě šťastná. Chci tě vidět šťastnou, ze všech lidí nejvíce. Chtěl jsem to, když jsem uviděl, jaká jsi. Jsi silná, jsi statečná, jsi poctivá, a právě ze všech lidí, si přeju, abys ty byla nejšťastnější člověk na světě. Bylo těžké si přiznat, co jsem cítil, protože jsem se takhle nikdy necítil. Nikdy...jsem nebyl zamilovaný. A ty jsi to změnila."

Víte, jak jsem říkala, že se POMALU, ale JISTĚ blížíme ke konci? Tak už jenom 2-4 kapitoly...:(-K