Girls in France

6. Kapitola

,,Nakonec budete spolu“ řekla Denny. Co když vážně budem spolu chodit? A co když se hned rozejdem? Mám strach. Nikdy jsem vztah neměla. A teď je to docela těžké. Budu mít příjmačky. Mám strach, že na něj nebudu mít vůbec čas.
,,No nevím“ řekla jsem nejistě.
,,Snad mu nevadí, že posloucháš k-pop“ zasmála se Denny. No jo? Co když mu to bude vadit? Já se jen tak k-popu nevzdám. A hlavně ne kvůli nějakého kluka. Zamyslela jsem se. Představovala jsem si, že chodím s Šimonem. Jaké by to bylo? Přišla jsem na to. Nechci s ním chodit. Když poslouchám k-pop, dělám si falešné scénáře. Vím, že by mi to moc chybělo. Nechcu s nikým chodit. Bylo by mi smutno po svém životě.
,,Haloo!!!“ řvala Denny po mě.
,,Coo?!"
,,Jsi vypadla ze světa, nebo co?“ smála se Denny.
,,Jo..“ řekla jsem jen. To není sranda. Občas mám strach, že příliš přemýšlení a příliš padání z reality způsobí to, že už se nevrátím ke svému světu. Že zůstanu v mé mysli, mimo můj svět.
,,Oh“ řekla jen.
,,Tak já už běžím domů“ řekla jsem.
,,Joo. Už jdi“ řekla a rozloučily jsme se.

Doma
Jsem konečně doma. Bolí mě nohy, ale stálo to za to. Moc jsem si to užila, bylo to super. Jsem šťastná. Zapíšu si zápis do deníku. Projeví se tam všechny emoce. Bojím se, že nemá z toho dobrý pocit. Co když jsem byla nudná? Co když jsem vypadala hrozně? Kladu si spoustu otázek ale nemohu na ně odpovědět. Napsal mi.
Šimon: Ahoj
Jenny: Ahoj
Šimon: Tak co, jaké máš z toho pocity?
Jenny: Jsem šťastná, díky:)
Šimon: Za co?
Jenny: Za všechno
Šimon: Dobře, já ti taky děkuju
Jenny: Ale já jsem nic neudělala....a jaké máš ty z toho pocity?
Šimon: Já jsem taky moc šťastný, moc jsem si to užil:))
Jenny: Já taky. Já půjdu teď do sprchy. Pak ti napíšu.
Šimon: Dobře. Tak se vykoupej dobře 😉
Do sprchy půjdu později. Teď budu overthinkovat o té zprávě, co napsal. Že si to prý užil. Já jsem tak šťastná. Z mého overthinkování mě vyrušila máma. Vtrhla bez zaklepání a řekla: ,,S kým jsi to šla?!“
,,Já? S kým jako? Přece s Denny“ zalhala jsem.
,,Já jsem viděla něco jiného. Byl to kluk. Proč nám tak lžeš?“ řekla máma naštvaně a táta vstoupil do pokoje.
,,To jsem nebyla já“ zapřela jsem.
,,Jenny, já jsem tě viděla. Já jsem tě poznala.“ řekla máma a táta kýval. Tak, a teď jsem pěkně hluboko v prdeli.
,, Vždyť ty víš, jaká jsem marná u kluků“ řekla jsem.
,,No vím no, ale teď jsi to byla doopravdy ty. Viděla jsem tvůj obličej, a halucinace nemám “ řekla máma.
,,Fajn. Byla jsem s klukem venku. A co s tím uděláš? Maximálně to vykecáš všem, které znáš.“ řekla jsem naštvaně s vysokým sebevědomím.
,,A proč se nám s tímto nesvěřuješ?“ zeptala se blbě máma.
,, Proč? Protože už jsem to řekla. Vykecáš to všem. I minule jsem ti řekla, že jdu s klukem ven a ty jsi to řekla všem, co znáš. Pak to přede mnou zmiňovali.“ řekla jsem. Máma se zarazila.
,,A jak se  jmenuje? A chodíte spolu?“ zeptala se.
,,Jmenuje se Šimon a ne, nechodíme spolu. A i kdyby, nezjistíš to, protože ti to neřeknu. Udělala bys to, co vždycky.“ řekla jsem a odešla jsem. Byla jsem vytočená. Prostě cokoliv jí řeknu, ona to řekne ostatním. Zavřela jsem se do pokoje a poslala jsem snap. Napsala jsem tam, že jsem na mámu naštvaná. Pak mi napsal Šimon.
Šimon: Co se děje?
Jenny: Nic. Jen prostě řekne všem to, co řeknu já jí. I když jí řeknu, ať to nikomu neříká. Ale ona to i tak řekne.
Šimon: Aha. Tak ji nic neříkej.
Jenny: Jo, dobrý nápad:))
Šimon: Já vím ;)
Jenny: Já už půjdu spát, promiň:((
Šimon: To nevadí, utíkej spinkat :))
Jenny: Dobře.
Šimon: Dobrou noc a hezké sny✨
Jenny: Dobrou nocc :))
Já se asi zblázním. On mě má rád? Proč mám pocit, že mě má rád? Jako kdyby snad chtěl se mnou chodit.
Denny: Co zrobila?
Napsala Denny.
Jenny: To co obvykle. Vykecá vše co jí řeknu
Denny: Tak ji nic neříkej
Jenny: to samé mi psal Šimon 🤣
Denny: jajjj🤣

Ahoj. Omlouvám se za zpoždění. Dělala jsem příjmačky a prostě jsem řešila střední školu, takže se ještě jednou omlouvám. Budu se snažit vydávat každý den kromě víkendu vydávat jeden díl. Děkuji♡