Z gramofonu hrála skladba High Hopes od Kodaline. Gramofonová deska se otáčela pořád dokolečka a já se opírala lokty o svá stehna a mlčky jsem pozorovala, jak se pohybuje. Naposledy jsem si skousla ret, než jsem se postavila před zrcadlo a podívala jsem se na sebe.
V odraze jsem spatřila dívku, která vypadala jinak, než obvykle. Pravděpodobně za to mohly šaty, které jsem již dlouho neměla na sobě, a vlasy rozpuštěné. Většinou jsem je měla svázané ve dvou copech a byla jsem tím dokonce i jaksi známá. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, sepnout pramen vlasů sponkou, aby mi vlas nepadaly do očí.
Pozorovala jsem se a po několika okamžicích jsem se narovnala. Cítila jsem se sebevědomě a věřila jsem, že na sebe můžu být pyšná. Nad úpravou modrých šatů jsem strávila celý včerejší večer a jakmile jsem si je oblékla na sebe, věděla jsem, že to za to stálo.
Johnathan si mě prohlížel ze dveří a na tváři mu pohrával zářivý úsměv. Z dálky jsem uslyšela klakson a pousmála jsem se, protože tím nám dával Zack najevo, že již přijeli. Přes ramena jsem si přehodila béžové sako a do malé kabelky jsem strčila pytlík s marshmallowny, které mi Johnathan přinesl.
Šli jsme ruku v ruce ven, kde na nás čekala Clare a Zack s veselým výrazem. Zack měl ruku omotanou kolem jejího pasu a oba se k sobě tiskli a na jejich pohledu bylo jasně vidět, že si tento moment užívají.
Clare na sobě měla nádherné růžové šaty, které ji byly až pod kolena, sotva byly vidět nízké podpatky. na krku se jí blýskal náhrdelník, který dostala jistě nově. Koutky úst se mi automaticky zvedly a zamávala jsem jim. Několika kroky jsem se dostala až ke Clare a pevně jsem ji objala.
,,Jsi nádherná!"
,,Tobě to sekne víc, Hay!" odvětila a projela si mě od hlavy až k patě.
Zacka jsem poplácala po rameni. ,,Dávej na ni pozor." špitla jsem, než jsem se otočila a vydala se ke svému Mini Cooperovi, o který se opíral Johnathan a pobaveně nás pozoroval. Otevřel mi gentlemansky dveře a sám poté nastoupil na místo řidiče. Vydali jsme se na cestu ke škole a drželi jsme se Zackova volkwagenu.
,,Marshmallow?"
,,Mhm?"
,,Změní dnešek něco? Myslím tím, nechci, abych si z tohodle dělal plané naděje, a pak byl zklamaný tím, že jsem nevěděl, co má dnešek přesně znamenat. Před chvílí jsi ještě byla s Treyem, a nevím, jestli mě stále bereš jako kamaráda.. zkrátka bych si chtěl urovnat myšlenky." řekl potichu, jako kdyby se bál mé reakce. Jako kdyby ho mohla moje reakce tak ovlivnit.
,,Já sama nevím, co cítím. Vím, že je to něco víc, než abych tě brala pouze za kamaráda, ale zase nevím, co to je. Nevím, jestli je to láska. Řekla bych, že s láskou nemám žádnou zkušenost, abych se tě snažila o tom přesvědčit. Sama jsem v tom zmatená, v dobrém smyslu ale."
,,Jestli to ovlivní naše dosavadní přátelství moc, tak toho můžeme nechat... Nechci o tebe přijít."
,,Nepřijdeš. Jak jsi řekl, že pro mě tady vždy budeš, tak to samé platí z mé strany."
Byla jsem si v té chvíli dokonce stoprocentně jistá.
***
,,Dobrý večer, milí studenti a studentky. Vítám vás u 36. maturitního plesu naší střední školy. Dnes je důležitý den všech maturantů a maturantek, ale přesto doufám, že to s alkoholem - což se na tomto plese doufám nevyskytuje - dnes nepřeženete. Chtěl bych vám popřát hodně štěstí u blížících se maturitních zkoušek a gratuluji vám k tomu, že jste se dostali až sem. Dnešní večer si užijte a buďte opatrní..." mluvil z reproduktorů pan ředitel a zněl vcelku otráveně, protože to samé snad opakoval každý maturitní ples.
ČTEŠ
Marshmallow (CZ)
Teen FictionBOOK ONE Občas stojí za to, zastavit písničku, která vám přehrává v uších pouze kvůli určitému člověku, zpomalit moment, který se díky němu stane a přehrávat si ho pořád dokola. Hayley Marshallová stoprocentně patří k lidem, kteří pro hudbu žijí. P...