Marshmallow (CZ)

-10-

Mlčky jsem zírala na místo, kde před chvílí ještě byli. Má brada visela ve vzduchu a srdce mi bušilo jako kdybych slyšela, že se během několika sekund zřítí Země. Jako kdyby mi vzali srdce.

Nemohla jsem se vzchopit a postavit se jim. Nikdy jsem neměla dobré poznámky a argumenty. V tom jsem vždy selhala. Neuměla jsem se hádat, i když šlo o věc, ve které jsem stoprocentně vyhrála. Vlastně jsem pořádně ani neuměla být naštvaná nebo jsem neuměla utvořit vražedný pohled, ze kterého by prchali.

„Jsi jako anděl." řekla mi Clare, když jsme měli hodinu v hudebně. Držela v své ruce Zackovu ruku, nad čím jsem pokroutila hlavou.

Pozvedla jsem obočí.

„Kdybych byla na tvém místě, tak bych už nabíjela bazuku. Nevychovanec." odfrkla si a protočila očima.

„Nevychovanci." opravila ji dívka hrající na flétnu.

„Ne, ne. Jenom Trey se musel předvést. Jonathan, Josh a Connor jsou v pohodě." řekla Clare a uklidnila Zacka jedním pohledem.

„My se jen tak nevzdáme." Pronesl Zack a zahrál naši vítěznou melodii na saxofonu.

Všichni souhlasně kývali hlavou a přidávali se k Zackově melodii. Přidala jsem se ke konci s klavírem a zavřela jsem oči, když jsme zahráli poslední akord.

***

Odhodila jsem batoh k bíle vymalované stěně a sundala jsem si džínovou bundu, kterou jsem odhodila na dřevěnou židli. Hned na to jsem docupitala ke gramofonu a vyměnila jsem černou desku kapely The Script za gramofonovou desku Eda Sheerana. Černý disk se začal otáčet po směru hodinových ručiček a po několika sekundách začaly hrát začáteční tóny jeho první skladby v albu.

Ze šuplíku jsem si vzala sáček marshmallownů, který jsem si tam nechala jako zásobu. Zbývalo ještě pět sáčků, které mi měly vystačit na necelý týden.

Uslyšela jsem varovný štěkot a pohlédla jsem z okna. K domu doléhal motor starého modrého poškrábaného nákladního auta. V zadní části byl velký náklad, většina jídla, toaletních potřeb a spoustu kousků dřeva.

Vyběhla jsem ven z domu a běžela jsem dědovi na pomoc s nákupem. Z místa spolujezdce vystoupil jakýsi neznámý mladík, který mi věnoval široký úsměv. Na hrudníku měl jmenovku a byl oblečení do trička, které říkalo Chcete pomoc? Obraťte se na mě!

„Hay! Tento velice laskavý mladý muž mi pomohl s nákupem. Nemusel jsem čekat šilenou frontu na nějakého člověka, který by mi jenom ukázal, kde jsou mé potřebné věci, ale tady Oscar." Ukázal na neznámého kluka. „Ten mi to rovnou dal do vozíku a nabídl se, že to donese rovnou k nám domů, před dům." Vysvětlil mi děda a já přikývla.

Natáhla jsem ruku k Oscarovi a představila se.

„Já jsem, jak už víš Oscar." Usmál se a začal nést první věci z auta.

„Na co tolik dřeva?" Zeptala jsem se dědy a ten se usmál.

„Chtěl jsem ti nejdřív oznámit, že jsem ti sehnal brigádu, kterou jsi tak dlouho chtěla, ale já tě nechtěl pustit, protože jsem tě nechtěl zatěžovat nějakými hloupými pracovními problémy. Dneska jsem potkal Robina – toho dřevorubce a poprosil ho o trochu dřeva, abychom mohli aspoň rozdělat oheň, aby nám nebyla zima. Dal jsem se s ním do řeči a on mi řekl, že by potřeboval pomoc. Hrozně moc firem od něj potřebuje vykácet prostor a on na to nestačí. Dal by ti dvojnásobek platu, který obvykle dává." Řekl a já zvažovala možnosti.

„Tak dobře." Souhlasila jsem nakonec a usmála jsem se na něj. Neznamenalo to pouze jistější finanční zázemí, ale také dřevo pro oheň.

„Zítra po škole ti začíná první směna, dobře? Jestli se ti to nebude hodit kvůli učení, klidně mi řekni a já mu řeknu, aby to přesunul později nebo na jiný den."

„To je v pohodě, dědo." Uklidnila jsem ho a šla jsem k autu, pro zboží, které dnes nakoupil. Bylo toho spoustu a často jsem zamýšlela nad tím, kolik to tak mohlo stát. Levné to určitě nebylo.

„Máš fajnového dědu." Řekl Oscar a zvedal poslední krabici mléka. Následovala jsem ho s prázdnýma rukama k domu se zvláštním pocitem, že jsem nic neměla v náruči a dívala jsem se na Oscara, který se více namáhal. Zkrátka jsem potřebovala mít pocit, že právě pomáhám.

„Děkuju, za všechno." Poděkovala jsem a zamávala jsem mu na rozloučenou. Nastoupil do vozidla a děda zatočil volantem. Nabídl mu, že ho hodí zpátky do města a on nemohl udělat nic jiného než souhlasit.