Marshmallow (CZ)

-13-

Ve dveřích se zjevil Jonathan a věnoval nám zmatený pohled, který náhle zamaskoval úsměvem.

,,Clare, Marshmallow." Řekl si pro sebe, jako kdyby si naše jména potřeboval zapamatovat. ,,Pojďte dál."

Vevnitř mě nepřekvapila špína a pohozené odpadky na každém kroku. Překvapila mě spíše dokonale uklizená garáž. V rohu měli pohovku, jinak tam měli bubny, kytaru, mikrofon a obrovské bedny reproduktorů. Vedle bubnů stály dokonce elektronické klávesy. I mikrofonu se pohupoval Trey s kytarou.

Na klávesách bylo jméno Connor, takže jsem logicky předpokládala, že blonďatý kluk u nich je Connor. Josh stál vzadu a leštil si svou šedou baskytaru. Vešla jsem dovnitř a Trey ke mně stočil pohled.

„Marshmallow! Já věděl, že přijdeš! Joshi, dlužíš mi deset babek!" Zavolal na zrzka a otočil se zpět ke mně. Věnoval mi zvláštní pohled s ďábelským úšklebkem na tváři.

***

Z reproduktorů začaly hrát první tóny baskytary a do toho se přidal Connor s klávesami. Trey svíral černý mikrofon pevně v ruce a já mohla pouze myslet na to, jak se mu musejí potit ruce. Cítila jsem z toho rock a prvky popu. Zvědavostí se mi sevřel žaludek a pohodlně jsem se posadila vedle Clare na odrbaný gauč.

Předehra byla delší než obyčejné popové skladby a já pouze s napětím čekala na Treyův hlas. Vřela ve mně zvědavost. A potom to přišlo. Jeho hlas byl hluboký a s náznakem chrapláku. Měl svou hladinu, jakmile se ocitl ve vysoké melodii, vyzpíval to hlubokým chraplákem a po té fázi se mu ždy v obličeji ulevilo. Po celou skladbu jsem s ním udržovala oční kontakt.

Pravdou bylo, že nebyli špatní. A Treyův hlas nebyl ani tak příšerný jako jsem očekávala. Musela jsem uznat, že by nebyla možnost, že by hráli na maturitním plese. Přesto větší část mého já chtěla, abychom vystupovali my. Zdálo se mi o takové chvíli nespočetněkrát. Seděla bych na kraji pódia s celým orchestrem po boku a hrála bych se zavřenými očima. Mé prsty by se automaticky vedly dle mého mozku, podle toho, jak bych chtěla, aby hrály. Viděla bych černo, ale přesto ohromnou krásu hudby. Míchalo by se to s flétnou, saxofonem a mnohými dalšími nástroji. Na blikajícímu se parketu by tancovaly páry a pohybovaly se podle melodie hudby, kterou bychom tvořily. Ve tmě, kterou bych viděla by se najednou zjevili rodiče a babička. Stáli by pohromadě a houpali by se do rytmu. Přesně jako to říkal děda, zůstali by se mnou po celou dobu.

***

„Jsem rád, že jsi přišla." řekl Jonathan, když jsme spolu byli sami v kuchyni, protože si šel pro pití a já jsem šla rovnou s ním. Nalil do dvou skleniček obyčejnou limonádu, kterou měli v lednici a podal mi jednu. Ťukla jsem si s ním a vypila jsem skleničku až do dna.

Věnovala jsem mu milý úsměv a vrátila jsem se po jeho boku do garáže. Celou dobu jsem cítila, jak si mačkal okraj svého trička. Odhadla jsem, že nad něčím pořádně přemýšlel a proto jsem na něj vůbec nepromluvila.

Když jsme se vrátili, tak se z reproduktorů ozvalo hlasité burácení bicích a Jonathan si přitáhl mikrofon blíže k puse. S Clare jsme si vyměnili pohledy a narovnaly jsme se. Jonathanův hlas byl poněkud jemnější a klidnější než Treyův. Po jedné sloce si vyměnili role a nastoupil Treyův zpěv.

„Špatný?" Zeptal se mě Jonathan, když jsem šla opět do kuchyně pro pití. Šel se mnou.

„Vůbec." Odpověděla jsem klidně a snažila jsem se nedát na sobě znát, jak moc se mi jeho sloka zalíbila.

„Hele, mrzí mě to s tím plesem. Ne, že bych nechtěl na tom plese vystupovat s White Bulls, spíš se stydím, když vím, že orchestr je z toho smutný. Už si ani nepamatuju, jak nás to mohlo napadnout a jak jsme to vůbec uskutečnili. Navíc je to náš všech poslední ples..." chtěl pokračovat, ale já ho zastavila.

„Ok." Odpověděla jsem suše a otočila jsem se. Nevěděla jsem, jak zareagovat, ale vracela se mi ta nechuť, kterou mi způsobili ve škole. Konkrétněji ji způsobil Trey. Přála jsem si, aby v té chvíli tam byla Clare a mohla by reagovat, jak by ji to přišlo nejvhodněji.

„Marshmallow?" Zavolal na mě ještě. Obrátila jsem se na něj a podívala jsem se na sáček marshmallownů, který držel v natáhnuté ruce ke mně. Kousla jsem se do rtu a podíval jsem se do země. Bílé dlaždičky se leskly a já se v nich viděla. Poté jsem vzhlédla a podívala jsem se Jonathanovi do očí. Usmála jsem se a několika kroky jsem se dostala k němu a vzala jsem si hrst marshmallownů. Zazubil se na mě a sám si strčil jeden bonbon do úst.

***

„Tak?" ozval se Trey a skočil vedle mě na gauč. „Myslíš, že bychom mohli vystupovat na plese?"

Kousla jsem se do vnitřní tváře a podívala jsem se na Clare. Ulevilo se mi, že jsme měli stejný pohled a v očích jsem jí přečetla jasnou stabilní odpověď.

„Ne." Odpověděli jsme obě dvě a já se nenápadně posunula dál od Treye.